leone

„Takže." Víno mi vklouzlo mezi rty, když jsem ho usrkla, smaragdové oči pozorovaly mé pohyby, zatímco on se taky nakláněl přes stůl přehozený sametem. „Proč jsi přišla do Itálie? Ten přízvuk je očividně z velké a úžasné Ameriky." Harry mrkl a já jsem se málem rozesmála, přestože jsem v puse pořád měla víno.

Polkla jsem. „Chceš pravdu?" zeptala jsem se. „Nebo romantičtější verzi pravdy?"

Harry se usmál. „Chci pravdu, Leone." promluvil, než si opět usrkl vína, pozorně jsem ho sledovala, jak si vychutnával tu sladkost a jak na vteřinu zavřel oči. „Chci o tobě vědět všechno."

V břiše se mi něco zatřepotalo, když jsem pozvedla obočí. „No," řekla jsem skrze knedlík, který se mi už dělal v krku, bylo těžké sotva myslet na tu situaci, ve které jsem ještě nedávno byla, natož o ní mluvit. Ale díky Harryho zářícím očím jsem se tak nějak cítila v pohodě, a i když jsme byli v přelidněném rohu restaurace, cítila jsem se s ním sama a v bezpečí.

„Začalo to, když mi bylo šestnáct, byla jsem po škole kvůli úplně směšnému důvodu."

Harry se rozzářil. „Oh, musíš mi říct o tomhle rebelském kousku, ze kterého jsi byla po škole," zacvrlikal a já jsem se zahihňala do dlaně a zavrtěla jsem pobaveně hlavou.

„Nevím, jestli víš, jaký je dress kód v Americe? Ale jsou to naprosté sračky, můj drahý." S Harrym jsme se oba zasmáli. „Byla jsem po škole, protože jsem měla na sobě tílko. A to to byl jeden z nejteplejších dní v roce, takže to bylo buď tohle, nebo se celý den potit jako prase."

„Tomu rozumím," poznamenal Harry.

„A tam jsem potkala kluka, jmenoval se Phoenix."

„Zajímavé jméno."

Povzdechla jsem si. „Byl zajímavý kluk," odpověděla jsem. „Měl tu klasickou bad boy personu, takže šestnáctiletá Leone byla okouzlená hned, jak na něj upřela oči."

Harryho úsměv se rozšířil a položil svou skleničku vína. „Líbí se ti bad boyové, huh?"

„Jako mladé holce, ano," odpověděla jsem. „Ale on byl víc než to, vlastně byl úplně příšerný člověk." Harryho úsměv se vytratil společně s mým a všimla jsem si, že on poznal změnu mé energie, která mi vyzařovala z kůže a kostí. „Ten den jsme se potkali a on se ujal mým poblouzněním jako pes kosti, líbila se mu představa, že jsem obdivovala každý jeho pohyb a každé jeho slovo. Tak se mnou začal chodit a pak uběhly čtyři roky mého života, kdy jsem chodila s tím nejodpornějším člověkem ve městě. Ale v tak mladém věku jsem neznala nic lepšího, myslela jsem si, že jsem byla zamilovaná."

„To chápu," dodal Harry, jeho ruka se teď pohybovala přes stůl a jemně vzal moje ruce do svých. Vzplála ve mně exploze, nemohla jsem si pomoct a začala jsem se usmívat.

„Během toho čtyřletého vztahu udělal docela dost hrozné věci, několikrát mě podvedl, aniž bych o tom věděla, každý mi to říkal, ale já jsem se vždycky jen naštvala a bránila jsem ho, byla jsem docela blbá."

„Ne." Harry si povzdechl. „Bylas mladá," dodal. „Zamilovaná."

Usmála jsem se, na jazyku mi zůstala sladkohořká chuť. „Asi ano," odpověděla jsem jemně. „Prostě mě jenom využíval pro své benefity, využíval mě pro svou mentalitu a zvětšení ega tím, že předstíral, že je nemocný nebo mentálně nestabilní, abych všeho nechala a mohla se o něj starat. Miloval pozornost. A po čtyřech letech špatného vztahu, do kterého by se jakákoliv mladá holka mohla kdy dostat, jsem zjistila, že za mými zády chodí s nějakou jinou holkou a tak jsem náš vztah konečně ukončila."

Harryho oči mi kloužou po obličeji, nebyla jsem si jistá, jestli může slyšet, jak mi mlátí srdce, nebo jestli může vidět, jak mě hruď a břicho bolí ze smutku v mých rysech. Ale jeho stisk kolem mých rukou se upevnil a díky tomu se ten bzučivý pocit změnil na hedvábný, saténový pocit, který mi procházel celým tělem.

„Tak jsem odešla ze školy, vzala jsem to, co jsem si našetřila a přestěhovala jsem se do Itálie, abych si prosadila své sny. Pryč od něj, od mého starého města, od lidí, kterým jsem říkala přátelé. A začala jsem od začátku."

Harry nechal malý úsměv vklouznout na jeho růžové rty, něco co jsem neúmyslně napodobila. „Jsem na tebe pyšný," řekl měkce.

Skoro jsem až cítila slzy, když mi palcem jezdil po hřbetu ruky, tak jemně a povědomě, jako kdybych tady měla v tento moment být, galaxie a hvězdy se s naším dotekem postavily do řady. Nemohla jsem si pomoct a škeřila jsem se jako blázen, obdivovala jsem kluka před sebou s takovým údivem.

„Váš steak a vaše kuře." Servírka přerušila náš moment s vůní čerstvě uvařeného jídla v jejích rukách, odtáhli jsme se a usmáli jsme se, když talíře položila dolů.

Pořád jsme na sebe ale zírali s úžasem.