harry

„Můžu se do toho vložit?" Pozvedl jsem na Leone obočí, když si všimla mé přítomnosti. Z jejího šokovaného výrazu mi úsměv ještě narostl, obzvlášť když jsem zvedl kameru do jejího výhledu. Díky tomu jiskření, které se prohnalo jejíma zlatavýma očima, zatímco se dívala na objektiv, tenhle celý výlet stál za to.

Udělal jsem si v hlavě poznámku, abych později poděkoval Rachel, její moudrá slova jsem měl pořád v hlavě. Jako zkažená nahrávka se pořád a pořád probíjely do popředí mých myšlenek, zatímco jsem tady jel. Byl jsem úzkostlivý, ale ujistila mě, že tohle je dobrý nápad a že agentura Leone by pro ni chtěla něco svěžího a nového.

A proto jsem byl tady.

Její oči se rozpíjely do slunce, med a karamel kapaly na písek pod námi. Byla uvolněná, nechala své kudrny, aby jí spadaly na úzká ramena a přes její delikátní obličej, byla jako něco sladkého, co vám snadno klouzalo v krku. Rozpouštějící med a čokoláda. Vychutnal jsem si její krásu, jenom na delší vteřinku, a pořídil jsem dalších pár snímků. Leone se hihňala skrze mořský vzduch, zatímco jsem komentoval její krásu, byl to pro mě více uklidňující zvuk, než zvuky vln kolem nás. Jako kdyby sem na tu pláž patřila, její domov byl mezi pískem a oblohou, její tělo jedno se zemí pod námi. Byla jako tenhle jemný písek a hedvábné vlny. A ještě lepší, byla spokojená se svým přirozeným stavem tady pod sluncem, ležela na chladném písku, zatímco se usmívala na oblohu se spokojeností ztrácející se na jejích lilových rtech.

Zakončil jsem ten den tím, že jsem shromáždil stovky fotografií Leone, druhý fotograf mě šťastně sledoval, zatímco já jsem si dělal svoje. Samozřejmě, že měl pár poznámek k mému profesionálnímu vystupování a k mé kariérní historii, jako třeba to, kde jsem se učil a jaký styl jsem preferoval. Ale na tom nezáleželo, byl jsem požádán, abych dneska zachytil krásu Leone, a já jsem věděl, že jsem to udělal dokonale, protože jsem rozuměl jí samotné a taky tomu, jak vypadala.

Teď seděla vzadu v autě, kterým jsem sem přijel, měla kolem sebe omotaný ručník a dívala se před sebe na nebe, které se začalo zabarvovat zlatavými odlesky světla. Její pihy zářily jako hvězdičky, když je líbalo slunce, její kůže zářila jako safíry pod přímým světlem.

Po celém dni focení jsem bojoval s potřebou zachytit ten okamžik, zatímco zamyšleně přede mnou seděla. Leone mě neustále udivovala tím, jak přirozeně krásná je, ale až když tam seděla s ničím jiným, než její přirozenou krásou, jsem si uvědomil, jak nebeská opravdu je.

Něco, co mi seslaly přímo samy hvězdy.

A právě teď jsem na ni chtěl jen zírat a zapamatovat si krásu, kterou držela. Uchoval jsem si ji v hlavě jen pro sebe.

***

Cítil jsem se klidný, v uchu jsem cítil uklidňující bzučení společně s televizí, která mě ozařovala. Leone spala vedle mě, její postava tichá a nehybná, zatímco se pomalu nadechovala a vydechovala. Její den skončil pozdě, takže byla docela unavená, a když se její hlava dotkla polštáře, skoro okamžitě spala. I já jsem byl popravdě unavený, ale musel jsem projít fotky a najít si ty moje nejoblíbenější. Věděl jsem přesně, kde jsou, moje paměť se teď hodila, když jsem bez námahy procházel fotky.

Nebylo to, dokud jsem nenašel ten jeden záběr, který jsem dneska pořídil a hned jsem si ho zamiloval. To bylo, kdy jsem se poprvé opravdu usmál, spokojený s výsledkem před sebou. Věděl jsem, že to bude dobrá fotka, ale až když jsem ji viděl takhle před sebou, mi to dokázalo, jak Leone v tom momentu byla okouzlující.

Byla v hlubokých myšlenkách, nevěnovala pozornost ani focení ani kameře, její tělo bylo přirozené a uvolněné, zatímco byla usazená na mokrém kameni. Její nohy visely dolů do písku, třpytily se pod sluncem díky kapkám soli, které jí utkvěly na kůži a valily se dolů. Její zlaté oči se dívaly do oceánu a vstřebávaly tu vnitřní krásu, zatímco vlny se jí odrážely v duhovkách. Byla to ta nejkrásnější fotka, na které jsem kdy Leone zachytil, její opravdová krása, zatímco povolila bříško a paže, její kůže mokrá a zářící od slunce. Byla v úplně přirozeném stavu, jedno společně s mořem kolem ní, zatímco se slunce usmívalo na její orosenou pokožku.

Rychle jsem na fotku klikl a dodělal jsem pár posledních drobností u osvětlení a saturace, než jsem ji přidal na svou stránku.

Byl jsem hodně dychtivý. Chtěl jsem, aby svět viděl Leone tím nejkrásnějším způsobem, nechat všechny ji obdivovat tak, jak já jsem to dneska dělal celý den, a aby viděli, co jsem já viděl skrze hledáček mé kamery.

Tu skutečnou krásu, kterou ona byla.

„Fotografie byla úspěšně nahrána!"

Úlevně jsem vydechl a zavřel jsem počítač, než jsem ho popostrčil pod postel. Přesunul jsem svoje tělo k Leone, její tělo bylo těžké, zatímco ve spánku lehce chrápala. Nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se, když jsem se k ní přitulil blíž a políbil jsem ji na špičku nosu, zatímco její mysl byla v krajině snů.

Byl jsem konečně klidný, pohodlně jsem ležel a byl jsem připravený usnout, když mě hlasité cinknutí donutilo znovu otevřít oči.

Zamrmlal jsem, vzal jsem telefon a podíval jsem se na malé oznámení, které mi vyskočilo na obrazovce.

„Uživatel p.h455 okomentoval váš příspěvek"

Okamžitě jsem na oznámení klikl, dychtivý si přečíst ten komentář.

Byl u té fotky Leone, kterou jsem dneska pořídil, už ji vidělo osm lidí a byl tam jeden komentář. Věděl jsem, že tahle fotka je veledílo. Usmál jsem se jako blázen, na vteřinu jsem se podíval na Leone, která vedle mě dál spala.

Ale ten moment rychle opadl, když jsem uviděl komentář pod fotkou.

p.h455: Ahoj, rád bych dostal kontakt na modelku na téhle fotce, ať mi napíše mail na adresu [email protected]. Díky.

Nejprve jsem si nebyl jistý, co si o tom myslet, ale to jméno -to jméno­- mi znělo v uších, zatímco jsem si ho četl pořád dokola, něco na něm bylo, čím dál víc intenzivně jsem zíral na obrazovku svého telefonu. Až když si Leone vedle mě ze spánku povzdechla a moje oči k ní zabloudily, jsem si uvědomil, kdo okomentoval mou fotografii.

„A tam jsem potkala kluka, jmenoval se Phoenix."

„Zajímavé jméno."

„Byl zajímavý kluk."

Hlavou mi proběhly miliony myšlenek, pořád jsem zíral na ten komentář, žaludek se mi kroutil, když jsem si pořád dokola četl jeho komentář.

Co chtěl?

Může to opravdu být on?

Všechny tyhle otázky mi skákaly v hlavě, chtěly mi skočit do krku, abych je konečně vyslovil. Kůže mi hořela úzkostí, zatímco jsem myslel na to, proč by měl chtít kontaktovat Leone, úzkost mi kapala z čela, když jsem si vzpomněl, jak smutná byla, když mi o něm vyprávěla.

Ani jsem se nemohl rozhodnout, co s touhle situací můžu dělat, když telefon Leone zazvonil vedle ní, srdce se mi instantně propadlo, když se začala probouzet.