Hermioně přišlo neskutečně kouzelné, že bude moci sledovat, jak se z vajíčka líhne úplně nový druh draka. Už v prvním ročníku v Bradavicích viděla, jak na svět přišel norský ostrohřbetý drak, jehož vejce Hagrid získal od Quirrella v jedné hospodě. Takový zážitek si vybavovala opravdu jen matně, protože tehdy myslela prakticky jen na to, že se do problémů dostanou nejen oni, ale i Hagrid.

,,Viděla jsem, jak se z vajíčka líhne Norbert," řekla Charliemu, když mířili do budovy, v níž zřejmě dračí vejce schovávali. Trochu ji to zarazilo. ,,Myslela jsem, že jej necháváte u jeho dračí matky?"

,,Tys taky musela vidět všechno, viď?" poškádlil ji Charlie a pak s mírným úsměvem potřásl hlavou. ,,Jestli budeš chtít, můžeme se jít někdy na Norbertu podívat. V budoucnu bychom chtěli, aby byla maminkou i ona. A ne, vejce s nečistokrevnými draky většinou odebíráme, snáz jej můžeme pozorovat. Je to kruté, já vím, ten drobeček se pak nemůže ani vrátit ke své matce."

,,Chudáček malý."

,,Ano. Víc k nám pak přilne a lépe se s ním pracuje, je více důvěřivý, ale i tak nejsem moc nadšený z toho, že nevyrůstá po matčině boku. Všechno by ho naučila, takhle bude muset s pomocí přijít na spoustu věcí sám. Tak pojď, mrkneme se, jestli nenastala nějaká změna. Teď zezačátku moc práce nebude, ale až se vylíhne, budeš psát od rána do večera. Možná bys mohla napsat naší drahé Ritě, kde koupit ten nejrychlejší bleskobrk," navrhl s poťouchlým úsměvem Charlie. Hermiona ho zlehka bouchla do ramene, ale pak podklouzla pod jeho paží, když jí na škvírku přidržel dveře. ,,Mají rádi teplo a tmu," informoval ji tiše, jako by se bál, že by nevylíhnuté mládě mohl náhodou probudit.

Uvnitř bylo příšerné horko a zatuchlý vzduch, skoro se tu nedalo dýchat a Hermiona si připadala, jako kdyby byla v zoo v nějakém teráriu. Rolety na oknech byly zatažené, dovnitř proudilo jen minimum světla, a panovalo tu naprosté ticho. Hermiona nahmatala Charlieho ruku a stiskla ji.

,,Pojď," zašeptal jí a už ji vedl směrem k malému výklenku, jenž vypadal jako dračí hnízdo a v jehož samotném středu bylo uloženo velké světlešedé vejce s tmavě zelenými čarami. Na boku byly vidět mírné praskliny. Jinak bylo vejce nehybné a nebylo na něm nic zajímavého. Hermiona pátravě pohlédla na Charlieho a zjistila, že se usmívá.

,,Vím, že teď s ním není moc zábava, ale až se vylíhne, ani chvilku neposedí. Budeme s ním mít starostí až nad hlavu. Bude to jako mít malé dítě," zasmál se potichu Charlie a i Hermiona se pousmála. Znovu pohledem zabloudila k vejci.

,,Dáváte drakům jména a přezdívky často?"

,,Samozřejmě! Každý drak, který v naší rezervaci žije, má jméno i svůj příběh. Někdy trvá hodiny, než jej vhodně pojmenujeme, a jindy na to správné jméno nemůžeme přijít ani za měsíc. Harryho trnoocasá se jmenovala Hella."

,,Takže tohohle maličkého pojmenujete až poté, co se vylíhne a vy ho lépe poznáte," prohlásila Hermiona a Charlie přikývl.

,,Možná bys ho mohla pojmenovat ty. Měla bys už nějaký nápad?"

,,To nevím. Přece ještě ani nevíme, jestli to bude kluk nebo holka," podotkla trefně. ,,Ale pro dračí princeznu už bych jméno měla. A ne, nepovím ti ho. Zatím ne," řekla se širokým úsměvem Charliemu, když spatřila jeho dychtivy pohled.