Kam srdce nevinné, kam se jen podělo,

děvče tak dobré, kam jenom zmizelo?

Spolkl ho Ďábel a bez slitování,

nevinnost krade, se svou novou paní.

Dívka co kdysi úsměv na rtech měla,

smála se už jen, když hrozná bouřka zněla.

Znovu již v dálce začíná se smát.

Zní to tak hořce - ona je kat!

První kapky deště do prachu země padají,

jako vzlyky strachu, co panny vydají.

Opět si přichází pro srdce čisté,

"Všechny nás ochraňuj! Ježíši Kriste!!"

Tma....

Jen když se zableskne uvidí oči,

kdo plíží se tmou, kolem se točí.

V černém plášti, nocí zahalena...

Pro koho jde si, koho si odvede?

Dveře si zavři, nechoď ven sousede!

Nocí zas přízrak smrti kráčí,

v očích plameny z pekla se zračí.

"Kdo se mi v cestu postaví,

toho peklo polapí!

Ty, jež krev mou se mnou sdílí,

nečekají ani chvíli.

Ke mně rychle přispěchejte,

samy se mi radši vzdejte!"

Syčivý hlas, krajinou se plížil,

dřív byl tak sladký,

nikdy by neublížil...

Bianka na loži prudce si sedne,

k okénku oči zvedne.

Hlas trpký poznala,

hrůza ji jímá...

Poznala koho je, ta nadlidská síla!