harry

„Máš co vysvětlovat, Harry."

Nebyl jsem si jistý, jestli jsem byl jejím vážným tónem pobavený nebo ne, a taky tím, jak její malý hlásek pročísl těžký vzduch jako kotě snažící se řvát. Její stažené rty a obočí se stáhlo ještě víc, čekala na mě, až řeknu něco chytrého. Zhluboka jsem se nadechl, když jsem v jejím obličeji četl ten smutek a zklamání, byl jsem z toho nesvůj. Sedl jsem se, nebyl jsem si jistý, co jiného udělat, a když ucukla od vzduchu rozvířeného mým tělem, věděl jsem, že slunce dnes nevyjde.

„Co je špatně?"

Leone nepromluvila, jenom se na mě zvláštně podívala, než vytáhla telefon. Slyšel jsem pár ťuknutí na obrazovku, kterou před sebou držela, skoro to mimikovalo to, jak mi pádilo srdce. Ticho obalilo pekárnu, okoralý vzduch a zkažené myšlenky naplněné novou hroznou vzpomínkou.

Polkl jsem, když ke mně postrčila telefon, dosti hrubě, když mi narazil do předloktí.

Někde hluboko uvnitř jsem věděl, co tam najdu, tak nějak jsem věděl, že se to konečně dostane na světlo světa a serve mi to kůži z těla. Pálil jsem, úzkost, kterou jsem už tolikrát cítil, se mi prosakovala skrz kůži a upalovala mě za živa. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo polknout mé myšlenky a přijmout osud.

A tady to bylo. Bylo to tam, přede mnou. Bylo to tam, něco, co jsem si tak rád a nerad nechával.

Moje stránka s fotografiemi.

Určitě by si lidi mysleli, že být tak úzkostlivý kvůli odhalení této stránky je směšné, ale neměl jsem teď strach kvůli té stránce.

Šlo o Leone.

Byla moje múza, tolik měsíců jsem obdivoval něco tak unikátního a plného světla, že jsem zapomněl, že je skutečná. Nebyla ten anděl plný medu, kterého jsem si stvořil v hlavě, nebyla ten obraz perfektních kudrlin na její usmívající se koruně a nebyla ta dívka, kterou jsem fotografoval, zatímco pila svou ranní kávu.

Byla skutečný člověk a já jsem zradil její důvěru jako hlupák.

„Kurva," zašeptal jsem svá slova, stáhl jsem dlaně do pěstí, jako kdybych byl připravený se roztrhat na kousky.

Odvrátil jsem se od Leone.

„Tohle je nechutné, Harry." Její slova se do mě vnořila jako dýka, otáčela se a kroutila se uvnitř mého pálícího masa. „Nelegální."

Její slova mi měla vytrhnout srdce, což taky úspěšně udělala, zatímco jsem cítil, jako kdyby mi v břiše něco spadlo. Mohl jsem cítit pálení v krku, až to dosáhlo mých očí, když jsem se zhluboka nadechl. Chtěl jsem se tolikrát omluvit, ale věděl jsem, že není žádné dobro se vůbec snažit, věděl jsem, že viděla pravdu a teď si myslela, že jsem nechutný.

„Zbavíš se těch fotek, Harry, nebo půjdu na policii."

Leone mi nedala šanci něco říct, nebyl jsem si jistý, jestli vůbec chtěla, abych tu situaci nějak komentoval, ale tak moc jsem ji chtěl vzít za ruku, když si vzala svůj telefon zpátky. Sledoval jsem, jak si sbalila věci a vytáhla pár mincí, aby zaplatila za svou vypitou kávu. Poznal jsem, že je smutná, mnohem víc než byla naštvaná, poznal jsem to podle toho, jak držela své přivřené oči na svých rukou, zatímco se pohybovaly po stole a do její tašky, sledovala sebe samu jako tikající bomba připravená vybuchnout.

Věděl jsem, že chce ještě něco říct, prozradilo mi to to, jak její červené rty tikaly a její oči létaly po pekárně, zatímco hledala odpovědi. Já jsem je hledal taky.

Ale zavřela své rty, narovnala se a odešla. Dveře se s klapnutím zavřely, otřásly se mi z toho všechny kosti v těle, zatímco jsem zíral na stůl, u kterého jsem seděl, moje úzkost se projevila ve formě slz, obličej mi zčervenal. Ostře jsem vydechl, cítil jsem, jak mi můj dech ovál obličej, když jsem se konečně podíval ven a viděl jsem, že začalo pršet a právě tak mi bylo připomenuto, co se stane, když slunce konečně odejde.

A já jsem jí jen chtěl říct, jak krásně dneska vypadala.