Charlie od Hermiony odcházel jen velmi nerad - nelhal jí, skutečně na něj čekala ještě nějaká práce a on se své povinnosti vždycky pokoušel splnit včas. Teď by ale mnohem raději zůstal s ní. Jenže to nešlo.

Nikdo, a už vůbec ne jeho rodina, nevěděl, že se mu Hermiona zalíbila už před několika lety. Bylo to někdy během doby, kdy v Doupěti zůstávala přes letní prázdniny, pár dní před tím, než mělo začít mistrovství světa ve famfrpálu. Tehdy si začínal všímat, že je... jiná. Starší, neuvěřitelně chytrá, odvážná a cílevědomá. Jako kdyby předčasně vyspěla. Přiměly ji k tomu okolnosti, nebo byla už odmalička vždy o krok napřed před svými vrstevníky?

Zakazoval si myslet na ni a doufat v to, že by jednoho dne jejich křehké přátelství mohlo přerůst v lásku. Byla sice krásná, ale pořád hrozně mladá. A Charlie se do Londýna vracel jednou dvakrát do roka. Něco takového by ani nemohlo fungovat. Hermiona byla mladá dívka, před níž se otevíral celičký svět, připravený k tomu, aby jej mohla prozkoumat. Zamilovat se a strávit s dotyčným mladíkem co nejvíc času. V takovém věku to byla naprosto normální potřeba.

Letní prázdniny se pak chýlily ke konci, bylo načase, aby se všichni vrátili do školy a do práce. Charlie za to byl rád, protože se mohl zase začít soustředit na svou práci v Rumunsku, kterou miloval. A ta mu navíc poskytovala i útěk před malicherným poblázněním Hermionou Grangerovou. Byl si jistý, že to bylo jen chvilkové vzplanutí, že když ji nebude mít na očích, zapomene.

Jenže nezapomněl.

Stačilo vrátit se na pár dní do Bradavic, jen ji zahlédnout mezi všemi těmi studenty, a ty třepetavé pocity, jež ho v žaludku lechtaly jako motýlí křídla, se vrátily. Toužil po tom za ní jít, sevřít ji v náruči a konejšit ji, aby si o Harryho nedělala starosti, že on to určitě zvládne. Takhle jen zpovzdálí sledoval, jak si nervozitou kouše rty, krčí čelo a mne si ruce, zatímco s obavami čeká, než Harry přijde na řadu a přemůže divokou dračici.

City se zase utlumily, když se poté již delší dobu neviděli. Začala válka, Voldemort šířil strach a verboval nové stoupence, a všichni měli plné ruce práce. Charlie si jen v krátkých okamžicích dovolil vzpomenout si na Hermionu - a pak rychle i na Rona a Harryho. Jak je znal, určitě v tuhle dobu létali z maléru do maléru. A měl pravdu, matka si mu často vylévala srdce v dlouhých dopisech.

A pak se znovu setkali na svatbě Billa a Fleur. Hermiona byla vyspělejší a ještě nádhernější. A Charlie pochopil, že je v tom až po uši.

Než ale stihl sebrat odvahu a požádat ji o tanec, svatbu narušili Smrtijedi a všichni museli co nejrychleji zmizet. Následovaly pak dlouhé dny, kdy se nejen Charlie, ale i ostatní, strachovali o to, co se stalo s Harrym, Ronem a Hermionou a zda jsou v pořádku.

Od konce války se ale už neviděli. Charlie měl práci, Hermiona jistojistě budovala kariéru. A nejspíš měla i přítele. Nevěděl to jistě, ale bylo to velmi pravděpodobné. Byla nádherná, inteligentní, cílevědomá a znal ji celý svět: byla to hrdinka. Divil by se, kdyby jí každý den nepřicházela psaníčka od obdivovatelů. Charlie si říkal, že nejlepší bude, když zapomene, nechá to být a bude i nadále žít v Rumunsku a starat se o své milované draky, jež byly jeho radostí a vášní už od dětských let. Měl si to uvědomit už dávno. Že u ní nikdy nebude mít šanci. Vždyť pro ni byl skoro jako někdo cizí, viděli se jen párkrát a ani toho příliš nenamluvili...

Tak jak to, že je osud znovu svedl dohromady?