Díky expresnímu zkoumání se o několik dní později zjistilo, že ani v jednom ložisku mor nebyl. Bylo na tom něco zvláštního v každém hrobě byla jedna mumie a ty jsme převezli do ústavu, přemýšlela nad tím víc, než si připouštěla. Uvnitř nich nebylo nic krom malého fragmentu nějaké věci. Nejspíše nějakého artefaktu.

Kousek od ní seděl malý Samuel, kterého si její rodiče přisvojili a občas se mu zaleskla modře očka, avšak Bea to vždy prošvihla. Byl klidný a celou dobu na ní zaujatě koukal. Pokračovala dále v práci, i když chvílemi zvedala zrak, aby se na něj podívala.

Seděla nad mapou hodiny a na speciální folii jsem zakreslovala místa, kde bylo všech pět hrobů nalezeno. Měli zvláštní postavení a nikdy nic takové neviděla ani o to nečetla. Přiložila další vrstvu a pokusila se je pomocí pravítka propojit. Najednou se vedle ní objevil Samuel a přejížděl prstíky po mapě. Vypadalo to jako když kreslí pentagram, a tak mu do ruky dala tužku a on to zakreslil přesně jako to ukazoval. Bea jen s otevřenou pusou sledovala, jak to vytváří přesný tvar.

Na hodinkách po chvíli zapnula fotoaparát a přeposlala to Lukasovi s Norou. O nedlouho se oba ozvali pomocí holografické konference. Mohli se přímo podívat na mapu a nemuseli v bytě ani být. Lukas se jako první zeptal.

„Jak jsi na to přišla?" díval se na to nevěřícně Lukas.
„Pospojovala jsme čtyři známé a jeden náhodně objevený hrob pomocí rovných čar a vyšlo nám toto," prstem naznačovala postup Samuelovi a její práce. Chlapec mezitím stál opodál a tvářil se velmi spokojeně.
„Ten malý kluk tě dovedl k tomuto? A ty tomu věříš?" Povytáhl obočí Lukas a z jeho hlasu byla slyšet nedůvěřivost. Jedním pohledem zpražil malého Samuela a poté se vrátil pohledem k nám.
„Ano a několikrát už mi pomohl. Nikdy se nespletl," vzala Samuela za ruku a posadila ho kousek dále od mapy. Snažil se jí totiž dotknout, zvedal si plachtu, ale naštěstí ho stihla zastavit včas.

„Ale jak to mohl vědět? Nemůže mu být více než deset," Nora si před něj klekla a pozorovala ho zblízka. Samuel si jí nevšímal a během toho mu znova probleskli modré oči, avšak nikdo z přítomných to nezachytil.
„To nikdo neví. Je to sirotek. Možná delší dobu pobýval ve starém muzeu," hádala Bea nahlas s pohledem na Samuelovi.
„On nemluví?" Oba se velmi divili, ale překvapilo jí, že Noru moc ne.
„Ne, v nemocnici zjistili, že je němý, ale umí se dobře dorozumět." Sam udělal křížek před pusou na důkaz toho, že nás velmi dobře slyšel.

Dál se malý Samuel neřešil, ale spíše, to, co objevil všechny fascinovalo.
„Myslíš, že se zrovna tam se může nalézat to tajemné uložiště a toto byla jen zkouška," skoro neslyšně promluvila málo mluvící Nora.
„To netuším, ale možné to je, že toto byly falešné hroby a v této oblasti může být ten pravý," ukazovala jim perimetr, který je teď bude zajímat.