,,Tak to počkat," pozvedl ruku Blaise a se zúženýma očima se na ni podíval. ,,Jakého dalšího Weasleyho máš na mysli? A je to fakt Ronaldovo?"

,,To dítě je Ronovo, samozřejmě že ano! S... s Charliem - my spolu nejsme. Nic mezi námi nebylo," svěřila se mu. A nejspíš nikdy ani nebude. ,,Je to můj kamarád. Nebo - teda - já... uvědomila jsem si, že se na něj dívám trochu jinak..."

,,Tebe ti zrzci vážně přitahujou, co?" zazubil se Blaise. ,,Doufám, že je inteligentnější a normálnější než Ronald. Nerad bych, aby ti zlomil srdce."

,,Já jsem se rozešla s Ronem, ne on se mnou," připomněla mu.

,,To je pravda. Takže ten Charlie je zatím jen kamarád bez výhod. Zatrápeně, vždyť je to Ronaldův bratr. Nebude divný si s ním něco začít? A jak to uděláte s tím špuntem? Řekneš Ronovi pravdu?" vyptával se Blaise a tvářil se nedočkavě.

,,Asi budu muset, viď?" povzdechla si a promnula si spánky. ,,Samozřejmě že ano, nemohla bych mu lhát. A to malé nemůže vyrůstat bez otce."

,,Hmm." Blaise se zatvářil zamyšleně a hladil si svůj neexistující plnovous. Tvářil se u toho, jako kdyby řešil ten nejzamotanější případ století. ,,A co kdybys prostě předstírala, že je to dítě Charlieho? Aspoň byste se hned dali dohromady a Ron by nemusel kňourat -"

,,To by nebylo správné, Blaisi," přerušila ho Hermiona a trochu se zamračila. Otřásla se. Ne, něco takového by nemohla udělat. Lhala by sobě, svému dítěti, Charliemu, Ronovi - vlastně všem, se kterými by přišli do styku. A to by nešlo. Ne, to by opravdu nemohla. Nesnášela lhaní, a zvlášť v takovéhle důležité situaci... ,,A navíc jsem už Charliemu řekla pravdu."

,,Au, teď jsi ranila mé city. Myslel jsem, že to jako prvnímu řekneš mně." Blaise ohrnul spodní ret a teatrálně si přiložil dlaň na srdce. Hermiona mu obtočila paže kolem krku a pak ho pevně objala.

,,Ale no tak. Víš, že jsi můj úplně nejvíc nejlepší kamarád na světě."

,,No a právě proto jsem to měl vědět jako prv- počkat, já jsem tvůj úplně nejvíc nejlepší kamarád na světě? Máš mě radši než Pottera a zrzku?" vydechl Blaise a rozzářil se jako měsíček na hnoji. Hermiona zaváhala.

,,Nemůžu vás srovnávat, Blaisi. Je znám déle než tebe, ale s tebou se vídám častěji -"

,,Už dál nemluv, nebo to jenom pokazíš. Tak, hezky se tu usaď a odpočívej. Já nám konečně zajdu udělat to kakao a pak ti povyprávím všechny ty šťavnatý drby, co kolujou po Ministerstvu, abys taky přišla na jiný myšlenky," mrkl na ni Blaise, než popadl pytlíček s kakaem a odtančil do kuchyně.

•••

,,Lenko! Lenko, počkej!" zavolal zrzavý muž, jakmile spatřil Hermioninu kamarádku, a okamžitě odběhl od práce. ,,Ahoj! Promiň, nezdržuju tě?"

,,Ale vůbec ne, Charlie," ujistila ho zvonivým hlasem Lenka a laskavě se na něj usmála. ,,Děje se něco?"

,,No, chtěl jsem se tě jen zeptat, jak je na tom Hermiona. Jestli je v pořádku a cítí se lépe..." vybreptl a pak se lehce začervenal. Lenka si ho potěšeně prohlížela.

,,Ano, je v pořádku, jen je unavená a je to pro ni složité. Ale zvládá to. Proč se za ní vlastně nezajdeš podívat?" zeptala se ho zvědavě. ,,Tvoje návštěva by ji určitě velmi potěšila."

,,Vážně?" vydechl Charlie a nevědomky se usmál, pak ale potřásl hlavou. ,,Chci říct - nechci ji nějak obtěžovat. Možná by teď byla raději sama, aby měla klid a mohla odpočívat. Asi to takhle bude lepší. No nic, děkuju ti. Jen jsem chtěl vědět, jak jí je."

,,No dobře, jak myslíš. Měj se, Charlie," rozloučila se Lenka a za doprovodu broukavé melodie se veselým krokem vydala domů. Něco v jejím hlase ale Charliemu nasadilo brouka do hlavy. Skutečně by jej Hermiona chtěla vidět?