Blondýnek sebou polekaně cukl a dlaň od té Sasukeho rychle odtáhl, jako kdyby se popálil. Hlavou rychle otočil ze strany na stranu, aby zjistil, zda je nikdo nesleduje. Ne, že by se snad bál, že by je za jejich dotek mohl někdo odsoudit, přece jenom bylo dvacáté první století a na lidi orientované jinak, než heterosexuálně, se konečně začínalo pohlížet s větší pohodou a respektem, ale spíše se bál, zda za těch několik málo minut v čajovně nepřibyl někdo další, kdo by ho snad mohl znát a naprášit Kibovi. Když se ale pořádně zadíval na ostatní obsazená místa, všichni v klidu a v pohodě debatovali a nikoho a ničeho jiného si nevšímali. 

S úlevným výdechem se obrátil zpátky k Sasukemu a trochu omluvně se na něj usmál.  "Promiň, já jen-" 

"V pohodě, chápu to," zamručel Sasuke, který najednou vypadal dost vykolejeně a místo na něj zíral na své prsty, jako kdyby právě dostal ránu elektrickým proudem. 

"V pohodě?" zeptal se starostlivě Naruto a několikrát zamrkal.

Sám shlédl na svou dlaň, která jej ještě před malou chvílí silně brněla a zhluboka se nadechl, jak si snažil vybavit si ten velice intenzivní pocit, co v ten okamžik měl. Na moment zavřel oči a představil si, jak se Sasukeho alabastrová pokožka dotkla té jeho, mírně opálené, a znovu jím projel silný třes následovaný jemnou závratí, která však k jeho překvapení nebyla vůbec nepříjemná, ba naopak. Byl si jistý, že kdyby právě teď stál, nohy by ho určitě neunesly a že by se velice brzy skácel k zemi. Kolem srdce se mu opět začala omotávat hřejivá dlaň, která jako kdyby ho pokládala do měkké a nadýchané peřinky, snad aby mu ještě víc neublížila, ale jako by se mu spíše snažila pomoct, aby se tak zacelilo a už nikdy nekrvácelo. 

Naruto se kousl do rtu, když mu došlo, že tohle všechno pocítil jen z pouhého doteku. Při myšlence, že by se snad měli políbit, na něj šel menší infarkt. Ta představa ho naprosto orchomila! 

"Jo, je mi fajn, jen..." 

"Jen co?" vybídl ho okamžitě mladší, jak moc byl zvědavý.  Na nějakého stále ještě současného, ale brzy nejspíš bývalého přítele v ten okamžik úplně zapomněl. 

Sasuke se uchechtnul.  "Nechci, aby to znělo jako trapný klišé, ale... tohle se mi ještě nestalo. Málem mi při tom doteku shořela ruka... Bylo to krásný," přiznal nakonec. 

"A děsivý," dodal Naruto a taky se lehce zasmál. 

Na okamžik si mlčky hleděli do očí, než se oba pohnuli ve stejnou chvíli a propletli prsty dlaní do sebe, jako kdyby na tom měl záležet jejich život.

***

Celý zbytek večera se nesl v pohodovém duchu. Objednali si zelený čaj s cizokrajnou příchutí a vodní dýmku vonící po banánu a jahodách. I když byl Naruto ještě stále dost paranoidní a každou chvíli koukal ke dveřím, jestli se v nich náhodou neobjeví Kiba, dokázal si večer i tak dost hezky užít. Válel se na měkkém polštáři, tak daleko od Sasukeho, aby náhodou nemohlo dojít k nějakému dalšímu kontaktu, s rukou volně položenou na zemi, špičky prstů se dotýkaje těch jeho. Každou chvíli se o sebe jemně otřely, náhodou či schválně, až se oba mladí muži otřásli po celém těle, překvapení, že všechny ty pocity místo, aby slábly, jsou ve skutečnosti ještě silnější. 

Za těch několik hodin, které spolu strávili, se o sobě dozvěděli spoustu zajímavých věcí. I když si předtím spolu psali celé dva týdny, teď to bylo takové... jiné. Skutečné. V ten okamžik si jeden druhého neidealizovali, ale konečně zjišťovali, jaký ten druhý je. A ačkoliv spolu ne pokaždé sdíleli stejný názor, začínali mít jeden druhého v oblibě ještě mnohem víc. Když se tedy potom po několika proklábosených hodinách konečně zvedli, aby mohli vyrazit domů, jelikož bylo opravdu už hodně pozdě, oběma jim hrál ve tváři potěšený úsměv. 

I když plavovlásek věděl, že situace ohledně jeho přítele ještě nebyla vyřešena, snažil se na to nemyslet a užívat si kouzlo okamžiku. A popravdě mu bylo vážně o dost lépe. 

"Chci ti poděkovat," pousmál se mile na černovlasého muže a oči mu zazářily štěstím, když zrovna stoupal ze sklepní čajovny po schodech nahoru k povrchu na úroveň silnice, "Nejdřív jsem tomu nevěřil, ale cítím se o dost líp. Asi jsem prostě potřeboval vypadnout a trochu se odreagovat." 

Druhý nakrčil obočí, ale spokojeně se na něj zadíval. Byl rád, že jeho snaha k něčemu byla. Chystal se otevřít pusu a odpovědět mu, když si všiml, jak se jeho doprovod třese zimou od hlavy až k patě i přes tlustou zimní bundu. Byla pravda, že za tu dobu, co si užívali přítomnosti toho druhého, se ještě víc ochladilo. Od úst jim oběma šla hustá pára a jemu bylo jasné, že teplota musela být hodně pod nulou. Naprosto automaticky se začal svlékat, aby mu poskytl i svůj zdroj tepla, byť byl jen minimální. 

Blondýn to zpozoroval a rychle zavrtěl hlavou. "Hele neblbni!" vyjekl, prudce zavrtěl  hlavou a zvedl paže do vzduchu, "Nejsem ženská, trochu zimy snad ještě zvládnu!' 

V ten okamžik byl ale už Uchiha svlečený a snažil se ho do vlastní péřové bundy nacpat jak malé dítě. Mladší zahekal, ale dřív, než se nadál, měl na sobě obě bundy, jak svojí, tak tu jeho. Naštvaně udělal několik kroků jeho směrem, aby mu mohl pořádně vynadat, že z něj nikdo babu dělat nebude, a možná mu i jednu vrazit, ale dřív, než se nadál, stál přitisknutý k jeho pevnému, možná chladem, možná tou náhlou blízkostí třesoucímu se tělu, s rukama omotanýma kolem jeho pasu a hlavou položenou na jeho rameni. 

I když to vůbec neměl v plánu, pevně ho objímal a snažil se ztratit v jeho náruči, v níž se najednou cítil v neuvěřitelném bezpečí, tak jako ještě nikdy předtím. 

Sasuke jen s bušícím srdcem stál s doširoka vykulenýma očima a snažil se dění několika posledních vteřin zpracovat. Nakonec se ale jen usmál a lehce zavrtěl hlavou. Vždyť o tohle mu přece celou tu dobu šlo.  Tak proč tu stojí jak naprostý idiot?! 

I on jej nakonec tedy objal a zhluboka se nadechl, aby alespoň trochu uklidnil splašeně bijící srdce, ale popravdě? Spíš mu přišlo, že místo, aby se zpomalilo, ještě zrychlilo a snažilo se utéct kamsi do zaječích. 

***

Stejně jako po cestě sem, i zpátky šli na místo prvního setkání pěšky. Když se od sebe po několika minutách objímání konečně odlepili, vyrazili a nějakou dobu vedle sebe jen tiše kráčeli, než se jejich konverzace znovu rozjela. I tak ale oba měli moc dobře na paměti, že to co se mezi nimi po malých krůčcích děje, už pomalu, ale jistě opouští zónu přátelství a začíná se stávat něčím víc. 

Sasuke trval na tom, že Naruta doprovodí až úplně domů. Bylo sice půl dvanácté a ráno oba vstávali do práce, ale bylo mu to jedno. I když tušil, že sám se do vlastního bytu dostane až velice pozdě, záleželo mu jen na tom, aby se modrooký dostal v pořádku k sobě. Navíc to pro něj byla příležitost, strávit s ním ještě trochu času. 

Nakonec se spolu rozloučili na zastávce, která byla jen sto metrů od paneláku, v němž bydlel Uzumaki. Černovlasý sice trval na tom, že ho doprovodí až ke dveřím, ale on chtěl zase mít jistotu, že Sasuke nastoupí do správného autobusu a nebude zmateně jezdit nočním spojením po městě. Celou tu dobu, co na vozidlo čekali, stáli v objetí naprosto beze slov. Plavovlásek měl sto chutí, postavit se na špičky a políbit ho, zjistit, jaké by bylo, ochutnat jeho plné rty, ale tak nějak mu připadalo, že by tím celou tuhle chvíli narušil. K ničemu se tedy neodhodlal. 

Když pak konečně Sasuke odjel a on dorazil domů, zaklapl za sebou dveře od bytu a zamkl je. Po tváři se mu rozlil úsměv plný neskonalého štěstí, když mu došlo, jak dobře se těch několik hodin měl. Sundal si bundu, která ještě voněla tou Sasukeho, skopl boty z nohou a vyrazil rovnou do koupelny, vyčistit si zuby a dát rychlou sprchu. 

Do postele pak ulehal s výbornou náladou. Vzal do ruky telefon, vyhledal konverzaci se Sasukem a rychle přejel po nejnovější zprávě. 

Sasuke: Už jsem doma. Moc jsem si dnešek užil. Děkuji ti za něj :)

Naruto nahlas zavýskal jako čtrnáctiletá puberťačka a přetočil se na bok. Už nemělo cenu si cokoliv zapírat. Strašně moc se do Uchihy zamiloval!