Bylo to snad poprvé v životě, kdy by si nejraději na několik dní vzal volno a draky, o které pečoval, na chvíli neviděl. Zastyděl se za to. Ti nevinní tvorečkové přece nemohli za to, že teď všude viděl jen Hermionu, dokonce i v jejich přítomnosti. Hermionu, jejíž nečekaná novina mu začala všechno ještě víc komplikovat.

Skutečně si, byť jen na chvíli, myslel, že by mezi nimi dvěma přece jen mohlo něco být. Možná ne hned, ale za pár týdnů ano. Věděl, že jej Hermiona má ráda, ale netušil, zda by ho dokázala časem i milovat. Rozhodl se to zjistit, pomalu a postupně to odhalovat. Ta večeře... myslel si, že proběhne úplně jinak. Že díky ní zjistí, jak si na tom stojí. Dokonce si i jednu chvíli pohrával s myšlenkou, že se jí zeptá, zda by u ní měl někdy šanci.

Jenže pak mu Hermiona řekla o tom, že je těhotná. Což o to, pokud se se svým přítelem rozešla, nějak zvládnout by se to bylo dalo. Ale jakmile mu řekla, že to dítě čeká s jeho bratrem... no, to už bylo něco úplně jiného.

Vlastně se divil, že ho to samotného nenapadlo. Všichni vždycky tvrdili, že Hermiona a Ron se dřív nebo později dají dohromady. Jak na to mohl zapomenout? Ani si nepamatoval, že by mu někdo říkal o tom, že jsou spolu. Možná to zkrátka byla taková samozřejmost, možná na to všichni úplně zapomněli a brali ty dva jako pár prakticky odjakživa.

Charlie si povzdechl. Ne, kdyby si s Hermionou něco začal, bylo by to divné. A nejspíš by to ani nedokázal s ní něco mít, když by věděl, že je těhotná s Ronem, a že na ni Ron třeba pořád myslí. To by svému bratrovi nemohl udělat. A vážně by to bylo divné. Úplně nejlepší by bylo, kdyby na Hermionu Grangerovou prostě zapomněl.

Jenže jak to má udělat?

,,No, no, jen klid, hochu," promlouval tiše k čínskému ohnivému drakovi, jehož přišel zkontrolovat. Zvíře nejspíš vycítilo, že Charlie není ve své kůži a myšlenkami bloudí kdesi předaleko, protože neustále frkalo, hluboce bručelo a neklidně pohazovalo ocasem sem a tam. ,,Musíme se oba dva dát zase do pořádku. Ano? Výborně, tak je to správně. Hodnej kluk," pochválil ho a poplácal ho po šupinatém krku. Drak znovu zafrkal a upřel na Charlieho své temné oči. ,,Copak je, Diablo?"

Drak Diablo sebou náhle plácl na zem, jen to zadunělo a Charlie se jen tak tak udržel na nohou. Diablo složil svou mohutnou hlavu mezi přední tlapy a z nozder mu vyšel kouř. Pak otevřel tlamu a zívl.

,,To už jsi unavený? Chtěl bys pohádku na dobrou noc?" poškádlil ho Charlie a pomalým krokem zamířil k němu. Když Diablo nedal najevo žádný nesouhlas, zrzavý muž se posadil k jeho velké hlavě a pohladil ho po čele. ,,Víš, co je problém? Nemám s sebou knížku pohádek. Co teď budeme dělat, hochu?" Diablo jen znovu zívl a Charlie si povzdechl. ,,Tebe to vůbec netrápí, viď? Kéž bys dokázal mluvit, Diablo, a dát mi nějakou radu. Jenže tebe žádná láska nemusí tížit. Ani nevíš, jak ti to závidím. Co myslíš, má cenu trápit se kvůli tomu dál?"

Diablo na něj mrknul a pak znovu zafrkal, jako by tím vyjadřoval svůj souhlas. ,,Vždyť ty tomu stejně nerozumíš. Ale obávám se, že to ani já ne. Tak dobrou noc, chlapče, a hezky se vyspi," popřál mu něžně Charlie a než odešel, podrbal ho za rohem.

Pořád přemýšlel o tom, co mu před pár dny řekla Lenka. Skutečně by měl za Hermionou zajít?