harry

Nevěděl jsem, že kouří, dokud jsem ji jednoho dne nesledoval přes cestu. Pracoval jsem déle v pekárně to odpoledne a ona seděla u parku se zapálenou cigaretou mezi jejími lilovými rty. Kouř se kroutil kolem ní jako snový opar, který tahle holka zvládla udělat spíš krásným než toxickým. Její pihy se třpytily v pozdním slunci a zlaté paprsky jí uhlazovaly vlasy.

Pomalu jsem uklízel stůl, doufal jsem, že třeba brzy dostanu šanci zachytit fotku. Ale sledoval mě můj spolupracovník Glenn, otravný třiceti-něco letý neúspěšný businessman, a myslel si, že ví, co všechno se má při práci v pekárně dělat. Jako kdyby to bylo něco speciálního.

Zamračil jsem se na něj, zatímco on se křenil skrze sklo, pak se vrátil k doplňování lednice a já jsem se podíval zpátky na Leone.

Už jsem měl schované židle a stoly venku, když se Leone postavila, zajímalo mě, jestli půjde sem. Narovnal jsem se, ohlédl jsem se na Glenna a viděl jsem, že šel dozadu a už mě nesledoval jako ostříž.

Využil jsem té příležitosti, abych vzal svoji tašku ze země, vytáhl z ní svoji kameru a zapnul ji. Z pípavého zvuku mi pádilo srdce, a když jsem ji sledoval, jak pomalu prochází parkem, pořídil jsem pár snímků.

Cigareta se jí houpala v puse, pak v jejích prstech a pak ji konečně zadupala do trávy. Nikdy jsem nikoho neviděl zvednout svůj nedopalek a hodit ho do koše, ale Leone to udělala a já jsem se kvůli tomu usmíval jak blázen.

Šla směrem k záhonkům květin, nádherný kontrast proti její medové kůži a červeným šatům. Byla jako roztápějící se anděl s nektarovými rty, zamlžené sny se ovíjely kolem její duše a ona zářila s osvětlením venku.

Nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se, když jsem pořídil poslední snímek, snížil jsem kameru a jenom jsem zíral na Leone, jak odcházela. Nešla sem, ani se sem neohlédla, aby pozdravila nebo něco. Byla ve svém světě, možná šla na procházku, aby si pročistila hlavu, nebo aby si prostě jen zakouřila. Tak či tak byla během patnácti minut pryč, a i když mi chyběla, pořídil jsem úžasné fotky s ní v odpolední záři.

***

„Stylesi?"

„Hmm?"

„Co je tak zajímavého, že se nemůžeš zúčastnit?"

Vzhlédl jsem od svého počítače, podíval jsem se na svoje kamarády, kteří se na mě všichni vytočeně dívali. Přikrčil jsem se zahanbením, zavřel jsem obrazovku zařízení a rychle jsem si vzal drink ze stolu.

Omluvil jsem se a skupinka si mezi sebou zase začala povídat, ale já jsem se zase našel zasněný nad Leone.

Byla tak zajímavá, neměl jsem rád posedlost, protože to šlo ruku v ruce s nemocí, kterou jsem podědil od mámy. Ale nemohl jsem si pomoct, ale alespoň ne s ní, a bylo bolestné si to přiznat.

Možná bych mohl vyfotit svoje kamarády? Zvážil jsem ten nápad, zatímco jsem sledoval skupinku přede mnou, obývák byl malý, ale vždycky se sem vlezeme každý sobotní večer, abychom si mohli dát drinky a zahrát si poker. Dneska jsme jenom seděli kolem, pili a dívali jsme se v televizi na zápasení.

Obdivoval jsem svoji kamarádku Amy, její vysoké tělo a štíhlou postavu. Měla pískově blonďaté vlasy s konečky obarvenými na modro, už je měla trošku vybledlé, protože si je nechala udělat pár týdnů zpátky. Byla pěkná, docela očividným způsobem s jejími zářivě modrýma očima a růžovými kulatými rty. Povzdechl jsem si, potřeboval jsem víc než klišé.

Mojí další jedinou kamarádkou, která byla holka, byla Steph, menší korpulentní dívka s velkým poprsím. Měla ráda docela dost divných věcí, a i když byla pokrytá tetováním a piercingy, pořád byla docela pěkná holka.

Ale prostě nebyla můj typ na focení, potřeboval jsem něco přírodního jako slunce samo. Jako zamlžené ráno s rosou na trávě a mlhou líbající vzduch kolem formujících se mraků. Potřeboval jsem hustý les v ženě, oceán a poušť, půdu a zem, nebesa a mech.

Potřeboval jsem Leone.

S jejím medově glazurovaným tělem, kapající jako nektar, pro který by i včely umíraly. Potřeboval jsem ji, protože byla její vlastní vesmír s pihami jako hvězdami, kůží jako večerním sluncem a očima, které se roztápěly jako čokoláda a cukr. Byla přirozeně krásná, s výstřednostmi a nedokonalostmi, které ji dělaly ještě zajímavější.

Byla mistrovské dílo a nepřestanu, dokud nezdokonalím její obraz. Byla posedlostí, kterou jsem tak moc toužil ukázat světu, aby si uvědomil tu krásu v pokřiveném úsměv holky se zlomeným srdcem.