harry

Stál jsem před starým zrezavělým zrcadlem a zíral jsem na svůj odraz, jako kdybych ho viděl poprvé. Sotva viditelné vrásky, které se mi dělaly kolem očí, tvar mých růžových rtů, zeleň mých očí a poházené lokny visící mi z hlavy.

Kdo jsem byl?

Už jsem to nevěděl, láska k záhadné ženě potřísněné sluncem mě změnila.

Už jsem nebyl ten osamělý kluk z pekárny s kamerou v ruce a múzou v zasmušilé krajině a cizincích chodících kolem. Ne, byl jsem teď takový posedlý muž, plně konzumovaný medem a rty potřísněnými kávou, karamelovou pokožkou a hedvábným hlasem.

Byla teď mou součástí.

Ale byl jsem já nějakým způsobem její součástí?

Posledních pár měsíců jsem běhal v kruzích, neustálá potřeba být chtěný Leone, zatímco jsem chodil v jejím stínu ohromený vším, co udělala, zatímco žila svůj život v tomhle výrazném městě kolem nás. Byl jsem jednoduše moucha na stěně a ona byla motýl - dech beroucí a krásná, zatímco roztahovala křídla a učila se létat za zelené stromy.

Včera jsem cítil, jak se země pode mnou rozpadá a láme, byl to pěkně nepříjemný pocit, když jsem ji sledoval odcházet. Bolestivá frustrace se mi zakořenila hluboko v žaludku a nemohl jsem v sobě najít slova, abych ji odehnal pryč. Ne, nebyla žádná špatná nebo správná slova o tom, jaký to byl pocit sledovat ji odcházet, bylo to prostě něco, co jste museli cítit, jako vždycky všechno předtím - ale tentokrát to šlo hlouběji, jako otáčející se čepel rozřezávající vás na nové části.

Cítil jsem se poražený.

Později té noci jsem se snažil spát, ale moje sny napadly její a jeho rty spojené v jedno. Kvůli všem těmhle snům jsem se cítil, jako kdyby mě spalovali za živa, jako kdybych měl shořet, nebo pořád jsem plál a nic z toho, co jsem dělal, ty plameny nemohlo uhasit.

Nic tuhle situaci nemůže spravit, potkal jsem Leone, když se pořád ještě léčila a teď jsem sledoval, jak se léčí ještě víc. Radši bych sledoval, jak rozkvete jako květina, ale tohle bylo něco, co se muselo stát a bez toho by se čas zastavil a naše pouto by se nikdy neutvořilo.

Alespoň v to jsem doufal.

Ráno vzalo podobu spalujícího slunce prozařujícího skrze mé závěsy a do mých očí. Hlasitě jsem zasténal a přitiskl jsem obličej do polštáře vedle sebe, ucítil jsem tak na své tváři zbytky potu. Povzdechl jsem si poražený nocí, protože moje sny se neustále proplétaly s mou úzkostí. Nebyl jsem si jistý, jestli ten pot byl z mého neustálého frustrujícího otáčení nebo jednoduše z tepla od slunce.

Každopádně ode mě dneska bylo něco odtrženo a už jsem mohl cítit tu prázdnotu v hrudi.

Vzal jsem si telefon z nočního stolku, nechal jsem oznámení, aby se rozzářila a probudila tak mé unavené oči. Bezvýznamně jsem jezdil dolů, nezajímal mě nesčetný počet komentářů a liků u mých posledních fotek.

Nemohl jsem na ten den teď myslet, bylo to až moc bolestivé.

Přihlásil jsem se na svůj Facebook s vytočeným zamručením, viděl jsem tam tři nové zprávy, všechny jsem je ale ignoroval, scrolloval jsem skrze můj feed, dokud mě něco nezarazilo.

Málem jsem nahlas proklel ubohý svět sociálních médií, vždycky vám potvrdí vaše obavy jednoduchým posunutím vašeho prstu.

Byla to fotka, usmívající se Leone na ní byla označená, zatímco se nakláněla ke klukovi, kterého milovala. Jeho oči zářily pod čočkou kamery jistým ledovým odstínem modři a sklápěly se do hnědi jejích očí, zatímco se oba usmívali. Vypadali tak šťastně, tak volně, tak zamilovaně.

A v tu chvíli jsem si pomyslel, že jsem se třeba opravdu mýlil a Leone pořád tohohle kluka miluje celým svým srdcem i po tom všem, co jí udělal.

Četl jsem si ten popisek pořád a pořád dokola, zatímco se mi obraz toho, jak jsou k sobě přitulení, pořád dokola přehrával v hlavě, můj žaludek byl zauzlovaný a mohl jsem cítit, jak mi hluboko v břiše bublá nevolnost.

„znovu spojeni v té nejvíc romantické zemi, miluju tě, holčičko"

S každým kouskem úzkostlivých myšlenek budujících se uvnitř mě a srdcem tlukoucím v mé hrudi pomáhajícím mému žaludku, který vyhrožoval, že skrze mé rty ukáže, co v něm je. Konečně jsem prasknul a vytočil jsem číslo Leone, abych se konečně dozvěděl, jestli to, co máme, nechá za sebou pro kluka, který jí zlomil srdce.harry

Stál jsem před starým zrezavělým zrcadlem a zíral jsem na svůj odraz, jako kdybych ho viděl poprvé. Sotva viditelné vrásky, které se mi dělaly kolem očí, tvar mých růžových rtů, zeleň mých očí a poházené lokny visící mi z hlavy.

Kdo jsem byl?

Už jsem to nevěděl, láska k záhadné ženě potřísněné sluncem mě změnila.

Už jsem nebyl ten osamělý kluk z pekárny s kamerou v ruce a múzou v zasmušilé krajině a cizincích chodících kolem. Ne, byl jsem teď takový posedlý muž, plně konzumovaný medem a rty potřísněnými kávou, karamelovou pokožkou a hedvábným hlasem.

Byla teď mou součástí.

Ale byl jsem já nějakým způsobem její součástí?

Posledních pár měsíců jsem běhal v kruzích, neustálá potřeba být chtěný Leone, zatímco jsem chodil v jejím stínu ohromený vším, co udělala, zatímco žila svůj život v tomhle výrazném městě kolem nás. Byl jsem jednoduše moucha na stěně a ona byla motýl - dech beroucí a krásná, zatímco roztahovala křídla a učila se létat za zelené stromy.

Včera jsem cítil, jak se země pode mnou rozpadá a láme, byl to pěkně nepříjemný pocit, když jsem ji sledoval odcházet. Bolestivá frustrace se mi zakořenila hluboko v žaludku a nemohl jsem v sobě najít slova, abych ji odehnal pryč. Ne, nebyla žádná špatná nebo správná slova o tom, jaký to byl pocit sledovat ji odcházet, bylo to prostě něco, co jste museli cítit, jako vždycky všechno předtím - ale tentokrát to šlo hlouběji, jako otáčející se čepel rozřezávající vás na nové části.

Cítil jsem se poražený.

Později té noci jsem se snažil spát, ale moje sny napadly její a jeho rty spojené v jedno. Kvůli všem těmhle snům jsem se cítil, jako kdyby mě spalovali za živa, jako kdybych měl shořet, nebo pořád jsem plál a nic z toho, co jsem dělal, ty plameny nemohlo uhasit.

Nic tuhle situaci nemůže spravit, potkal jsem Leone, když se pořád ještě léčila a teď jsem sledoval, jak se léčí ještě víc. Radši bych sledoval, jak rozkvete jako květina, ale tohle bylo něco, co se muselo stát a bez toho by se čas zastavil a naše pouto by se nikdy neutvořilo.

Alespoň v to jsem doufal.

Ráno vzalo podobu spalujícího slunce prozařujícího skrze mé závěsy a do mých očí. Hlasitě jsem zasténal a přitiskl jsem obličej do polštáře vedle sebe, ucítil jsem tak na své tváři zbytky potu. Povzdechl jsem si poražený nocí, protože moje sny se neustále proplétaly s mou úzkostí. Nebyl jsem si jistý, jestli ten pot byl z mého neustálého frustrujícího otáčení nebo jednoduše z tepla od slunce.

Každopádně ode mě dneska bylo něco odtrženo a už jsem mohl cítit tu prázdnotu v hrudi.

Vzal jsem si telefon z nočního stolku, nechal jsem oznámení, aby se rozzářila a probudila tak mé unavené oči. Bezvýznamně jsem jezdil dolů, nezajímal mě nesčetný počet komentářů a liků u mých posledních fotek.

Nemohl jsem na ten den teď myslet, bylo to až moc bolestivé.

Přihlásil jsem se na svůj Facebook s vytočeným zamručením, viděl jsem tam tři nové zprávy, všechny jsem je ale ignoroval, scrolloval jsem skrze můj feed, dokud mě něco nezarazilo.

Málem jsem nahlas proklel ubohý svět sociálních médií, vždycky vám potvrdí vaše obavy jednoduchým posunutím vašeho prstu.

Byla to fotka, usmívající se Leone na ní byla označená, zatímco se nakláněla ke klukovi, kterého milovala. Jeho oči zářily pod čočkou kamery jistým ledovým odstínem modři a sklápěly se do hnědi jejích očí, zatímco se oba usmívali. Vypadali tak šťastně, tak volně, tak zamilovaně.

A v tu chvíli jsem si pomyslel, že jsem se třeba opravdu mýlil a Leone pořád tohohle kluka miluje celým svým srdcem i po tom všem, co jí udělal.

Četl jsem si ten popisek pořád a pořád dokola, zatímco se mi obraz toho, jak jsou k sobě přitulení, pořád dokola přehrával v hlavě, můj žaludek byl zauzlovaný a mohl jsem cítit, jak mi hluboko v břiše bublá nevolnost.

„znovu spojeni v té nejvíc romantické zemi, miluju tě, holčičko"

S každým kouskem úzkostlivých myšlenek budujících se uvnitř mě a srdcem tlukoucím v mé hrudi pomáhajícím mému žaludku, který vyhrožoval, že skrze mé rty ukáže, co v něm je. Konečně jsem prasknul a vytočil jsem číslo Leone, abych se konečně dozvěděl, jestli to, co máme, nechá za sebou pro kluka, který jí zlomil srdce.