Charlie nemohl uvěřit vlastním uším. To přece nemohlo být možné. To se nemohlo stát. Podíval se na Hermionu, na tu bezbrannou nevinnou dívku, která v jedné chvíli přišla o to nejcennější, co měla. On sám cítil takový smutek a úzkost, že si nedovedl představit, jakou bolest musí zažívat a snášet Hermiona. Vzal ji za ruku ještě pevněji a pocítil neuvěřitelnou touhu ochránit ji před celým širým světem.

,,Co se stalo? Jak to? Vždyť bylo přece všechno v pořádku, ne?" ptal se Charlie, jemuž se chvěl hlas. Přál si Hermionu nějak utěšit. Ale věděl, že se s tímhle bojem bude muset vypořádat hlavně sama.

,,Ano, zezačátku to tak vypadalo," přikývla zachmuřeně Lenka a Charlie si vzpomněl, jak se Hermiona vrátila před pár dny z kontroly a nadšeně hlásila, že je všechno v pořádku. ,,Jenže ještě pořád byla v tom nejrizikovějším období. Dnes ráno zjistila, že krvácí, a tak jsme okamžitě vyrazily do nemocnice. Tam jí řekli, že potratila, a že to není nic výjimečného. Stává se to."

,,Ale jak je to možné," nechápal stále Charlie. Lenka si povzdechla a pokrčila rameny.

,,Je mnoho příčin potratu. Hermiona sice žije zdravě, ale na vině mohly být jiné faktory; stres, nemusela být na dítě připravená... Asi to nezjistíme. Ale je mi to tolik líto, vím, jak se na to maličké těšila," řekla a smutně se na svou kamarádku podívala. Charlie přikývl. Lhal by, kdyby tvrdil, že si nepředstavoval, jak se s Hermionou dá dohromady a starají se o to miminko spolu. Viděl sám sebe v roli otce...

,,Půjdeš do práce, nebo tu zůstaneš s ní?" zeptal se Lenky tiše, ale nespouštěl z Hermiony oči. Nevšiml si tak, jak se blonďatá žena usmála. Pak se zvedla a poplácala Charlieho po rameni.

,,Asi bude nejlepší, když půjdu. Hermiona je v dobrých rukou. Potřebuje tě," broukla tiše a než stihl Charlie nějak zareagovat, už byla pryč.

Hermiona by byla určitě skvělá máma, byl o tom přesvědčený. Věděl, že její radost z miminka naprosto zastiňovala její obavy. Ale obavy by měla mít každá matka, no ne? Tedy, aspoň si to Charlie myslel.

Přemýšlel o tom, jak by asi reagoval Ron, až by zjistil, že je otcem Hermionina dítěte. A co by udělal, až by mu Charlie řekl, že Hermionu miluje. Jaký by byl Ron jako otec? A chtěl by to miminko vůbec?

,,Tohle sis nezasloužila," zašeptal Hermioně a pohladil ji po tváři. Ani se nepohnula, spala dál. ,,Jen odpočívej, potřebuješ to. Kéž bych mohl udělat něco, co by zmírnilo tvoje trápení," povzdechl si. Zaváhal jen na okamžik, ale pak si rychle zul boty a lehl si na postel k Hermioně. Opatrně se položil za její záda a jemně ji objal kolem pasu. Snad jí to nebude vadit, až se vzbudí. Snad ji to nevyleká. On ale chtěl, aby věděla, že je tu s ní a že ji ochrání. Políbil ji na temeno a i on na okamžik zavřel oči.

Bude tahle dívka někdy konečně šťastná? Splní se jí někdy už všechno to, po čem touží? Charlie snad neznal nikoho, kdo by si to zasloužil víc než ona. A přesto jí život házel do cesty tolik překážek.

Hermiona vždycky našla sílu vstát. I když ztrácela naději, i když nedokázala popadnout dech, i když přestávala věřit. Ale najde tu sílu i teď?