Tanjiro si nervózně pojídal spodní ret a neklidně se převaloval v posteli.

Byl hrozně nervózní.

Nedal ten dopis do špatně skříňky?Nezapadl mezi učebnice? Přečte si ho vůbec? Co když ho vyhodí? Co když tím všechno pokazil?

Tolik věcí se mohlo pokazit, že ho neuklidňovala ani hudba, kterou poslouchal.

Podíval se na telefon a opět si všiml zpráv v chatu.

Yaoi😘: nevím je mi to asi jedno

Kakao🙈: a co když vyzradí ten náš plán?

Bůh hor💪: ale kuš. Dává mi hodně informací o něm, takže by to bylo lepší

Crybaby⚡: proč tvůj crush tu být může ale Nezuko-chan ne? o.o

Kakao🙈: ještě tu není...

Rudá hlava💃: co se tu děje?

Yaoi😘: Inosuke chce na skupinu pridať Yuichira

Crybaby ⚡: S I M P

Bůh hor💪: cože?!

Kakao 🙈: a neříkej že to tak není Xd

Bůh hor💪: jděte se vycpat! Můžu ho teda přidat nebo ne?

Kakao🙈: Tanjiro

Rudá hlava💃: proč se ptáš mě???

Yaoi😘: je to brácha kluka který se ti líbí a my tu plánujeme jak ho sbalit, uvědomuješ si to? 💀

Rudá hlava💃: klidně, podle mě to není nějaký velký problém ig

Bůh hor💪: jdu ho přidat

Jakýsi Yuichiro naběhl do chatu

Crybaby⚡: čao

Kakao🙈: vítej

Rudá hlava💃: ahoj

Yuichiro: Inosuke, opravdu tu chci být? Ty přezdívky mě děsí

Yaoi😘: neboj, klasika

Yuichiro: 😳

Bůh hor💪: klid, jakožto bůh této skupiny tě ochráním

Crybaby⚡: 😏

Yuichiro: ...

Kakao🙈: XD

Yuichiro: nepotřebuju ochránit! Prasečí hlavo!

Bůh hor💪: ha?! Chceš se prát?!

Yaoi😘: stejně by jsi ho nepraštil 👀

Bůh hor💪: ...

Crybaby⚡ zase někomu změnil přezdívku. Bůh hor💪 > SIMP 💋

Yuichiro: ...

SIMP💋: já z tebe vymlátím duši!

Rudá hlava💃: notak vy dva...

Yuichiro: hej, vrátil se Muichiro. Prý dostal hrozně krásný dopis a je z něj celý na větvi... Vaše práce?

Kakao🙈: je to taam! Zabralo to!

Rudá hlava💃: líbí se mu? Co přesně říkal?

Tanjiro byl v tuhle chvíli úplně bez sebe. Fakt si ho přečetl.

Yaoi😘: detaily 😩

Yuichiro: už si kreslí, už z něj nic nevytáhnu. Každopádně si to jdu přečíst

Rudá hlava💃: počkej!

Kakao🙈: XD

Crybaby⚡: no to dopadne

Yuichiro: citáty z internetu, to jako vážně?

Yaoi😘: xdddd

Rudá hlava💃: no... Nedokázal jsem nic vymyslet

Yuichiro: a btw, zapomněl ses podepsat

Kakao🙈: o.o

Crybaby⚡: ....

Rudá hlava💃: cože?!

Yaoi😘: já se z tebe zabiju xd

Yuichiro: nechápu z čeho je tak nadšený, z těch srdíček kolem?

Kakao🙈: ale tož

SIMP💋: nech ho bejt Kanao

Crybaby⚡: S I M P

Rudovlásek odhodil mobil a frustrovaně složil tvář do dlaní.

Jak se mohl zapomenout podepsat?!

Je fakt tak stupidní, tohle se může stát jen jemu.

Vzal mobil zpět do ruky a podíval se do chatu.

Kakao🙈: kašli na to Tanjiro, to vůbec nevadí že ses nepodepsal!

Crybaby⚡: schůzka na slepo?

Yaoi😘: to je super nápad 😩

Rudá hlava💃: jste si tím jistí?

Kakao🙈: ne, ale podle mě to bude zajímavé, co říkáš Yuichiro?

Yaoi😘: 💀

Yuichiro: takže už jsem fakt součástí vašeho plánování....

Kakao🙈: odpověz na otázku

Yuichiro: asi ig

Crybaby⚡: kup mu zítra kytku, nebo čokoládu

Yaoi😘: yep

SIMP💋: velkou kytku

Tanjiro položil mobil na stůl a zadíval se z okna na zapadající slunce.

Opravdu se mu to líbilo?

Srdce mu bušilo jako splašené a myšlenkama byl úplně mimo. Znamená to teda že má zítra rande? Co si obleče? Možná mají pravdu a měl by mu koupit nějakou květinu. Nebo čokoládu. Nejlepší asi bude poradit se s ostatními.

•°•°•°•°

,,Takže, hlavně pamatuj že neví že je to od tebe! Pokud ho dneska potkáš chovej se normálně jakože nic nevíš!" upozornila ho Kanao a zavřela svou skříňku.

Tanjiro přikývl ,,Vím, ale potřebuju pomoct s tou květinou"

,,Opravdu to bereš vážně" ušklíbla se Aoi a položila mu ruku na rameno ,,hlavně buď v klidu. V polední pauze s tebou půjdu do květinářství a něco vybereme" navrhla a rudovlásek vděčně přikývl.

,,Tak pojďme najít Inosukeho" povzdechl si Zenitsu a začal je vyhánět z šatny.

Po cestě do třídy v dálce uviděli Inosukeho, jak vedle někoho stojí a povídá si s ním. Až když přišli dřív, zjistili že je to Yuichiro.

,,Zase ho simpuje" ušklíbl se Zenitsu.

Aoi se zazubila ,,Mohl by se aspoň pokoušet to skrývat" vytáhla z kapsy zmuchlaný papír a hodila ho přímo po Yuichirovi.

Inosuke si toho všiml, ochranářsky se před něj postavil a chytil ten papír. Podíval se na ty čtyři a zamračil se ,,Co děláte?! Chcete se prát?!" zakřičel přes celou chodbu.

Černovlásek jen vykoukl zpoza něj ,,Dobré ráno..." zamumlal otráveně a líné zvedl ruku na pozdrav.

,,Klid Romeo" odpověděl pobaveně Zenitsu ,,jdeme to třídy tak pohni"

,,Ale počkat!" vykřikl Inosuke a popadl Yuichira za paže ,,řekni jim co jsi řekl mě!" vyhrkl a začal s ním třást jako o život.

,,H-hej!" vyjekl překvapeně a snažil se z jeho sevření nějak dostat. Zároveň se snažil zakrýt fakt, že má růžové tváře.

,,Takhle nám nic neřekne..." zamumlala Kanao znuděně.

Inosuke ho nakonec pustil a Yuichiro si mohl oddechnout ,,Nic moc extra, jen celý večer básnil jak se na dnešek těší. Dokonce zrušil to, že půjde po škole s Genyou ven" odpověděl a promnul si tváře.

Tanjiro jen vyvalil oči a zůstal zamrzlý na místě. Jakoby si jeho hlava teprve teď uvědomila že ho opravdu někam pozval. A že je to už dneska.

,,Slyšíš, těší se. Tak ne aby jsi to pokazil" ušklíbla se Kanao drbla do něj loktem.

On jen nervózně přikývl a zabodl pohled do země.

,,Každopádně nezapomeň že cokoli se stane hned budu vědět..." pronesl Yuichiro chladně a propálil zmateného rusovláska pohledem ,,jen si zkus mu nějak ublížit"

Tanjiro se na něj vyděšeně podíval a přikývl tak rychle, jakoby mu na hlavu mířil pistolí.

,,Ublížit komu?"

Všichni se překvapeně otočili a uviděli Muichira, který se opíral o zeď.

Rudovlásek vylekaně couvl dozadu ,,M-muichiro?!" vyjekl překvapeně a krev se mu hned nahrnula do tváři. Kolik toho slyšel?

On se jen nervózně usmál ,,P-promiňte jestli vyrušuju, A-ale hledal jsem Yuichira... Za chvíli zvoní a j-ja nevěděl k-kde je" zakoktal nejistě a rychle přešel vedle jeho bratra. Všechny kolem sice poznával, ale nikdy se s nimi nebavil, jen znal jejich jména od Tanjira.

,,Klid, vypadáš jakoby jsme tě chtěli kousnout" zasmála se Aoi.

Tanjiro se chlapce nenápadně podíval. Dnes měl vlasy sepnuté ve vysokém culíku. Vždycky když ho takto vidí, roztéká se z toho jak vypadá roztomile. Na sobě měl džíny a béžový svetr, pod kterým měl bílou košili. Vypadal zkrátka skvělé, jako každý den, až ho to donutilo se začervenat.

,,Má pravdu, za chvíli zvoní. Pojďme" povzdechl si a spolu s Muichirem odešli pryč.

,,Už odešli, můžeš se přestat červenat" ušklíbla se Kanao.

Zenitsu přiskočil s Inosukemu a opřel se o něj loktem ,,To platí i pro tebe..."

,,Cože?! Chceš se prát?!"

•°•°•°•°

,,Opravdu sis to nerozmyslel? Co mám před tréninkem ty dvě hodiny dělat?" povzdechl si Genya a opřel se o zeď vedle Muichira, který bezmyšlenkovitě koukal do zdi.

,,Omlouvám se, ale rodiče řekli že s nima musím jet navštívit strýčka Kokushiba, z toho se nevyvleču" zamumlal omluvně, zatímco si nervózně drtil zápěstí.

Nebyl moc nadšený z toho že mu lže, ale bál se aby pak nebyl smutný.

On si jen povzdechl ,,Tak pojďme, můžeme se projít aspoň teď když máme volnou..."

Muichiro jen s úsměvem přikývl a Genya ho smířeně pohladil po vlasech.

Vydali se chodbou směrem k šatně, než se černovlásek zastavil u toalet.

,,Chvilku počkej a pohlídej mi věci" zazubil se a hodil mu k nohám svůj batoh.

Genya si jen povzdechl a otráveně se opřel o zeď. Podíval se na jeho školní batoh a všiml si, že zip je rozepnutý. Dřepl si že ho zapne ale z postranní kapsy vypadla ta malá bílá obálka věnována Muichirovi.

Opatrně ji vzal do ruky a zmateně si ji prohlédl.

Kdo mu to dal?

Vytáhl z ní vzkaz a rychle si ho přečetl, přičemž se nestačil divit.

Milostný dopis

Zamračené si text přečetl ještě jednou v naději, že nájde podpis, ale nic nenašel.

Hned ho začala užírat nehorázná zlost. Jak na chlapce, tak na toho neznámého kdo mu to napsal. Ani nevěděl jestli ho žere to, že s ním nejde ven kvůli tomuhle, nebo už jen ten fakt že mu to někdo napsal.

,,G-genya?"

Překvapeně zvedl hlavu a spatřil před sebou Muichira, který zmateně koukal na to co držel v ruce

,,Co to máš v ruce?" zeptal se překvapeně a teprve teď si uvědomil co drží za obálku.

Ale ne...

Vyšší se zamračil a stoupnul si zpět na nohy ,,To kvůli tomu ses na ně dneska vykašlal?!" zakřičel na něj a zvedl dopis do úrovně jeho oči.

,,Tak to přece není!" vydechl nervózně a trošku couvl dozadu. Neměl rád když byl naštvaný, vždycky křičel nebo byl agresivní.

,,Tak není jo?! Tak jak to teda je?!" vyštěkl jako naštvaný pes a hrubě ho popadl za zápěstí, až mu ho začal dřít a přitáhl si ho blíž k sobě ,,Ani nevíš kdo to je! Prý navštivte strýce!"

Chlapec bolestně vyjekl a hned se mu začaly cpát slzy do očí ,,Omlouvám se, ale n-nechtěl jsem aby jsi byl naštvaný!" vyhrkl plačtivě a druhou rukou chytil tu jeho, jakoby ho tím prosil aby povolil.

On však zlostí ještě zesílil svůj stisk a naštvaně se podíval na obálku kterou stále držel v ruce. Poté pohledem zklouzl na odpadkový koš který byl kousek od nich.

Tmavovlásek si ho všiml také ,,Ne, prosím ne!" vyjeknul vyděšeně se slzami v očích a druhou rukou se ohnal po ruce ve které držel ten dopis.

,,Ts, můžeš přestat pořád bulet jak děcko?!" zakřičel naštvaně a rukou kterou držel jeho zápěstí se po něm ohnal, jakoby mu chtěl dál pěsti.

Muichiro rychle ve strachu zavřel oči, ale jediné co ucítil bylo jak ho někdo odstrčil pryč, načež následoval bolestný výdech. Překvapeně otevřel oči a před ním nestál nikdo jiný než Tanjiro.

Z nosu mu tekla krev a spolu s Genyou se naštvaně propalovali pohledy.

,,Zase ty?!" sykl a naštvaně zmuchlal ten papír.

,,Nech ho na pokoji!" vyštěkl a ochranářsky před menšího chlapce natáhl ruku.

,,T-Tanjiro" vydechl stále trošku vylekaně a utřel si slzy z tváří.

Genya si jen naštvaně odfrkl ,,Jasně..." zmuchlal dopis do kuličky a vyhodil do koše. Naposledy ho propálil vražedným pohledem a odešel.

Muichiro se vyděšeně podíval na odpadkový koš, kam Genya vyhodil ten dopis a nanovo se rozplakal.

Bylo mu toho dopisu líto, protože se mu moc líbil a byl moc krásný.

Rudovlásek se na něj otočil a hned si ho přitáhl do objetí ,,Notak klid... Už je pryč" špitl konejšivě a pohladil ho po zádech.

Muichiro se chvíli držel v klidu, ale nakonec mu zabořil tvář do ramene a obejmul ho nazpět.

Po chvíli se od něj odtáhl a otřel si uslzený obličej ,,Omlouvám se, zase ti tady brečím a ještě jsi kvůli mě schytal ránu" zamumlal omluvně když se podíval na krev která mu tekla z nosu.

,,Nic to není" usmál se a prohrábl si vlasy ,,i když ránu má dobrou, docela to bolelo" připustil pobaveně.

Druhý vytáhl z tašky kapesník a polil ho vodou z láhve ,,I tak se omlouvám" povzdechl si a opatrně mu krev utřel.

Tanjiro se trošku začervenal ale nechal ho aby si dělal co chce.

Když byl tmavovlásek spokojený, vyhodil zakrvácený kapesník do koše.

Druhý se děkovně usmál ,,Co se stalo, proč byl tak agresivní?" zeptal se.

,,N-no... Jdu po škole ven a on byl naštvaný že nejdu s ním. To co vyhodil byla pozvánka kterou jsem dostal... Byl to krásný dopis, takže je mi líto že ho vyhodil..." zamumlal sklesle a začal si nervózně hrát s prsty.

Tanjiro se neudržel a musel se pousmát. Docela ho zahřálo u srdce že o tom dopisu kam doslova napsal citáty z internetu, mluví tak hezky.

,,Tak, jestli to byla jen pozvánka, tak půjde až o tu schůzku ne?" usmál se a povzbudivě mu položil ruku na rameno ,,Když to bude hezká vzpomínka, tak si na ten dopis ani nevzpomeneš".

Muichiro chvíli mlčel, ale po chvíli přikývl ,,Asi máš pravdu" usmál se a hodil si tašku na záda ,,máš teď v odpoledce něco v plánu?" zeptal se a tázavě se na něj podíval.

Tanjiro se zamyslel. Původně měl jít s Kanao a Aoi vybrat kytku, právě pro Muichira, ale po tom co teď viděl ho tu nechce nechat. Mohlo by mu to být líto. Tu kytku nějak domyslí potom.

,,Asi nemám, jestli chceš můžeme jít do parku, zvoní až za půl hodiny" navrhl s úsměvem.

Menšímu chlapci se radostně rozzářily oči ,,Dobře, tak pojďme rychle, nebo tam budou malé děcka z družiny"

Ohayo minna-san!

Ano, bohužel ještě žiju a mám tu novou kapitolu.

Mohla bych dělat jak jsem hrozně zaneprázdněná, ale všichni víme že to není pravda :DD

Každopádně děkuji moc za přečtení této kapitoly <333

A jen tak btw, dnes vychází výsledky přijímaček na střední školy, takže pokud jste psali přijímačky, držím vám palce!

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 28.4. 2k22
Počet slov: 2180