,,Nebude ta práce pro tebe moc nudná? Nezačínáš si říkat, že byla chyba sem jezdit?" zajímal se Charlie, když přerušil chvíli ticha, kdy beze slov pozorovali nehybné vejce. Hermiona se pousmála a promnula si spánky.

,,Ne, vůbec ne. Věř mi, že v kanceláři dělám mnohem nudnější činnosti. A takhle jsem alespoň mohla i někam vypadnout. Budu muset jen doufat, že se při pozorování draka tolik nezasním a nezapomenu všechno zapisovat," prohlásila napůl v žertu. Začínalo se jí trochu hůř dýchat.

,,To by bylo docela možné, já být na tvém místě, tak veškeré spisy odhodím a rozplývám se nad tím drobounkým mládětem," zasmál se zlehka Charlie. ,,Hmm, Hermiono... měl bych jednu takovou otázku. Když ti to bude připadat moc osobní, vůbec se nebudu zlobit, když mi neodpovíš. Toho dne, kdy jste sem přijely, jsme se bavili o tom, proč jsi tuhle práci vlastně vzala. Říkala jsi mi, že za jiných okolností bys nejspíš nikdy -"

,,Promiň," vyhrkla náhle Hermiona a rychle se rozeběhla ven. Charlie se zatvářil zmateně, ale pak se okamžitě vydal za ní. Co se stalo?

Venku mezitím Hermiona klesla do trávy, třesoucíma se rukama si vjela do vlasů a pevně zavřela oči, zhluboka dýchajíc. O krátký okamžik později ucítila, jak jí Charlie položil ruku na rameno. Žaludek se jí kroutil, příšerně ji bolela hlava a ona doufala, že nevolnost brzy odezní.

,,Je ti špatně, Hermiono?" zeptal se opatrně Charlie a posadil se k ní. Jen krátce přikývla a dlouze se nadechovala. Znepokojeně si všiml, jak se jí chvějí ramena a ve tváři je bílá jako stěna. ,,Chceš si jít lehnout? Mám tě vzít domů?" ptal se laskavě.

,,Ne... ne, to bude v pořádku... jen mi dej chvilku," požádala ho roztřeseně a z čela si setřela krůpěje potu. Druhou rukou si držela břicho a snažila se, aby se nepozvracela. Párkrát se nadechla, znovu vydechla... a už jí začínalo být o trochu lépe.

,,Na, napij se," řekl jí Charlie a podal jí lahev vody. Hermiona ji vděčně přijala a napila se. Pak si trochu nalila do hrsti a opláchla si i bledý obličej. ,,Je to lepší?"

,,Ano, mnohem. To nic nebylo, občas se mi to stává," mávla nad tím rukou a pokusila se o úsměv, Charlieho ale nejspíš nepřesvědčila, protože se stále tvářil pochybovačně.

,,Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Jestli ti je takhle špatně často, neměla by sis s tím zajít k lékouzelníkovi?"

,,Ne, ne, opravdu mi nic není. Ráno jsem pořádně nepila a tam uvnitř taky nebyl zrovna čerstvý vzduch, takže se to asi jen nešťastně sešlo. Už je to ale lepší, opravdu. Musím si na to dávat pozor, občas pro samou práci zapomínám i na ty nejzákladnější potřeby," zasmála se na odlehčení situace. Charlie si ji chvíli prohlížel, ale pak mírně kývl.

,,No dobrá, to, jak se cítíš, musíš vědět sama. Opravdu si tedy nechceš jít lehnout?" Zavrtěla hlavou. ,,Dobře. Jestli máš zájem, můžeme se tu projít a prohlédnout si draky, co žijí tady dole v údolí. Několik z nich přebývá i v horách a když bude čas, můžeme se někdy podívat i tam. Tak co, půjdeme?"

,,Půjdeme," kývla a Charlie jí pomohl na nohy. ,,Aspoň mi to tu ukážeš a já nebudu muset sedět doma a užírat se nudou."