,,Poprvé jsem se s drakem tváří v tvář setkal až za pár týdnů, co jsem tu začal pracovat," pokračoval cestou ve vyprávění Charlie, protože Hermiona naléhala, aby jí o svých zážitcích povídal dál. Cesta jim rychleji ubíhala, ona se o něm dozvídala věci, o kterých dosud neměla ani tušení, a navíc měl Charlie neuvěřitelně příjemný hlas, jenž byla radost poslouchat. ,,Což mě opravdu velmi mile překvapilo, jelikož jsem předpokládal, že mě k některému z draků pustí až po zkušební době. No, asi potřebovali zjistit, zda jsem na tuhle práci vážně vhodný. Takže mi jednoho dne kolega, jenž mě tu zaučoval, řekl, že dnes půjdu pracovat místo něj. Ošetřoval jednu dračici, která si poranila nohu.

Asi jsem měl mít strach, protože on mi o ní napovídal neuvěřitelné věci, kterým se mi ani nechtělo věřit, ale místo toho jsem byl natěšený jako malé dítě," pousmál se Charlie, náhle se zastavil a pažemi se opřel o dřevěnou ohradu, jež tu stála jen symbolicky a ohraničovala prostor, jenž byl cítit kouzly a nejspíš byl výběhem pro některého z draků. Hermiona ho váhavě napodobila a zadívala se do dáli, myslíc, že uvidí nějakého draka, jak se vyhřívá v trávě. Výběh byl ale úplně prázdný a krátké ticho narušovala jen šustící tráva.

,,Samice draků jsou obvykle agresivnější než samci, a když jsou zraněné nebo se cítí ohroženě, jde z nich ještě větší strach. To jsi nejspíš sama viděla při prvním úkolu, když Harry a ostatní šampioni měli vzít to zlaté vejce z dračího hnízda." Hermiona přikývla. Maďarská trnoocasá, kterou bohužel dostal Harry, byla ze všech asi nejděsivější. ,,Ta zraněná byla rumunská dlouhorohá. Ty jsou u nás asi nejrozšířenější, několik jich tu taky uvidíš, to se neboj. Paul - to byl ten kolega - mi cestou k ní povídal o všem, co tenhle druh draků dělá; že svými dlouhými rohy probodnou a rozpářou svou oběť, než si ji upečou k snědku. To nebylo nic, co bych už nevěděl."

,,Když si představím, jak si draci takhle hrají se svou kořistí a pak si vzpomenu, že ty a spousta dalších kouzelníků s nimi den co den přicházíte do styku a staráte se o ně..." Hermiona zněla úzkostně a naprázdno polkla. Charlie k ní otočil hlavu a mírně se usmál.

,,S novými draky je to těžší. Musíte si jeden na druhého zvyknout, poznat ho a spřátelit se s ním. Musíš si u něj vytvořit respekt a dokázat mu, že se ho nebojíš a že mu ani neublížíš. Někteří draci, kteří se k nám dostanou, mají s lidmi velmi špatné zkušenosti, protože je třeba drželi v řetězech v malých prostorách, týrali je a nedávali jim potravu. S nimi je to pak nejtěžší. Co ale zvířata, a draci nevyjímaje, vycítí, je řeč tvého těla a tón hlasu. Je to stejné jako u prvního setkání s novým člověkem - důležitý je první dojem, protože podle něj se pak většinou řídíme i v budoucnu."

,,To je neuvěřitelné," vydechla Hermiona fascinovaně a užasle poslouchala jeho vyprávění.

,,Já vím," přikývl s euforickým výdechem a v očích mu zajiskřilo. ,,Je to úžasné. Zpátky ale k té dračici. Říkali jsme jí Nespoutaná; byla příšerně svéhlavá a divoká. Jednu chvíli tě pozorovala jen zpovzdálí, a i když věděla, že jsi přítel, v další chvíli tě v nejlepším případě udeřila svým ocasem. Nespoutaná byla jedna z kandidátek na budoucí dračí maminku - měli jsme pro ni i vybraného partnera, ale nesedli si; zaútočili na sebe a on ji kousl do nohy. Byl to peruánský zmijozubý a ti mají velmi jedovaté tesáky. Přišli jsme na to později, až když jí noha příšerně otekla a rána začala hnisat. Nechtěla si to dlouho nechat ošetřit, nejspíš se bála, že jí způsobíme ještě větší bolest."

,,Chudinka malá," politovala ji soucitně Hermiona. Takové zranění nemohlo být vůbec příjemné. ,,A tys ji měl ošetřovat? U Merlinových vousů..."

Charlie se krátce zasmál a vjel si rukou do zrzavých rozcuchaných vlasů. ,,Ano, když jsem ji spatřil, trochu se mě začaly zmocňovat obavy. Ale tehdy už spolupracovala; bylo třeba jí ránu jen vyčistit, namazat a znovu obvázat. Takovým školením jsem prošel už dávno, takže mě k ní Paul bez obav pustil.

Všechno probíhalo vcelku klidně. Zezačátku jsem na ni jen mluvil a pomalu se přibližoval. Nikdy nezapomenu na ty její divoké oči, které planuly jako oheň. Občas mi připadalo, jako kdyby mě jimi hypnotizovala. No, Nespoutané se asi nelíbilo, že ji ošetřuje někdo cizí - když jsem jí začal čistit ránu, vychrlila na mě oheň a zapálila mi rukáv."