Můj nejdražší Blaisi,
ani nevíš, jak moc jsi mě svým dopisem potěšil. Posledních pár dní mi nebylo příliš dobře a také se staly určité věci, které mi zhoršily náladu, ale už se to pomalu řeší a svět zase začíná vypadat o trochu víc barevněji. Až teprve teď, když ti píšu tahle slova, mi dochází, že nejlepší je čelit svým problémům hned, přímo tváří v tvář, a zbytečně je neodkládat a situaci nezhoršovat. Nevím, jak ty, ale já jsem ten typ, který si hned vymýšlí ty nejhorší scénáře. Není to úplně nejlepší řešení.

Z Rumunska jsem naprosto nadšená! Je to tu velmi krásné, práce zatím není tolik, ale už brzy budu v jednom kole. Představ si, že budu pozorovat, jak se líhne drak! Neuvěřitelné! Několik dospělých draků jsem tu už viděla a povím ti, že z nich jde vážně respekt. Obdivuji všechny, kteří se nebojí a dennodenně s nimi přichází do styku, přestože vědí, že se i nepatrná chybička může zvrtnout v naprostou katastrofu.

Snad tě mé vyprávění nebude příliš nudit, ale zkrátka se potřebuji svěřit s tímhle vším někomu, kdo to tu nezná a nikdy tu nebyl! S Lenkou své zážitky jedna druhé líčíme u večeře, ale teď už nás spousta věcí ani nepřekvapuje. Úplně nejlepší by bylo, kdybychom si spolu mohli promluvit tváří v tvář. Jak se daří vůbec v práci? Je něco nového?

Myslím, že žhavější novinky pro tebe už nemám, a díky Merlinovi jsem na vlastní kůži ještě nepocítila dračí oheň, protože to by bylo opravdu nejžhavější. Pracuje tu bratr R., Charlie, a přestože jsme se spolu nikdy dřív tolik nestýkali, docela jsme si tu padli do noty. Je opravdu velmi hodný, zábavný a empatický, a vždycky mě vyslechne a snaží se mi porozumět, čehož si opravdu moc vážím. A poslouchat ho, jak vypráví o dracích, je prostě neuvěřitelně kouzelné!

Vím, že se mi teď budeš pošklebovat a budeš si ze mě ještě nějakou dobu utahovat, ale mezi mnou a Charliem opravdu nic není. Od události s R. nemám příliš zájem o vztah a vím, že to chce nějaký čas, než se to zahojí. Dobrá zpráva ale je, že jsem na něj nepomyslela až do chvíle, co jsi jej zmínil ve svém dopise. Bála jsem se, že ho před sebou uvidím pokaždé, kdykoliv se podívám na Charlieho, ale naštěstí tomu tak není.

Brzy ti napíšu znovu a pokusím se ti vylíčit ty nejlepší zážitky! Těším se, až mi od tebe přijde odpověď. Měj se krásně a příliš to s těmi sušenkami nepřeháněj!

Pusu posílá
Hermiona

Hermiona se podepsala a odložila brk. Ruka ji trochu bolela z toho, jak rychle psala, ale bála se, že kdyby se nad věcmi příliš zamýšlela, ztratila by ty prvotní, nejlepší myšlenky. Slova se jí v mysli řinula jako vodopád a ona se je všechny snažila zachytit.

Soustředěně si pročítala svůj dopis a bezhlesně pohybovala ústy, když náhle ucítila, jak jí poskočil žaludek. Rychle si dala ruku před pusu a běžela do koupelny, kde okamžitě do záchodové mísy vyzvrátila obsah svého žaludku.

Zvuky dávení dolehly až k Lence, která se za svou kamarádkou šla znepokojeně podívat. Když viděla, jak se sklání nad záchodem, tělo má v křeči a ramena se jí chvějí, ihned k ní přiskočila a jemně jí odhrnula vlasy, držíc je. Hermiona ještě chvíli vyčkala, než si byla jistá, že nevolnost pominula. Hlasitě oddechovala a znaveně přivřela oči, zatímco jí Lenka mokrým ručníkem něžně otírala orosené čelo.

,,Už je ti lépe? Něco špatného jsi snědla?" ptala se jí a pohladila ji po vlasech. Hermiona pokrčila rameny. ,,Snad už ti bude lépe. Chceš si jít lehnout? Pomůžu ti do postele a pak se půjdu podívat, jestli nemáme nějaký lektvar, po kterém by se ti ulevilo."

,,Děkuju ti, Lenko," řekla jí upřímně a pokusila se o úsměv. Blonďatá kamarádka jí ho oplatila a ujistila ji v tom, že je to maličkost. Pomohla jí lehnout si na matraci a pak ji starostlivě přikryla.

,,Hned budu zpátky," ujistila ji a zmizela. Hermiona se rychle vyhrabala z postele a naléhavě dopsala na konec dopisu: Potřebuji s tebou něco probrat! Spěchá!!

Pak vklouzla zpátky do postele a Lenka se vrátila s malou lahvičkou, v níž zářila zlatavá tekutina. ,,Našla jsem jen Životabudič, ten by tě měl postavit na nohy."

,,Vážně ti moc děkuju, Lenko. Nevím, co bych tu bez tebe dělala," pověděla jí a myslela to naprosto upřímně. Chvíli si pohrávala s lahvičkou mezi prsty a pak si povzdechla. ,,Měla bych na tebe malou prosbu. Potřebovala bych, abys mi něco přinesla, Lenko."