,,Připravená?" zeptal se Charlie a věnoval jí úsměv, když na něj pohlédla. Hermiona si povytáhla rukáv a v očích jí zajiskřilo.

,,Mám snad na vybranou?"

,,Samozřejmě. Můžeš mě poslat do háje s tím, že nikam nepůjdeš. Když se pro něco rozhodneš, jsi neoblomná jako skála. Já bych pak všechnu tu nudnou práci musel dělat za tebe, abychom ututlali to, že se vlastně jen válíš v posteli. Ale tobě by to svědomí nedovolilo, viď?" zamrkal na ni a zatvářil se pobaveně. Hermiona se rozesmála.

,,Pojďme už! Nemůžu se dočkat, až mě tu všude provedeš a vše mi ukážeš. Rozhodně to bude záživnější než sedět v kanceláři," ujistila ho, popadla lehký kabát, protože bylo přece jen ještě trochu chladno, a pak společně vyšli z domu ven. Vlasy jim zcuchal jarní vánek, když se vydali po cestě vpřed.

,,Těšíš se?"

,,Moc! Jsem zvědavá, jak to tady bude všechno probíhat. A taky se docela těším i na to, až se setkám s těmi draky, o kterých jsi vždycky tak básnil," prohlásila nadšeně a Charlie se nemohl zbavit úsměvu. ,,Jak tě vlastně napadlo, že budeš pracovat s draky?"

,,No, už jako malý jsem zbožňoval všechny kouzelné tvory. Bill s taťkou vždy svědomitě odtrpaslíkovávali zahradu, ale já se pokaždé držel trochu stranou a jen jsem ty tvorečky pozoroval a vůbec jsem se jich nesnažil zbavit," zasmál se zlehka a vrazil si ruce do kapes, zatímco Hermionu krátce nabádal, kterým směrem má jít. ,,Jednou jsem si jednoho trpaslíka chtěl vzít dokonce do svého pokoje, udělat mu malý domeček a potají mu nosit jídlo z kuchyně. Jenže když jsem se ho pokusil vzít do ruky, kousnul mě do prstu a utekl. Strašně mě to tehdy rozhodilo."

Hermiona si to dokázala naprosto živě představit. Jak se malý Charlie plíží zahradou, která byla zarostlá plevelem a nejrůznějšími květinami a keři, a i přesto, že nebyla upravená, byla kouzelná. Představovala si, jak se krčí mezi keříky, k uším mu matně doléhá smích Billa a otce, a jen s fascinovaným leskem v očích pozoruje, jak se ty malé bytosti s nehezkým obličejíkem vynořují ze svých obydlí v podzemí, aby zjistily, co se děje.

,,Jako malý jsem samozřejmě ještě nevěděl, co budu chtít v budoucnu dělat, ale hrozně rád jsem si prohlížel knihy, kde byly kresby kouzelných bytostí. A taky jsem miloval létání na koštěti," pokračoval dál ve vyprávění Charlie. Sešli z vyšlapané cesty a zamířili dál divočejší krajinou. ,,Abych byl upřímný, lásce k drakům mě naučil právě Hagrid. Jednoho dne jsem si chtěl prohlédnout tu olbřímí oliheň, která si plavala v jezeře. Byla docela blízko, tak jsem si říkal, že to snad nebude takový problém. Byl jsem ve vodě až po pás, když mě našel Hagrid a zahnal mě k sobě domů. Tak jsme se vlastně spřátelili a od té doby jsem za ním chodil každý pátek. Miloval jsem, když mi vyprávěl o dracích, nebo o jiných tvorech žijících v Zapovězeném lese."

Kdo jiný by byl pro Charlieho lepší přítel než-li Hagrid? Tolik si s ním musel rozumět! A navíc byli oba dva laskaví, dobrosrdeční, sdíleli stejnou vášeň a měli srdce na pravém místě. Hagrid musel být z Charlieho naprosto unešený.

,,Tím vyprávěním ve mně probudil lásku ke všem takovým tvorům, ale nejvíc samozřejmě k drakům. V knihovně jsem si o nich zjistil úplně všechno, co se dalo. Nejspíš pro tebe nebude překvapením, když ti povím, že můj nejoblíbenější předmět byla péče o kouzelné tvory."

,,Ano, to mě ve tvém případě skutečně nepřekvapuje," přikyvovala s mírným úsměvem Hermiona, přestože v duchu nechápala, jak jej něco takového mohlo bavit. Ona sama z něj příliš uchvácená nebyla a na hodiny chodila jen kvůli Hagridovi. Byl skvělým přítelem, ale vyučovat nebylo jeho silnou stránkou. Možná, že kdyby se řídil podle osnov... Ale Charlie měl přece jenom jiného profesora, v tu dobu Hagrid ještě neučil, takže Hermiona začínala o trochu víc rozumět tomu, proč jej to tak bavilo.

,,Brzy jsem měl jasno o své budoucnosti. Věděl jsem, že nejrozšířenější chov draků je v Rumunsku, a tak jsem těsně před dovršením sedmnácti let požádal o pohovor kvůli práci. Líbil se jim můj zápal a nadšení, s výsledky NKÚ byli také spokojení a řekli mi, že pokud je můj zájem opravdu tak vážný, mohl bych nastoupit na letní stáž. A kdyby se mnou byli spokojení, tak bych to místo dostal. Samozřejmě, že jsem vůbec neváhal a v létě odjel do Rumunska, přestože stálo spoustu úsilí přesvědčit mamku, aby mě pustila."

,,To si dovedu představit," souhlasila Hermiona zamyšleně. Charliemu bylo sotva sedmnáct a měl zmizet takhle daleko? Ona by na místě Molly reagovala nejspíš dost podobně. ,,Takže ses do Bradavic poté už nevrátil?"

Zavrtěl hlavou. ,,Ne, nevrátil. Skončil jsem šestým ročníkem. Pokud k tomu máš dobrý a oprávněný důvod, nemusíš se na ten poslední rok vůbec vracet. Já jsem Brumbálovi pověděl o té nabídce, kterou jsem dostal, a on mi prakticky okamžitě slíbil, že mne z výuky uvolní. Některá zaměstnání OVCE ani nepožadují. Stejně tak tomu bylo i tady," řekl jí a šťastně se rozhlédl kolem. ,,Myslím, že nic lepšího mě potkat nemohlo."