,,A co teď budeš chtít dělat?" zeptal se jí po chvilce ticha Charlie. Konečně se pustili do jídla, které s sebou přinesl, ale veselá atmosféra, kterou si představoval, zřejmě toho dne neměla šanci nastat. No, věci nikdy nejsou takové, jaké si je představujeme. Ale něco takového Charlieho nenapadlo ani v nejdivočejším snu.

Že jeho láska čeká dítě s jeho bratrem.

Hermiona zamyšleně odtrhávala kůrku od toustu a zřejmě rozmýšlela nad odpovědí. Charlie se mezitím snažil obrnit před tím, co přijde. Bude to čistě její rozhodnutí a on jí v tom nesmí - a ani nemá právo - bránit. Třeba se už brzy rozhodne vrátit domů. K Ronovi. Začnou společný život. Budou rodina. A Charlie se snad přes to časem dostane. Je to nevyhnutelné. Neměl by být zklamaný, ne?

,,Já vlastně nevím, Charlie," špitla Hermiona. Tak tuhle odpověď opravdu nečekal. Myslel si, že už bude mít všechno rozmyšlené a naplánované. Navíc... byla to Hermiona Grangerová. A ta vždycky věděla všechno. Tak jak to, že takovouhle věc - ,,Zatraceně, já nevím! Nevím, co budu dělat. Nevím, prostě nevím!" Začala panikařit. Charlie ji rychle chytil za paže a donutil ji, aby se na něj podívala. Sevřelo se mu srdce, když v jejích očích spatřil slzy.

,,Hermiono. Nic se neděje, dobře? Hlavně klid, máš ještě spoustu času. Nestresuj se, to není dobré, a zvlášť teď, když čekáš miminko. Opatrně, ano? Všechno je v pořádku a vyřeší se to," snažil se ji ujistit. Hermiona se kousla do rtu a roztržitě přikývla. Charlie jí palcem setřel slzu, která se jí sklouzla po líčku. ,,Zvládneš to, Hermiono. Neboj se."

,,Já to Ronovi nemůžu říct. Nedokážu to. Nemůžu s ním čekat dítě, já se k němu nemůžu vrátit! Ach bože, čekám jeho dítě. Jasně, že mu to musím říct! To dítě nemůže vyrůstat bez otce, to bych mu nemohla udělat. Ale já to nezvládnu. Zatraceně!" Charlie na malý okamžik zavřel oči.

,,Hermiono! Soustřeď se. Co jsem ti před chvilkou říkal?"

,,Že - že se nic neděje a že se nemám stresovat. Že to bude v pořádku."

,,Přesně tak, bude to v pořádku. Nech si to projít hlavou, Hermiono, a neudělej žádné unáhlené rozhodnutí. Naslouchej tomu, co ti říká srdce. Máš rodinu, spoustu přátel, kteří tě vždycky podpoří a pomůžou ti. Nejsi na to sama, ano?" řekl jí jemně a usmál se. Hermiona se mu ho pokusila oplatit.

,,Pitomé hormony," zašeptala roztřeseně a pak Charliemu padla kolem krku, protože potřebovala mít alespoň nějakou jistotu, potřebovala ho držet a objímat. Zabořila tvář do jeho ramene a pokusila se dostat z hlavy všechny myšlenky. Charlie ji hladil po zádech a uvnitř bojoval sám se sebou.

,,Jsi na mě tak hodný. Vždyť já si tě ani nezasloužím," špitla a on naprázdno polkl. Hermiono, nedělej mi to ještě těžší...

,,Zasloužíš si to nejlepší, Hermiono."

,,Ne, to si zasloužíš ty!" odporovala mu rozhodně a na chvíli se od něj odtáhla. Charlie měl pocit, jako kdyby v ten moment nic jiného neexistovalo, když se jejich oči setkaly. Bylo to tak upřímné, intenzivní a krásné... Musel uhnout pohledem. ,,Myslím to vážně. Jsi úžasný, hodný, zábavný a hrozně pozorný. Proč jsme se spolu nikdy tolik nebavili?"

,,No, miluju jen draky a je pro mě opravdu těžké se od nich odloučit," pokusil se o hravý tón, aby zamaskoval svou bolest. Stálo to za to. Hermiona se zasmála. Ale pak zase zvážněla a jemu se mezi obočím objevila starostlivá vráska, protože se docela začínal obávat toho, s čím si teď zase začne dělat starosti.

,,Charlie, já se bojím."

,,Čeho se bojíš?"

Povzdechla si. ,,No, spousty věcí. Ale ta nejčerstvější... Řekni mi, upřímně: myslíš si, že budu dobrá máma?" zeptala se potichu a ustrašeně se na něj podívala, podobně jako dítko, které něco provedlo.

Charlie se usmál, zvedl ruku a zastrčil Hermioně neposedný pramen vlasů za ucho. ,,Budeš ta nejlepší," ujistil ji.