leone

Lavička poskytla úžasné posezení pro mé unavené tělo, tím, že jsem sem šla, mé tělo brzy cítilo potřebu si odpočinout, protože mě z oválných ulic a vysokých kopců bolely svaly. Sedla jsem si s povzdechem, vlasy mi tlačily na záda a mé tělo se konečně uvolnilo komfortem. Slunce svítilo, vysílalo třpytivou zář na mou kůži a nemohla jsem si nevšimnout, jak osvítilo jizvy na mých pažích.

Ostře jsem se nadechla, otáčela jsem končetinou, abych zanalyzovala, jak slunce září.

„Víš, že tvoje oči se na slunci mění v med?" promluvil hlas s větříkem kolem mě, byla jsem vyděšená, když jsem zvedla hlavu a uviděla jsem dokonalý pár smaragdových očí.

Na žebrech jsem začala cítit tupou bolest.

„Připomíná mi to doby, kdy jsem pracoval na strejdově včelí farmě," promluvil Harry, pořád stál přede mnou.

„Oh," je všechno, co jsem zvládla říct, měla jsem moc práce s obdivováním toho, jak mu slunce září skrze kaštanové vlasy.

„Můžu si sednout k tobě?" zeptal se Harry.

Široce jsem se usmála. „Samozřejmě."

Harry pokýval hlavou, než došel k lavičce, jeho postava si sedla vedle mě na lavičku, od dotyku nás dělí sotva pár palců. Byl teplý, na odhalené kůži na pažích měl pihy a zářily opálením, které mi připomínalo zemi pod námi. Ostře jsem se nadechla a na sekundu jsem zavřela oči.

„Tak jak dlouho jsi už v Itálii?" Ticho prolomil Harry.

„Už je to pár měsíců," odpověděla jsem. „Co ty, Harry."

Usmál se a já jsem si všiml, že ďolíček na pravé straně jeho obličeje je mnohem hlubší, než ten druhý. „Tohle je můj třetí rok tady," odpověděl, zatímco se rozhlížel po parku. „Byl to můj útěk."

Úsměv mi trošku povadl. „Taky jsem sem utekla."

Harry se na mě podíval a jistý vědoucí výraz se mu zhmotní na tvářích, jeho rty byly tmavé a růžové, jeho oči připomínaly oblohu v noci v lese, který obklopoval město, které jsme obývali.

Harry byl jedna pěkná věc v Itálii, na kterou jsem se vždy mohla spolehnout, připomínal mi, jak nádherný svět mohl skutečně být.

***

„Máš nádherné vlasy, Leone, je škoda, že je musím zaplést dozadu." Hlas mojí kadeřnice, Rachel, byl za mnou, když mluvila tiše, její hlas byl sametový a sladký, zatímco mi zaplétala cop. „Přírodní vlasy na tobě vypadají nádherně."

Usmála jsem se do zrcadla před sebou, její obraz za židlí, ve které jsem seděla, byl tak koncentrovaný, že jsem si na sekundu myslela, že ani nemluví na mě. „Díky, Rachel."

„Jak s tebou Itálie nakládá?"

„Potkala jsem kluka," řekla jsem pravdivě. „Z pekárny, přes město."

Modré oči Rachel se rozzáří, úsměv se rozšíří na jejích rtech v barvě lila. „Je roztomilý?"

„Je nádherný, trošku záhadný, ale strašné zlatíčko." Zatřepotala jsem řasami, když jsem si na kluka vzpomněla s tak jasnými detaily. „Vůbec ne jako-" Úsměv se mi vytratil a Rachel si všimla. Uvázala mi cop ve vlasech a položila mi chladné ruce na ramena.

„Nejlepší věc, je soustředit se na to krásné, ne na to," řekla mi Rachel. „Je ti líp a posouváš se dál."

Přikývla jsem. „Je mi líp a posouvám se dál," zopakovala jsem si pro sebe.

Rachel se usmála, rukama mi uklidňujícím způsobem sjela na paže. „Hodná holka.

„Leone?" Jak moje tak hlava Rachel se otočila za hlasem fotografa, který zvolal, usmál se a přistoupil blíž. „Nádherná. Jsi připravená?"

Rachel se zakřenila, než mě políbila na vršek hlavy, její broskvová vůně mě ohromila stejně rychle, jako jsem jí poděkovala a běžela jsem za fotografem. Nervy mě požíraly.