leone

Cítila jsem totální blaho, sama jsem se cítila tak jemná a měkká oproti ložnímu prádlu muže, kterého jsem bez strachu obdivovala. Něco uvnitř mě se pohnulo s pohyby vedle mě a pokaždé, když jsem se ohlédla na jeho spící tělo, usmála jsem se jako totální blázen, šly mi vidět zuby a oči mi zářily s obdivem ke spícímu klukovi z pekárny. Levitovala jsem na obláčku, mé nahé tělo zakrývalo jen prostěradlo, zatímco má duše se roztápěla do matrace pode mnou. Byla jsem jako růže plující na vodě, tak delikátní a klidné společně s proudem světa kolem mě, zatímco jsem se pro sebe usmívala.

Momenty, jako je tenhle, dokáží mou mysl utišit navždy, myslívám na tenhle moment v mém budoucím životě a vždycky jsem tak klidná. Protože se cítím osamělá, natáhnu se prsty k jeho, ranní záře prosvítává mezi našimi prsty.

Vždycky jsem našla totální blaho v tomhle momentu, i v těch nejtěžších a nejosamělejších chvílích.

Bylo blízko poledne, když jsme se oba konečně vzbudili, italské slunce svítilo venku z okna jemnou září. Den nám utíkal za sklem, zatímco jsme leželi zamotaní do sebe.

Až když jsem ležela na Harryho hrudníku, se mě na něco zeptal poprvé za ten den, otázka, která mě píchla do srdce jako včela.

„Myslíš, že bys mohla znovu milovat? Potom, co se stalo?" Jeho hlas byl nízký a chraptivý, jeho našpulené rty a zelené oči byly ode mě otočené pryč, když jsem na něj vzhlédla.

Povzdechla jsem si. „Možná," bylo všechno, co jsem zvládla říct, protože jsem si nebyla jistá.

Potom, čím jsem si prošla s mou předchozí láskou, ten způsob, jakým mě to roztrhalo na tisíce kousků, jsem byla bázlivá z myšlenky znovu milovat. I když jsem se dívala na krásného kluka před sebou, cítila jsem tahání za srdce, v mých očích něco varovného, představovala jsem si, jak mi zlomí srdce stejně, jako ti předtím a nechá mě více zničenou než posledně. Láska byla pro zlomené srdce děsivá, je to jako říznutí do rány ještě jednou naposled, než se může finálně zhojit a nechá za sebou tlustou a očividnou jizvu, která bolí jako konstantní připomínka i v těch nejšťastnějších momentech.

Harry byl pro mě jako domov, byl moje bezpečí, které mi konečně pomáhalo opravit srdce a starat se o jizvu. V hlavě mi ale pořád přetrvával strach, i v těch nejkrásnějších momentech mého života si to našlo cestu do mého soucitného srdce.

***

Něco na pláži za zamračeného dne udělalo můj den pomalý a jednoduchý. Bylo něco na tom, jak vlny narážely na břeh, a vzduch lechtal husí kůži, která se mi tvořila na těle, a díky které jsem se cítila, jako kdybych byla mezi samotnými mraky. Bylo to neskutečné, mlhavý sen, zatímco jste vdechovali ten studený slaný mořský vzduch do plic a nechali jste, aby vás to zevnitř osvěžilo.

Seděla jsem na zemi, voda a písek se mi lepily na tělo, zatímco jsem divně pózovala pro fotografa, který se na začátku ani neobtěžoval představit.

Byla jsem inspirována mořskou kulturou, mé vlasy byly v dlouhých vlnách a moje normální tmavá komplexe byla přetvořená do modrých a oranžových odstínů představující moře během západu slunce. Nebylo mi příjemné mít na sobě tak málo oblečení – obzvlášť během dne jako je tenhle, ale díky velkému úsměvu na tváři Rachel, zatímco nás zpovzdálí pozorovala, to stálo za to.

Byla dnes na svou práci pyšná, dívala se na mě, jako kdybych byla nějaké umělecké dílo, které stvořila v galerii.

Ukázala jsem jí na chvíli úsměv, dokud její rysy neovládl vědoucí pohled. Zamračila jsem se na ni, zatímco ona se dál křenila, měla něco v rukávu a všechno uvnitř mě se s tou myšlenkou začalo třást.

„Ah... tady, zlato." Fotograf luskl prsty, aby získal mou pozornost. „Můžeš se, prosím, podívat na mě."

Polkla jsem. „Pardon." Otočila jsem hlavu a podívala jsem se do čočky foťáku ještě jednou, co nejvíc jsem se snažila nezírat přímo do očí fotografa, zatímco jsem pro něj pózovala. V břiše jsem cítila uzel, když jsem více rozvalila své tělo, moje kosti a svaly křičely po odpočinku, zatímco jsem umisťovala svoje tělo na písku.

Zkroutila jsem se bolestí, když mě instruoval, abych se otočila víc, hlasitě jsem si povzdechla, když na mě zakřičel, abych měla vyrovnaný výraz. Najednou jsem ale znedaleka zaslechla hluboké zachechtání, sakramentsky povědomý. V očekávání jsem vzhlédla, abych zjistila, jestli si to představuju nebo ne – ale byl tam, shlížel na mě rozvalenou v mokrém písku s těma zelenýma očima zářícími pobavením. V momentě jsem cítila, jak mi zčervenala líčka, když se Rachel na Harryho podívala úmyslným pohledem.

„Harry." Skoro jsem až zalapala po dechu, vzduch se mi zadrhl v krku.

„Můžu se do toho vložit?" Pozvedl obočí, než zvedl i ruce a odhalila tak černou kameru, na růžových rtech se mu tvořil vědoucí úsměv.