Třesu se zimou, a tak si zalezu ještě víc pod peřinu. Když se mi tělo začne pomalu zahřívat, hlavou mi prolétne vzpomínka, jak mě máma, když jsem byla malá, naučila stavět si z dek stan, ve kterém jsem si mohla hrát. Vždycky jsem si do stanu zalezla se spoustou knížek a baterkou a celé hodiny jsem si tam četla. Milovala jsem ten pocit, že mám svou tajnou skrýš před okolním světem.

Je za dvě minuty půlnoc a já pořád ještě nespím. Najednou se odněkud ozvou nepříjemné hlasy, které volají mě: ,,Alan, Alan"!.........

Doufám, že se vám úvod líbil a budu ráda za všechny komentáře o tom co se mi povedlo a co naopak zase ne děkuji.
Evka.