Náhle ucítil, jak je otočen čelem k druhému muži.

,,Tohle si myslíš?!" zazněl ložnicí jeho tichý syčivý šepot.

Harry ho poznal. Používal ho už tehdy, když byl ještě jeho student a nevěstilo to nic dobrého.

,,Opravdu si o sobě myslíš, že jsi zrůda?" vyplivl skoro štítivě poslední slovo, jak moc se mu příčilo.

Ani ve snu by ho nenapadlo, jak moc o sobě Harry pochybuje, a zároveň ho uráželo, že si o něm Harry myslí, že pokukuje po jiných mužích a že se mu záměrně vyhýbá. Nejvíc mu ovšem bylo líto, jak moc si Harry přestal věřit. Jeho mínění o sobě samém... Je pravda, že od doby, co se stala ta nehoda se spolu nemilovali ani se navzájem neškádlili, ale Severus chtěl dát Harrymu pouze čas zotavit se jak psychicky, tak fyzicky.

,,Je to tak," stál si za svém a za žádnou cenu se mu nepodíval do očí. Nechtěl, aby na něj Sev použil nitrozpyt. I když od té doby co byli spolu, se nikdy neodvážil to udělat. ,,Bude lepší, když se zítra odstěhuju. Nechci tě do konce života upoutat k životu s mrzákem. A Bady by mo-"

,,Tak to ani náhodou!" přerušil jeho řeč. Posadil se na posteli, rozsvítil, aby na něj mohl pořádně vidět a spustil. Byl rozhodnut mu ty nesmysly vytlouct z  hlavy! A to buď po dobrém nebo po zlém. ,,Tak teď mě dobře poslouchej, nemíním se opakovat!" začal rázně, aby si tak získal Harryho pozornost, což se mu taky povedlo. ,,Ty nejsi žádná zrůda, Harry! Už nikdy si tohle o sobě nesmíš myslet! Po nikom nepokukuju. Nemiloval jsem se s tebou, protože jsem čekal, až mi dáš jakýkoli náznak, že chceš ty sám. Nechtěl jsem tě do ničeho nutit. Snažím se s tebou být kdykoliv to je jen možné, ale... Chtěl jsem, aby to pro tebe bylo překvapení..." povzdechl si utrápeně. Jemně Harrymu setřel slzy tekoucí mu po lících a po té si ho opatrně přitáhl do náruče na svou hruď, tak aby mu neublížil.

,,Od té doby, co jsem se dozvěděl, že už nikdy nebudeš moct chodit, se snažím najít nějaký způsob, jak to zvrátit... Ničí mě, když se na tebe musím každý den dívat, jak moc trpíš. Obávám se, že jizvy ti už navždy zůstanou, snad ještě něco vymyslím, jak se jich zbavit, prozatím ale... Myslím, že jsem přišel na to, jak ti uzdravit nohy. I když podle předběžných testů a výsledků stejně budeš kulhat na pravou nohu, ale obávám se, že s tím už prozatím nic nezmůžu," dokončil a snažil se utišit vzlykajícího Harryho.

Bady, který vytušil, že se s jeho páníčky něco děje, vyskočil k nim na postel a uvelebil se s hlavou v Harryho klíně, dodávaje mu tak tiše tolik potřebnou oporu.

,,A j-já si ce-celou tu dobu myslel, že-že ty chceš-chceš m-mě-" Harry ze sebe už nic víc nedokázal dostat, jak byl vykolejený.
Jediné na co se zmohl, bylo se naplno rozplakat.

Severus ho jednou rukou vískal ve vlasech a tou druhou mu pomalými pohyby kroužil po zádech.

Nedokázal odhadnout, jak dlouho tam tak společně leželi, a bylo mu to fuk.

Harry ho právě teď potřeboval. Musel ze sebe dostat všechny pocity ven. A on mu hodlal poskytnout tolik potřebnou oporu.

Netrvalo dlouho a Harry vyčerpáním usnul na Severusově hrudi.

Ten, jelikož ho nechtěl budit z tolik potřebného spánku, se opatrně přesunul do pohodlnější polohy. Bady si lehl vedle něj a společně se poté přesunuli do říše snů.

KONEC

***

Taaak, jakpak se Vám líbil tenhle spíše depresivní kousek? 😄
Můj původní plán byl, aby Harry spáchal sebevraždu, ale já mám prostě ráda Happy end ☀️
A tohle bych Sevovi a Badymu prostě udělat nemohla ❤️

Děkuji Vám mockrát za přečtení 🥰Doufám, že zanecháte nějaký komentík 💌, hvězdičku ⭐️ a já se na Vás budu těšit zase příště u nějaké nové povídky ❤️