,,Měj se tu krásně, Melody," zašeptala Hermiona dračici, která ji pozorovala, a zadržovala při tom slzy. Nikdy by si nepomyslela, že jí draci, toto místo a Rumunsko přirostou tak moc k srdci. ,,Budu na tebe myslet. A moc tu nezlob, ano? Slib mi to, holka."

Melody ze sebe vydala táhlý bručivý zvuk a naklonila se k Hermioně blíž, jako kdyby jí chtěla dát velký dračí polibek. Brunetka se pousmála a pak dračici opatrně objala kolem šupinatého krku. Melody zafrkala.

,,Už Charliemu rozumím," přiznala se jí a hladila ji po krku, ,,už chápu, proč si tolik zamiloval Nespoutanou. Ty jsi taky takové moje mládě. A já na tebe nikdy nezapomenu. Jsi naše dračí princezna."

•••

Blaise se okukoval v zrcadle a mračil se. Měl na sobě tmavý kabát s vysokým límcem a čepici Sherlocka Holmese si narazil na hlavu. Něco mu ale ještě chybělo. Jenže co?

,,Neměl bych si nechat narůst vousy?" zeptal se svého odrazu a prsty si přejel po hladce oholené čelisti. ,,Hmm... Jak moc jsem na tom špatně?" prohodil do ticha, ale samozřejmě mu nikdo neodpověděl. Bydlet sám v převelikém sídle bylo docela na hlavu. Blaise se v posledních měsících cítil osamělejší než kdy dřív. Byl společenský a už nutně potřeboval spolubydlícího.

,,No jasně, to je ono! Potřebuju spolubydlícího, to mi tu chybí!" luskl prsty a pyšně se usmál. Jako kdyby byl skutečně Sherlock Holmes a vyřešil případ století. ,,Možná bych měl navštívit Hermionu. Ona je takový můj Watson. Watson pro mého Holmese. Zatraceně, Blaisi, podívej se na sebe," řekl si a upravil si límec kabátu. ,,Jsi fešák, ale tak děsně osamělej fešák. Vážně už potřebuješ svýho Watsona. Nebo holku. A v nejhorším případě taky mluvící zrcadlo," uchechtl se, naposledy se přejel pohledem a pak energickým krokem vyšel z koupelny. Čas vydat se znovu za Hermionou.

•••

Hermiona stála ve svém pokoji a prázdným pohledem propalovala svůj kufr, v němž byly pečlivě zabalené všechny její věci. Vhánělo jí to slzy do očí. Nemohla uvěřit tomu, že zítra odsud opravdu odjede. Uteklo to tak rychle. A stalo se toho tolik.

Ucítila, jak ji silné paže objaly kolem pasu, a vděčně se opřela o Charlieho hruď. K uším jí dolehly melancholické tóny Franka Sinatry a ona se musela usmát.

,,Nejsem připravená odjet," zašeptala Hermiona a zavřela oči, když se s ní Charlie začal jemně pohupovat do rytmu.

,,A já nejsem připravený se rozloučit," odvětil stejně tichým hlasem a políbil ji do vlasů. Hermioně tenhle okamžik připadal dokonalý. Ne, všechny chvíle s Charliem byly dokonalé. Bylo to jako najít svou druhou polovinu, spřízněnou duši. A po něčem takovém toužila celou dobu. Teď, když to získala, má o to zase přijít? Jako o všechno?

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se jí Charlie. Hermiona se k němu otočila čelem a začala ho líbat. Vedla ho k posteli a on neprotestoval.

,,Nad námi. Nad tebou a nad tím, jak moc tě miluju a jak moc jsem ti vděčná," šeptla proti jeho rtům a objala ho kolem krku. Ne, špatně, špatně. Charlie a chvíle s ním nebyly dokonalé. Samozřejmě, že měl nějaké chyby a že i oni už občas narazili na okamžiky, kdy se nepohodli. Ale bylo to tak dokonale nedokonalé, až to Hermioně přišlo perfektní. Skutečné. Nechtěla se toho vzdát a byla odhodlaná držet se zuby nehty.

Jejich rty se spojily, srdce si k sobě našla cestu a duše se propletly a vyletěly v těsném objetí do nebeských výšin za zpěvu Franka Sinatry.

,,And now, the end is near, and so I face the final curtain. My friend, I'll say it clear, I'll state my case, of which I'm certain..."

•••

před námi jsou 3 poslední kapitoly...