leone

„Můžeme si promluvit?"

Harry párkrát zamrkal, určitě byl šokovaný mým náhlým zjevením po našem minulém setkání. Pak se ale usmál -nebyl to jeho úplný úsměv s ďolíčky-, ale ten Harryovský úsměv, ze kterého mi tálo srdce a kterým mě hlavně nalákal ke své duši, úsměv, o kterém jsem snila a který jsem si kreslila do deníčku. Nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se zpátky a zastrčila jsem si pár pramenů vlasů za ucho, abych zaměstnala své nervózní ruce. Brněly mně konečky prstů, když jsem polkla a z nějakého důvodu mi nic nepřišlo špatné poté, co jsem viděla zeleň jeho očí a jeho růžové rty. Nic.

Harry si zastrčil ruce za záda a vydechl. „Samozřejmě," odpověděl tím známým chraptivým přízvukem a opět mi vyrazil dech, když se ta slova vyvalila z jeho jazyku. Tak perfektní, jako med a samet.

Seděli jsme venku -jako už tolikrát dřív-, večer se ztratil do pozadí naší bubliny a házel stín na malou pekárnu. Usrkla jsem si čaje, který Harry udělal už dřív, a užila jsem si citrusovou chuť na svých rtech.

Už na sobě neměl svou zástěru, jenom teplý hnědý svetr a rukávy měl vyhrnuté. Líčka měl broskvové, ladily mu se rty, na které jsem pozorně zírala. Chybělo mi obdivování jeho krásy během toho času, kdy jsme nebyli spolu, když jsem zírala do těch očí zelených jako les, cítila jsem teplo a uspokojení. Cítila jsem se skoro až domácky díky tomu, jak mluvil, nebo jak se soustředil na kávu, zatímco ji připravoval.

Byl pro mě domov a já jsem si uvědomila, jak hloupý můj vztek byl kvůli těm fotografiím.

Ztráceli jsme hodiny ze dne, tak jsem po třetím doušku čaje konečně nashromáždila dostatek kuráže, abych promluvila.

„Ohledně těch fotek," ta slova se mi vyvalila z pusy a Harry ztuhl. „I když je to divné, zjišťuju, že moje reakce možná byla trošku přehnaná."

Harry se znovu uvolnil, na rtech se mu objevil úsměv. Ulevilo se mu.

„Přišla jsem do Itálie, abych začala od začátku," přiznala jsem. „Měla jsem zlomené srdce a byla jsem úplně ztracená v tomhle nádherném městě - dokud jsem nenarazila na tebe a tuhle pekárničku." Ukázala jsem na obchod před námi, nemohla jsem přitom zabránit úsměvu. „A konečně jsem zase našla svoje místo ve světě."

„Leone, já-"

„Nech mě to doříct, prosím." Harryho pusa se zavřela a já jsem ho něžně pozorovala. Impulzivně jsem spočinula svou rukou na jeho na studeném stole, ale s jeho dotekem moje kůže začala pálit, v žilách jsem cítila malá žihadla, takový pocit ve mně vyvolal jen Harry.

Polkla jsem svoje nervy a usmála jsem se na Harryho.

„Tvoje fotky... byly to, co jsem potřebovala vidět, abych znovu spatřila krásu v životě..." přestala jsem mluvit a podívala jsem se na tmavnoucí ulici kolem nás. „V sobě samé."

„Viděla ses skrze mé oči," odpověděl konečně Harry. „To, jak jsem viděl svět kolem tebe, Leone."

„Viděla."

„A to bylo jediné, co jsem chtěl od dne, kdy jsem tě poznal, chtěl jsem ti ukázat svět, který je kolem tebe a tvůj zatraceně nádherný úsměv." Nemohla jsem tomu pomoct a srdce v hrudi se mi zatřepotalo, když to Harry řekl. „Pokaždé, když ses usmála, něco vznítilo svět kolem mě, jako kdyby z oblohy padaly hvězdy."

Chytla jsem Harryho ruku pevněji, zhluboka jsem se nadechla a naklonila jsem se k němu blíž.

„A vypadá to, že moje fotky to perfektně zachytily," řekl Harry jemně. „Je mi líto, že jsem ti to neřekl, ale byl to jediný způsob, jak zachytit ty momenty, aniž by něco manipulovalo se světem kolem tebe."

Zavrtěla jsem hlavou. „Neomlouvej se." Povzdechla jsem si. „Je to v pohodě, opravdu je. Teď už to vidím."

Zírali jsme na sebe snad celé milénium, čas plynuly kolem nás jako vlny v oceánu. Na ničem ale nezáleželo, záleželo jen na tom, jak moc Harryho dotek připomínal dotek hvězd, jak vzácné bylo najít domov v tlukoucím srdci a očích zelených jako les, byl všechno, na čem mi ten večer záleželo.

„Leone," promluvil Harry do osamělého větříku. „Měli bychom jít dovnitř, abych mohl zavřít."

Povzdechla jsem si, mé oči neopouštěly jeho.

„Nejprve ale musím udělat ještě něco."

Harry stiskl mou ruku pevněji, než si mě přitáhl nad stolem, moje tělo narazilo do jeho a vyjekla jsem překvapením, když se jeho růžové rty přiblížily k mým, na jeho dechu jsem pořád mohla cítit čaj Earl Grey, zatímco jeho oči zíraly do mých. Byla jsem hypnotizovaná, když se naklonil blíž a blíž ke mně, moje tělo líně leželo přes malý stůl a Harryho dech ovál mou pusu.

„Harry," zašeptala jsem.

Nic dalšího neřekl, překonal těch posledních pár palců a nechal naše rty, aby se spojily. Mé oči se třepotavě zavřely, srdce mi hlasitě bilo v hrudním koši, když jsem konečně cítila Harryho jemný polibek, jeho soucitné srdce mi bilo pod dlaní, když jsem se zapřela o jeho hrudník.