Řinčení mečů,
malé dítě,
boj se, boj,
zničený člověk uvidí Tě.

Už je pozdě,
už Tě vidí,
za chvíli Tě asi chytí,
běž ještě co Ti síly stačí,
oproti němu máš však jen krůčky ptačí.

Tělo se třese strachem,
je mi líto,
za chvíli se srovnáš s prachem.

Měč protl kůži tvou,
už je konec s touto hrou,
chrčíš a pliveš krev,
kéž bys byl dávno zdech.

Červené oko jasné září,
jakpak se náš vrah asi tváří.
Páska mu z druhého oka spadla,
jakoby růže najednou zvadla.

Směje se a zároveň pláče,
pak vyskočí a do noci se ztrácí.

Proč tento výraz na tváři měl?
Podle lidí tohle přeci chtěl...

Policie dorazila na místo činu,
wow,
ale už je dávno po zločinu.

Důkazy sbírá asi minut pět,
nakonec starší řekne jen pár vět:
,,Koblihy na nádraží si jdeme koupit,
opáskování je tu zde,
prý mají přijet kriminalisté
a dořešit to co jde."

Když odjíždí,
z budovy je bedlivě prohlíží,
oko červené a modrozelené,
co sedělo tam celou dobu,
krev kape z meče dolů,
ale i on si nakonec na oko dává pásku,
ve tmě zmizí.