Hermiona přidušeně vykřikla. ,,Ona na tebe zaútočila? U Merlina, vůbec tě k ní neměli pouštět, když věděli - když věděli, že je -"

,,Nespoutaná," pokýval hlavou Charlie a v očích se mu mihl záblesk minulosti. ,,Nebylo to nic vážného, měl jsem jen zničenou bundu a popálenou paži. Nespoutaná byla první, která mi na sebe zanechala památku." Vyhrnul si rukáv a prstem přejel po bledé jizvě, která se táhla přes celý loket až do půlky pihovaté paže. ,,Ta její nedůvěra ve mě mi do žil vlila nové odhodlání. Usmyslel jsem si, že se s ní spřátelím, takže jsem za ní chodil každý den. Povídal jsem si s ní, nosil jsem jí kusy masa. Postupem času jsme si k sobě našli cestu a ona mě začala tolerovat. Paul z toho byl nadšený a Nespoutanou přenechal už jen mně. Rozuměli jsme si; člověk tomu musel ale věnovat čas, dát jí šanci a být trpělivý. Přátelství s Nespoutanou bylo tou nejkrásnější odměnou."

,,To je nádherné, Charlie. Máš můj obrovský obdiv! Kdyby na mě drak zaútočil, asi bych hned vzala nohy na ramena a nikdy víc už se nevrátila. Ale ty to máš prostě v krvi; a myslím, že Nespoutaná nemohla získat lepšího přítele než tebe," řekla mu Hermiona jemně a v hlase jí zazníval nefalšovaný obdiv. Charlie se vděčně usmál a v očích se mu náhle zaleskly slzy. Dívka se zatvářila nechápavě a opatrně mu položila ruku na paži. ,,Charlie?"

Hřbetem ruky si otřel nos. ,,Nespoutaná zemřela o pár měsíců později. Přestože se jí to zranění nohy zlepšilo, ten jed měla pořád hluboko v těle. Jednoho dne jsem ji našel, jak tu leží v trávě a nehýbe se. Myslel jsem si, že jen spí, přestože už to mi začínalo být trochu divné. Vždycky byla bdělá a ostražitá a také čekala, až za ní zase přijdu. Chodil jsem každý den v tu stejnou dobu a ona si na to zvykla. Zvířata mají takovýhle stereotyp ráda a když se naruší, jsou z toho smutná. Vypadala tak klidně a křehce - zvláštní říct něco takového o drakovi, viď? Vlastně jsem se ve svém úsudku moc nezmýlil; spala, ale už navždycky." Na chvíli zavřel oči, aby zaplašil slzy, a Hermiona stála vedle něj, držela jeho paži, na níž měl věčnou památku na Nespoutanou, a nevěděla, co říct.

,,Charlie, to je mi opravdu hrozně moc líto. Tohle byl její domov, viď?" zeptala se ho něžně a on přikývl. Stáli před prázdným výběhem, jenž patřil Nespoutané, a který po její smrti zůstával neobydlený. ,,Musela být velmi speciální. Jsem si ale jistá, že na tebe čeká další takový skvělý drak a nemůže se dočkat, až se s ním spřátelíš."

Zasmál se a vděčně se na ni podíval. ,,Děkuju, Hermiono. Máš pravdu. Pojď, měli bychom jít, ať Lenka neodvede všechnu práci za tebe." Vzal ji kolem ramen a ona jej chytila kolem pasu; přišlo jí to tak naprosto přirozené.

,,Takže už mi řekneš, o co půjde?"

,,Samozřejmě. Existuje deset čistokrevných druhů draků, a ti se spolu pak různě páří. Když se poštěstí, vznikne tak nový druh, který sice není čistokrevný, ale to nikomu nevadí. Draci to neřeší tak jako kouzelníci." Hermiona se zasmála. ,,Nám se před dvěma týdny poštěstilo. Naposledy to bylo před šesti lety; samci a samičky různých druhů se občas moc nemusí, takže se nedostanou ani k tomu páření. A když ano, vejce je často i poškozené, nebo je to mládě po vylíhnutí tak slabé, že zemře. Nedávno se ale u jedné rumunské dlouhorohé našla vejce. Pářila se s novozélandským opálookým a zřejmě se konečně poštěstilo; vejce totiž měla odlišnou barvu, velikost i strukturu, než jaká je u rumunských dlouhorohých zvykem. Na jednom z vajec už jsme našli i malé praskliny, takže se asi brzy začne líhnout - a tvým úkolem bude tento nový druh studovat a zapisovat všechno, co bude ten mrňous provádět."