,,Takže ty teď děláš na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory?" vyptával se se zájmem Charlie, zatímco bok po boku vykročili z malého domku a zamířili k nedalekým příbytkům, které vypadaly jako chatky. Hermioně se to líbilo; kdyby ještě slyšela píšťalky a křik a smích dětí, připadalo by jí, jako kdyby tu byla na nějakém táboře.

,,Ano. Nastoupila jsem do Bradavic na poslední ročník, abych si ho dodělala, a během roku jsem zašla na několik pohovorů kvůli práci. Táhlo mě to k Ministerstvu, a asi úplně nejvíc právě k tomuhle odboru," sdělila mu, ale že měla v plánu velké reformy, to už mu neřekla. Brala to jako své osobní selhání, že se jí šéfa dosud nepovedlo přesvědčit, že to nějaký smysl má.

,,To je zvláštní, vždycky jsem si myslel, že tě to táhne víc k Pošukovi a jeho bystrozorům. Tam bys byla pár let, zaprodala bys mu svá nejlepší léta a pak zaútočila na lepší, bezpečnější pozice. Náměstkyně ministra kouzel... a nakonec bys to dotáhla i na tu ministryni," zamrkal na ni a Hermiona se pod jeho pohledem musela začervenat. To, co jí řekl, jí vlastně potěšilo a lichotilo. Bylo to od něj opravdu milé.

,,To je hezké, Charlie. Zaráží mě jen jedna věc; kdy jsi měl tolik času na to, abys mi naplánoval celou mou kariéru?" zasmála se a tentokrát to byl on, komu zrudly tváře. ,,Přiznávám se, že když jsem byla o pár let mladší, chtěla jsem se stát bystrozorkou. Vlastně to byl sen nás všech; totiž mě, Rona a Harryho. Ale čím jsem byla starší... nevím. Tolik jsem pomáhala Harrymu a zažila takových věcí, že mi ta velká míra adrenalinu už stačila. Tohle mi přišlo jako trochu klidnější práce a stejně užitečná. Podle mě by se mělo s ostatními tvory víc pracovat a snažit se s nimi dojít k harmonii, nějakému porozumění a hledat kompromisy, aby se oběma stranám lépe žilo."

Charlie se náhle zastavil. Hermiona se za ním zmateně ohlédla a zjistila, že na ni zírá, jako kdyby spadla z nebe. Pak tiše vypískl. ,,Páni. Páni. Konečně mají na tom odboru někoho, kdo jen poslušně neklopí oči k zemi a nejde dál se stádem jako všichni ostatní. Konečně tam je někdo, kdo má taky svůj vlastní názor a nebojí se ho říct! Hermiono, jako budoucí ministryně kouzel máš můj hlas." Když se nervózně zasmála, dodal: ,,Mluvím vážně."

,,Jsem ráda, že si myslíš, že je to dobrý nápad."

,,Je to skvělý nápad! A zvlášť teď, když se náš svět dává dopořádku a snažíme se z něj dělat lepší místo k žití, by se měly začít brát ohledy i na ty takzvané podřadnější tvory; pokusit se domluvit s obry, kentaury, skřítky a skřety... I když," ušklíbl se, ,,ti jsou chytří dost na to, aby dostali to, co chtějí. Takže ti fandím, Hermiono. Kouzelné tvory jsem měl vždycky rád." Vykročil k ní a zase se vydali dál.

Hermiona si zastrčila pramen vlasů za ucho a rozpačitě si odkašlala. ,,Problém je, že mě nikdo nebere vážně a moje nápady při každém setkání smetou ze stolu," svěřila se mu se smutným úsměvem. ,,Nějak nevím, co s tím dělat."

,,Vypadá to, že budu muset napsat Pastorkovi a zeptat se ho, jestli už ve své funkci není unavený a nechystá se brzy k odpočinku..."

,,Nedělej si z toho srandu, Charlie!" prohlásila Hermiona a jemně ho dloubla do ramene, ale koutky rtů jí škubaly v úsměvu. Zvesela se na ni podíval.

,,Ale já si z toho nedělám srandu, Hermiono, jsem naprosto vážný. Zeptej se ostatních a oni ti okamžitě řeknou, že jako ministryni by tě volili všema deseti."

,,To říkáš jen proto, že jsem tvoje kamarádka..."

,,Ne, to říkám proto, protože vidím, jak cílevědomá, chytrá a schopná jsi," odporoval jí jemně a usmál se. Pak ji chytil za loket. ,,Tak pojď. Už je to jen kousek."