„Je toho neskutečně moc a stalo se to všechno hrozně rychle," řekl opatrně Nairus. „Tato situace nastala někdy ve chvíli, kdy se první dva Agilewagové odhodlali scházet za účelem zlepšení svých schopností. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného." Chvíli se odmlčel. „Ale oni se toho rozhodli zneužít."

„Jak?" nechápal Nick. Neuvědomoval si možnosti, jaké se otevřou při příležitosti manipulace s myslí.

„Nejdříve jen komunikovali s ostatními tvory a uměli je snadno dostat na svou stranu. Stali se z nich skvělí vyjednavači, dokázali se ovládat, jejich síla jen rostla."

„Komunikovat s tvory ale přece umí každý Agilewag, ne?" zamračil se blonďák. 

„To ano, ale ne tak dobře, pokud na tom intenzivně nepracuje. Jenže tím to neskončilo," povzdechl si Nairus. „Jen se to zhoršovalo."

„Co dělali?"

„Zjistili, že je pro ně čím dál jednodušší nahlédnout ostatním do vzpomínek a manipulovat jimi, ovlivňovat jejich realitu. Zalíbilo se jim to..."

„Nikdo si toho nevšiml? Nezastavil je?" přerušil ho Nick otázkami. 

„Když už si nepokrytě zahrávali s ostatními, bylo příliš pozdě," vysvětlil Nairus. „Začali svou myšlenku šířit do světa a několik podobně smýšlejících Agilewagů se k nim přidalo," hvězda ztichla, aby dala Nickovi prostor pro otázku, která se naskýtala. 

„Jakou myšlenku?" 

„Myšlenku, že Agilewagové jsou něco víc než všechny rasy ve vesmíru. Myšlenku, že je potřeba odstranit obyvatele Země, kteří představují největší hrozbu."

„Nechápu to. Vždyť Země volala o pomoc, ne?"

„To jo, ale o míře té pomoci rozhodli až oni. Rozšířili se, znám jich pár desítek.  Někdy v té době si začali říkat Wagové a vytvořili mě."

„Jak to tím pádem víš, když jsi mladší?" nechápal Nick. 

„Nahlédl jsem do pár vzpomínek a důkladně poslouchal, nic těžkého. Rychle jsem si uvědomil, že něco není v pořádku. Začali hledat někoho vhodného. Rozhodli se vybrat jedno dítě, které jim v jejich plánu zničit lidi pomůže," Nairův hlas se mírně ztišil. 

„Koho?" vydechl Nick nejistě. Stín podezření v něm hlodal nejdříve slabě, ale po každém úderu jeho srdce nabíral na síle, až měl nakonec žaludek stažený nervozitou. 

Samotného ho v poslední době více než překvapovalo, jak jeho tělo reagovalo čím dál více lidsky. Potil se, když byl nervózní, tvořil se mu knedlík v krku, klepaly se mu ruce. Agilewagové stres prožívali jinak, ne tak silně.

„Hledali někoho podle nich úplně neschopného, a pak jeden z členů doporučil tebe." Hvězda zněla snad i trochu pobaveně.

Blonďákovi to však vtipné nepřišlo. Dotklo se ho to, nikdy se nepovažoval za úplně neschopného. Navíc se mu nelíbil směr, kterým vyprávění mířilo. Příliš se týkal jeho. Znělo to, jako by byl součástí něčeho, o čem neměl ani tušení.

„Nebylo na tobě nic výjimečného, tvoje matka byla ochotná se tě vzdát. Ideální volba, bezproblémový naivní chlapec myslící si, jakou prokazuje svému národu službu."

„Co to znamená?" Nick se tvářil prázdně. Nechtěl to slyšet. To, co mu Nairus tvrdil, nemohla být pravda, prostě nesměla, a tak k tomu přistupoval.

„To sám tušíš. Tvůj pobyt na Zemi je zbytečný, pouze zástěrka a záminka k vyhlazení lidstva. Nikomu nezáleží na tom, co řekneš. Vždy to bude ano."

„Ne," zavrtěl odmítavě hlavou. To není pravda. „Teď lžeš. Proč tě vůbec poslouchám?" Násilně potlačil své zděšení a nahradil ho vztekem. Potřeboval vše popřít.

„Protože to není lež. Měl jsem na tebe dohlédnout, o ničem ti neříkat a zajistit, abys nakonec proti jejich záměru neprotestoval."

„A ty jsi to neudělal proč?" rozrušeně sklonil pohled k zemi. Ať byl sebevíc vyděšený, Nairus, který v něm vždy budil rozporuplné pocity, mu vadil. Možná byl tento přístup pro hvězdy normální, ale Nickovi přišel vzdálený ještě více, než skutečně byl.

Jestli nelhal, proč mu ksakru nic nenaznačil dřív? Proč musel čekat tak hrozně dlouho a vysypat to na něj všechno najednou? 

„Vypadalo to, že vybrali správnou osobu," odmlčela se hvězda. „Projevoval ses jako naivní hlupák bez špetky schopností. Nechci, aby to znělo špatně, ale pro někoho takového mi nestálo za to riskovat. A pak jsi zachránil tu dívku před divočákem." 

Nevěděl, jestli se má cítit ublíženě nebo ne, ale spolkl svou poznámku a kývnutím naznačil, že dále poslouchá. Pokusil se ovládnout třes v rukou, ale nedařilo se mu to.

„Tím, co jsi na Zemi viděl, se muselo něco změnit. Použít energii, kterou využíváte ze mě, tak daleko? To si žádalo hodně síly. A ty jsi ji využil k záchraně lidského života. V tu chvíli jsem na tebe začal měnit názor," přiznala hvězda. „I když jsem se tě snažil zastavit, protože jsi ohrožoval sám sebe."

„A jaké úmysly se mnou máš?" ušklíbl se Nick kysele. „Jak ti to mam všechno věřit? Co když sis to vymyslel?" Pořád si to odmítal připustit, chtěl věřit, že lže. 

„Proč bych to dělal?"

„Aby ses pomstil těm, co tě stvořili, tipuju," odsekl blonďák. „Ale to máš smůlu, k tomu ti nepomůžu."

„Samozřejmě, že se chci pomstít, ale-"

Nick ho přerušil. „Tohle je sobecká pomsta. To nebudu podporovat," sykl. „A už vůbec ne, když si vymýšlíš kraviny. Proč by mě sem posílali, kdyby to bylo zbytečné?" potřeboval slyšet nějaký argument, který by ho utvrdil, protože zatím se mu jen svíral žaludek z toho, co se dozvěděl.

„Aby uklidnili ostatní a donutili je věřit, že přesně tohle je spravedlnost, že rozhodnutí učinil někdo důvěryhodný," snažil se Nairus trpělivě vysvětlit. 

„Počkej," zarazil se Nick. „Myslel jsem, že o tom skoro nikdo neví."

„Někdo to rozšířil. Někteří Agilewagové se proti tomu rozhodli vzbouřit, nechtěli vyhladit lidstvo, nepovažovali se za bohy." Hvězda ztichla, jako by už ani dál pokračovat nechtěla. 

„A?" chtěl vědět blondýn. Očekával to nejhorší, pro jistotu.

„Bylo mezi nimi několik, které jsem mohl považovat za své známé, možná i přátele. Byli silní, odhodlaní a komunikovali se mnou, i když věděli, že mě Wagové zneužívají pro své cíle, věřili mi."

Nick zamrkal. Zase ta prázdnota v hlase, prázdnota tam, kde měly být emoce. 

„Co se stalo?" zeptal se Nick, ač tušil. Vědomě ho nutil to říct, dát najevo emoce, jakékoli.

„Zemřeli," odpověděl mu Nairus jednoslovně.

„Jen tak?" naklonil zelenooký hlavu na stranu.  Věděl, že ne. Nikdo přece neumírá jen tak, ale chtěl ho donutit mluvit. Z nějakého důvodu chtěl slyšet, že není jediný, kdo přišel o známé, že není jediný, kdo někomu nedokázal pomoct.

„Jejich akce se nepodařila podle plánu," dodala hvězda. Nechystala se však k bližším komentářům. 

„Jak?"

„Myslím, že víc vědět nepotřebuješ. Nikdo nepřežil," 

„A cos dělal ty? Proč jsi jim nepomohl?" svraštil Nick obočí. Měli za spojence hvězdu a stejně prohráli úplně vše, to mu nesedělo. 

„Po tomto incidentu, který se stal, když ti bylo asi kolem šedesáti let, si začali Wagové dávat větší pozor. Jakýkoli náznak vzdoru potlačovali a pro nějaká větší seskupení nebyla sebemenší naděje," pokračoval Nairus ve vyprávění, jako by se ani nepřerušil. 

„Žije ještě vůbec někdo, kdo ví, co se děje?"

„Buď se zoufale skrývají, nebo střeží své myšlenky, ale ano, ještě žijí. Nikdo už si však netroufne se Wagům postavit, nebo to šířit dál."

„Jestli je tohle všechno pravda, jde je nějak zastavit?" zeptal se Nick váhavě na otázku, jejíž odpovědi se bál. Když nemohl nic dělat Nairus, kdo ano? 

„Každého lze porazit," odpověděla hvězda téměř nezaujatě.

„Tak proč jsi to neudělal ty?" obořil se na něj Nick. Hvězda, jejíž energii čerpali Wagové na své údajné činy, je nemohla zastavit? Jak by tomu mohl věřit?

„Kdyby to šlo, zabil bych je okamžitě úplně všechny," prohlásil Nairus a tentokrát jeho slova zněla přímo mechanicky. Nick si však byl jistý, že za nimi zaslechl náznak dobře skrývané nenávisti.