Hermiona ještě nějakou chvíli stála před domovními dveřmi a s lehkým úsměvem, jenž jí tančil na tváři, se dívala za Charliem, jak odchází zpátky stejným směrem, jako přišli.

Bylo to zvláštní. Tím, že Billa a Charlieho nevídala tak často jako Ronovy ostatní sourozence, si k nim nikdy nevytvořila opravdový a pevný vztah, v němž by každou konverzací mohli prohlubovat své přátelství. S oběma při návštěvách vždycky prohodila jen pár slov a mluvila s nimi, jen pokud to bylo nutné, nebo když se potřebovala na něco zeptat a nechat si poradit.

Charlieho vídala dokonce méně než Billa, jelikož ten se hned po Voldemortově návratu vrátil zpátky do Anglie a pomáhal Řádu. Charlie zůstával stále v Rumunsku, aby si udržel práci, ale Brumbálovi to přišlo jako dobrý nápad, protože pro ně mohl získávat spojence a mít další cenné informace zvenčí.

Proto ji překvapilo, že tak rychle našla s Charliem společnou řeč a nevznikaly mezi nimi trapné odmlky, které by byli nuceni vyplnit tlacháním o zbytečnostech. Třeba ale takový moment nastane v budoucnu; třeba si teď jen měli co říct. Až ale vyčerpají všechna témata... o jeho rodině, o práci, o Londýně a Rumunsku... co pak?

Potřásla hlavou. Uvědomila si, že by tu už neměla déle postávat a raději vejít dovnitř. Elise s Lenkou tam už určitě jsou a zbytečně na ni čekají... O Charliem bude moct přemýšlet jindy. Ušklíbla se. Weasleyovic děti jí zřejmě neměly dát nikdy spát.

Pevněji sevřela madlo kufru, vzala za kliku a vešla dovnitř. Do nosu ji okamžitě udeřila vůně borovic, jehličí a leštěnky. Domek vypadal už na první pohled z malé předsíňky velmi příjemně, útulně a uklizeně. Hermiona si rychle zula boty, kufr položila na zem a spěchala směrem, kterým slyšela nezaměnitelný hlas.

,,...jako doma. Všechno tu máte k dispozici. Kdybyste cokoliv potřebovaly, nebo se něco dělo, zavolejte mi. Telefon můžete používat i na hovory domů, ale s mírou, prosím!" zvolala Elise a zachichotala se. Hermiona nad tím jen pokroutila hlavou a vstoupila do malé kuchyně, která byla vybavená vším, co bylo potřeba. Skříňky byly ze světlého dřeva, sporák se leskl svou čistotou a nikde nebylo ani smítko prachu. Elise se otočila a oddechla si. ,,No sláva, už jsme se bály, že jste se nám ztratila, slečno Grangerová!"

Neubránila se úsměvu. ,,Nemějte obavy - byla jsem sice mírně v nesnázích, ale objevil se šlechetný princ na okouzlujícím drakovi a bezpečně mě dopravil do mého nového domova." Elise se rozhihňala jako malá holka a Hermiona začala litovat toho, že vůbec něco říkala.

,,Tady se vám bude líbit," řekla jí sebejistě Elise, uhladila si sukni a pak poplácala Hermionu po rameni. ,,Jak jsem řekla, kdybyste něco potřebovaly, dejte mi vědět. Už musím jít, Charlie mě bude určitě shánět," zatrylkovala radostně a Hermiona maličko nakrčila nos. ,,Vaše kolegyně vám všechny případné otázky zodpoví, ale všechno ostatní se dozvíte zítra, až se seznámíte se svými novými kolegy, s nimiž tu budete pracovat. Tak hezký den!" rozloučila se rozvášněně a pak konečně odešla. Hermiona úlevně vydechla a posadila se na židli k jídelnímu stolu. Lenka si okouzleně prohlížela strop a Hermiona si pomyslela, že nejspíš zjišťuje, zda se tu někde neschovává hejno škrken nebo jiné podobné neexistující havěti.

,,Takže ty už ses tu s někým seznámila?" broukla za chvíli Lenka a konečně své modré oči přesunula na Hermionu.

,,Ne, čirou náhodou jsem tu potkala Ronova staršího bratra, Charlieho. Pracuje tu už několik let, takže jsem ráda, že tu je nějaká známá tvář," odpověděla jí. Lenka vykulila oči a Hermiona začala nervózně přemýšlet, jestli neřekla něco špatně.

,,Jako toho Charlieho? O kterém mluvila Elise?"

,,Nejspíš ano," zamumlala vyhýbavě a pak rychle a zvesela dodala: ,,Tak! A teď mě zahlť všemi novými informacemi, kterými tě zasypala Elise!"