Upozornění: na konci téhle kapitoly bude obsažen smut (kdo ho číst nechce, může přeskočit, myslím, že poznáte, kde smut začíná) <3

Taehyung P. O. V.

Upravím mašle na dvou zabalených krabicích, ve kterých jsou schované dárky pro moje dvě polovičky. Dneska je naše první výročí a já ho chci mít co nejkrásnější. Hmm, oba dva za chvíli přijdou, Hoseok byl v práci, Jungkook zase na brigádě. Já si ještě nestačil nic sehnat, ale už na tom pracuju, nechci vyčnívat, i když mi oni pořád říkají, že jim to nevadí, ale nechci si pořád brát peníze od nich, přeci jen, je mi dvacet-dva, měl bych se už starat o sebe sám.

Sednu si ke stolu a dopiju poslední lok svého čaje, zadívám se na fotky v rámečcích naproti mně na zdi a musím se pousmát. Není možné, že jsme spolu už rok, přijde mi to, jako nedávno, co jsme si navzájem vyznali lásku a započnuli vztah ve třech.

Nikdo nám to nepřál, anebo nám to přáli, ale nevěřili tomu, že spolu dokážeme žít. Přeci jen, trojka není moc pěkné číslo, stačí, aby byl jeden z nás trochu odstrkovaný, nebo aby jeden pár převládal, už je to špatný, ale u nás to zatím všechno hezky funguje a já nenadřazuju ani jednoho, miluju je stejně, a tak to bude vždycky.

Hmm, copak pro mě asi mají, možná každý z nich přitáhne domů kytici, jak jinak, vždycky mi nosí kytky, když je nějak speciální den, třeba moje narozeniny, nebo je valentýn, anebo se trochu pohádáme a oni se chtějí udobřit, už tady těch kytek mám hodně, ale nevadí mi to, je to od nich milé.

Ze snění a přemýšlení o našem výročí a o tom, co mi asi Hoseok s Jungkookem dají, mě vyruší klíče v zámku a já poznám, že je jeden z nich už doma, tipoval jsem Jungkooka a taky, že jsem si tipoval správně.

„Ahoj, Taehyungie, nenudil ses tady sám?" přivítá mě černovlásek a já zakroutím hlavou, přijdu k němu a nechám se obejmout na přivítanou, vyžádám si i letmý polibek na rty a poté jeho úsměv, který se mu na tváři vykouzlí, když mě pohladí po vlasech.

„Jak ses tady měl?" zeptá se a dojde do kuchyně, aby si mohl taky nalít trochu čaje. Hmm, zatím dělá, jako by nic, to se mi líbí, určitě má ale nějaké překvapení.

„No, to víš, nic moc, pouklízel jsem tady, pak jsem si pouštěl seriál...taky jsem byl v obchodě." Na poslední slovo dám trochu důraz, aby mu to třeba začalo docházet, že jsem pro něco šel, ale on jen pokývá hlavou a s výdechem si sedne na gauč.

„Tak to je fajn, mm, v televizi asi nic není, co?" optá se bezvýrazně a mě poklesne úsměv. Och, proč vypadá, jako by naše výročí skoro neřešil? Nepodíval se ani na ty krabice na stole. Oh, možná je to schválně, kvůli většímu překvapení.

„Um, asi ne, ale...ty jsi nebyl v obchodě? Nebo něco podobného? Nechceš mi něco říct, nebo dát...huh?" začnu vyzvídat a sednu si vedle něj, ramenem do něj trochu drbnu, ale on nechápavě nakrčí ramena a zapne televizi, aby projel všechny programy.

„Proč bych šel do obchodu? Ty jsi říkal, že jsi už byl, ne? Takže máme asi všechno, jinak...o ničem nevím, co bych ti měl říkat?" Ahh, pořád dělá blbého, možná čeká na Hoseoka. Jo, to bude ono, nejspíš mi to něco chtějí dát společně, tak musí čekat. Pousměju se, dělám, jakože sám nevím, a v klidu odejdu do kuchyně vyskládat myčku.

„Nevíš, kdy přijde Hobi?" optá se mě ještě a já se uculím. Jo, stoprocentně na něj čeká. Ahh, jak já ty dva miluju. Pohlédnu na hodiny a poté s úsměvem přikývnu.

„Jo, do půl hodiny by tady měl být."

„Mm, tak to jo."

***

Uslyším druhé klíče, Hoseok už konečně přišel. Vstanu od stolu společně s Jungkookem, ale poté s uculením pokývnu hlavou směrem k chodbě, aby šel jako první. Jungkook mě tedy s úsměvem předběhne a dojde do chodby.

„Ahoj, lásko." Zaslechnu z chodby, jak se tam vítají a pusinkují se. S nádechem si uhladím svoji košili a čekám, až sem oba dva přijdou s něčím, co pro mě přichystali. Uslyším kroky a poté konečně oba dva přijdou do obýváku.

„Taehyungie, ahoj, jak ses měl." Přivítá mě s úsměvem Hoseok a já mu omotám paže kolem krku, přitáhnu si ho do polibku a s úsměvem pozvednu rameny.

„Ušlo to, co ty? Trochu ses zdržel, nemyslíš?" optám se šibalsky, protože si myslím, že těch deset minut navíc ještě něco zařizoval, třeba šel do nějakého obchodu, nebo tak něco, on ale nakrčí rameny a zakroutí hlavou.

„Mm, ani ne, moc jsem se nezdržel, jen jsem jel až druhým busem, ale jinak...nevím. Ale už jsem doma, mm, je tady pěkně uklizeno, Tae, říkal jsem, že to nemusíš pořád dělat sám." Usměju se a mávnu rukou.

„Oh, nic to není, stejně jsem celý den doma...ummm, nevezeš náhodou něco? Něco, o čem bych měl vědět?" optám se s uculením a Hoseok se zamračí a zakroutí hlavou.

„Ne, proč bych měl? Něco snad čekáš, nebo co?" teď se na něj trochu nejistě podívám, protože to vypadá, jako by on i Jungkook zapomněl, ale tohle si nechci připustit, vždyť jsme o tom ještě pár dní zpátky mluvili, že se blíží naše první výročí, oba dva se na to těšili, nemohli zapomenout.

„Ummm, ne, jenom..."

„Taehyungie? Nechceš jít na zahradu? My s Hoseokem budeme ještě přidělávat tu poličku, tak ať máš klid." Mrkne na mě Jungkook a já tedy s přikývnutím odejdu ke dveřím vedoucím do zahrady.

Jen, co přijdu ven, posadím se do našeho posezení a s povzdechnutím se zahledím na oblohu. Hmm, jistě nezapomněli, jen to dělají, něco pro mě mají připravené, určitě ano, třeba jen čekají, až začnu, ale jejich dárky jim dám až na večer, to bude taková lepší atmosféra.

***

Venku už se začne stmívat a já vypnu televizi v naší ložnici. Jungkook s Hoseokem sedí v obýváku na gauči a sledují nějaký jejich seriál, který já jsem už ale stejně viděl, mám holt víc času pro sebe než oni dva. Už je ale načase jim dát ty dárky.

Vyjdu ven z ložnice a pohlédnu na oba dva, jak se k sobě tisknou a jedí popcorn. Usměju se, vezmu ze stolu krabice a přijdu s nimi k nim. Seriál jim stopnu a s uculením si je projedu pohledem.

„Ehm, Hobi? Kookie? Měl bych vám ještě něco dát, že?" pronesu a poukážu na krabice, které jsou obvázané mašlí. Oba dva se na mě nechápavě zadívají a já každému podám jednu krabici. „Tohle je pro vás, dárek ode mě." Usměju se a oni hned začnou krabice rozbalovat.

„Oh, to je ta nová videohra? Děkuju, Taehyungie!" zajásá Jungkook a políbí mě na rtech. Uculím se a pohlédnu na Hoseoka, který se zase dostal k nové duhové mikině, o které kdysi říkal, že by se mu líbila.

„Tae, lásko, kde jsi ji sehnal? Hledal jsem ji všude, ale nikde nebyla!" zasměje se nadšeně a stejně, jako Jungkook, políbí mě a s poděkováním i obejme. Usměju se a pozvednu rameny.

„Objednal jsem ji, tu hru jsem ještě dneska kupoval, no, líbí se vám ty věci?" optám se ještě jednou pro jistotu a oni hned přikývnou na souhlas.

„Že se ptáš, je to úžasný, Taehyungie, ale...proč jsi nám to vlastně dal?" optá se nechápavě Jungkook a já trochu zaskočeně svraštím obočí. Myslel jsem, že teď přijdou na řadu oni a něčím mě překvapí, ale oni mají pořád tak nechápavé pohledy. Oh, snad na to vážně nezapomněli...

„Ummm, no...v-vy nevíte?" optám se posmutněle a oni na sebe pohlédnout, než opět zrakem zakotví u mě.

„Um, co bychom měli vědět?" optá se opatrně Hoseok a já se ostře nadechnu. Bože, oni na to vážně zapomněli. Polknu a zamračeně poukážu na zavěšený kalendář nad dveřmi.

„Máme...máme přece výročí...v-vy jste na to zapomněli." Špitnu zklamaně a oni hned vytřeští oči, vyděšeně se začnou dívat po našem kalendáři, už i vidím ty jejich pohledy, které jasně dávají najevo, že teď dost panikaří, protože to úplně vypustili z hlavy.

„Oh, no jo, ono je vlastně už to výročí!" křikne Jungkook a Hoseok přitaká na souhlas.

„Jo, úplně mi to vypadlo, heh." Zasměje se a já se zamračím ještě víc, copak to je mu ještě do smíchu? Není to moc hezké, můžou se alespoň omluvit, já jsem jim sháněl dárky a jim je to fuk. Hoseok si všimne, jak jsem zvážněl, proto se zasměje ještě víc a poplácá mě po rameni.

„Jéjda, přece nebudeš naštvaný, je to jenom výročí, příští rok bude další." Uchechtne se a mě z toho úplně zamrazí, jak může něco takového říct.

„Ale...je to přece naše první výročí, to nesmíme jen tak zahodit a-..."

„Hobi má pravdu, Tae, moc to hrotíš, víš? Je to jen blbé výročí." Pronese Jungkook a mě se z toho zadrhne hlas, rty semknu pevně k sobě a rozechvěle se nadechnu, abych tohle nějak vstřebal.

„T-Takže...vám na tom vůbec nezáleží...takže...a-ani na těch dárcích?" optám se roztřeseným hlasem, protože už mám na krajíčku, ale oni oba dva pozvednou rameny a zapnou seriál, který jsem jim stopnul, jako by na mě úplně kašlali.

„Ale jo, ty dárky jsou hezké, ale vážně, neřeš blbosti, běž raději uklidit kuchyň, večeřeli jsme, tak je tam zase trochu nepořádek." Pronese lhostejně Hoseok a máchne rukou směrem ke kuchyni. Tohle už je na mě moc, pustím ven slzy a naštvaně jim televizi vypnu, než se na ně zklamaně a bolestně zamračím.

„jste hnusní! V-Vůbec vám na mě nezáleží! T-Ty dárky...nemusel jsem je vůbec kupovat, když si toho...a-ani nevážíte!" zařvu na ně přes vzlyky, které ze mě začnou vycházet a naštvaně odejdu do ložnice, kde za sebou prásknu dveřmi. Svalím se na postel a rozbrečím se ještě víc, ne kvůli tomu zapomenutému výročí, ale kvůli tomu, jak se teď ke mně zachovali, jak hnusně se teď ke mně zachovali.

Pevně k sobě přitisknu polštář a zavrtám se do peřiny. Dneska už je nechci ani vidět, nezajímám je, tak ať si tam jsou spolu a tu kuchyň si taky uklidí sami.

Jungkook P. O. V.

Jen, co za sebou Taehyung zabouchnul dveře, povzdechl jsem si a pohlédl na Hoseoka.

„Vážně to bylo nutný? Tohle mi drásá srdce, vždyť jsme mu ublížili." Šeptnu, ale Hoseok mě s úsměvem poplácá po zádech a líbne na líčko.

„Kookie, je to přece součást plánu, jasně, že to od nás čekal, ale to by nebylo překvapení, takže to, že je teď z nás zklamaný, je ještě lepší, ten dárek mu úplně vyrazí dech." Mrkne na mě a vezme klíčky od auta. Hodí mi je a kývne hlavou směrem k hlavním dveřím.

„Jeď napřed, za deset minut vyjedeme my." Pronese a já s přikývnutím odejdu z domu k autu, které dám po nastartování do pohybu, abych se mohl pomalu vydat na určené místo.

Taehyung P. O. V.

Někdo mi zaklepal na dveře, ale než jsem stačil cokoliv říct, už mi sem vlezl Hoseok. Zamračeně odvrátím svoje uslzené oči a zamračeně čekám, až zase odejde, ale on mě odkryje a hodí po mě čisté tričko.

„Dělej, obleč se, Jungkook potřebuje s něčím pomoct, tak musíš jet se mnou." Pronese bezvýrazně a já se na něj zamračím, než tričko odstrčím stranou. Toho si Hoseok všimne a zlostně se na mě zadívá.

„Co jsem řekl!" křikne a mě se z toho sevře žaludek. Proč je na mě tak zlý? Do očí se mi opět vtlačí slzy, ale on mi tričko opět hodí a košili, kterou mám na sobě, ze mě začnu strhávat. Dostanu z něj strach, takhle se ještě nechoval.

„N-Nech mě na pokoji!" křiknu, ale on mě svlékne a násilně mi tričko nasadí.

„Buď ticho, musíme jet, vtaň a běž do auta, nebo tě tam mám odnést?!" zaburácí a mě se stáhne hrdlo, pustím ven další slzy a se sklopenou hlavou vstanu z postele a rychle doběhnu do chodby. Nevím, co se děje, proč se ke mně chová takhle, tak hnusně, udělal jsem něco? Je to proto, že jsem si na něj dovolil zařvat?

„Mazej do toho auta." Pronese chladně, a ještě do mě trochu strčí, abych si pohnul. Vyklepaný se posadím do auta, které Hoseok nastartuje a vyjede na cestu. Bojácně k sobě tisknu paže a hledím z okna, bůh ví, kam mě odveze, třeba mi chce s Jungkookem něco udělat...to proto, že jsem se na ně tak naštval.

Pustím ven i pár vzlyků a opřu si čelo o okno, Hoseok to ignoruje a dál míří potemnělou cestou až někam za centrum města. Zastaví před jakousi bránou a vypne motor. Venku už uvidím Jungkooka, jak přešlapuje na místě.

„K-Kde to jsme...?" optám se rozklepaně, ale Hoseok mi na to neodpoví. Otevře dveře a vytáhne mě ven, Jungkook se taky netváří moc přátelsky. Nad tím polknu, ještě, když mě oba dva chytnou za paže, každý z jedné strany, a začnou mě táhnout za bránu, za ní mi i zavážou oči šátkem a opět přidají do kroku.

„C-Co děláte...prosím, pusťte mě!" křiknu zoufale a nechám, aby šátek na mých očích vsakoval moje slzy. Z ničeho nic zastavíme a já na svých rtech ucítím teplý dech, který mi způsobí husí kůži.

„Taehyungie, uklidni se, nikdo ti nechce ublížit, jasný? To bychom nikdy neudělali, protože tě hrozně milujeme a nedovolili bychom, aby ti bylo, jakkoliv, ublíženo." Zašeptá Jungkook a já se nad tím zachvěju, ale ne strachem, spíš nervozitou a zmatením, vůbec nevím, co se tady děje.

„Moc se omlouváme za to divadlo, ale bylo to nutný, nechtěli jsme, abys to čekal." Pronese Hoseok a rozváže mi oči. Já se rozkoukám kolem a oči mi málem vypadnou z důlků, když uvidím, kde jsme.

Je to nějaký travnatý plácek obehnaný dřevěným plotem. Všude kolem jsou svíčky ve skleničkách, plátky lístků z růží a uprostřed stůl se třemi židlemi, na kterém už je nachystané jídlo a sklenice s vínem. Naprosto zmateně se podívám na ty dva, jak stojí vedle mě a usmívají se. Ahh, už mi to všechno došlo – oni to jen hráli, aby mě mohli takhle překvapit.

„Kluci, to...to je...to je k výročí...vy jste nezapomněli?" vykoktám a Jungkook se zasměje a políbí mě na rtech.

„Jak bychom mohli zapomenout na něco takhle důležitého?"

„Jo, byl to náš plán, moc se omlouváme za to, jak jsme se chovali, ale bylo to jen hrané, nic jsme nemysleli vážně, nikdy bych k tobě takhle zlý nebyl, jasný?" pronese Hoseok a políbí mě stejně, jako před chvílí Jungkook.

Opět ucítím, jak mi po tvářích tečou slzy, ale tentokrát ne neštěstím, ani strachem, ale štěstím, obrovským štěstím. Nechám se, když mě k sobě oba dva přitisknout a pevně mě obejmou, zabořím obličej do jejich ramen a nechám se hladit po zádech.

„D-Děkuju moc...já...já jsem hrozně šťastný...hrozně vás miluju."

„Ahh, my tebe víc, Taehyungie, pojďme si sníst to jídlo, hmm?" pronese Jungkook, ještě odběhne k malému reproduktoru na stoličce kousek od nás a pustí do pozadí klidnou romantickou hudbu. Hoseokem se nechám dovést ke stolu, kde se posadím a oni každý po jedné straně vedle mě.

„Tak, na naše zdraví, lásku a taky na Taeho." Pronese Hoseok a zvedne skleničku s vínem. Jungkook přikývne a pohledem mě pobídne, abych taky chytil svoji sklenici. Společně jsme si přiťukli, než jsme se dali do jídla a povídání až do noci.

Jungkook P. O. V.

Domů jsme dojeli pozdě v noci, ale stálo to celé za to. Taehyunga jsem ještě nikdy neviděl tak šťastného a hodně tomu právě pomohlo divadlo, které Hoseok vymyslel. Dopadlo to dokonale. Společně konečně zalehneme do postele, ale Hoseok ztlumí naši lampičku a usměje se od ucha k uchu.

„Ještě je třeba to naše výročí zapečetit." Zašeptá a vášnivě políbí Taehyunga na rtech. Hned mi to dojde a s úsměvem ze sebe svléknu tričko, zatím, co ti dva se už do vzájemného svlékání dali. Hoseok z Taehyunga stáhne úplně všechny vrstvy a já podám z nočního stolku náš lubrikační gel.

„Dneska jsi obzvlášť nádherný, Taehyungie." Zašeptám a pohltím jeho rty těmi svými. On se mi do polibku uculí, ale nepřestává se se mnou líbat. Jedním očkem zašvidrám po Hoseokovi, který už si na prsty nandává lubrikant a začne ho roztírat po celém okolí Taeho vstupu.

Rukou mu zabloudím k podbřišku, po kterém ho začnu hladit, zatím, co Hoseok se teď věnuje něčemu jinému. Taehyung mi do polibku tiše zasténá a já poznám, že jsou právě Hoseokovy prsty zaneprázdněné. S polibky se přemístím až k jeho bříšku, na kterém mu sázím jednu pusinku za druhou, on se z toho může zbláznit, nedivím se, dáváme mu dvakrát tolik slasti a toho úžasného pocitu horka.

„Dneska ty, Kookie." Ozve se najednou Hoseok a já na něj pohlédnu. Ahh, dneska to přenechává mě? Usměju se a políbím Taeho na rtech, abych ho víc uklidnil a vystřídám se s Hoseokem. Kleknu si naproti naší polovičce, nahnu se k němu, abych mohl se rty zůstat spojený s ním a svoji pýchu nasměruju k jeho připravenému vstupu. Opatrně do něj vklouznu a Taehyung s těžkým vzdechem sevře prostěradlo v dlaních, křečovitě zavře oči, ale neodpojuje se od mých rtů, zatím, co já se v něm začnu pomalu pohybovat.

Miluju to, to dokonalé horko, to vzrušení, všechny pocity, co se mi míchají dohromady. Skoro cítím to stejné, co Taehyung, dokážu se s ním úplně spojit, každičký jeho vzdech ve mně vyvolává ještě větší slast a já s posledním přírazem vyvrcholím.

Taehyung se s pousmáním přetočí na bok a začne to vydýchávat, zatím, co já na svém zadečku ucítím dlaně Hoseoka. Zůstanu tedy stále na čtyřech a nechám se, aby mi Hoseok s jazýčkem přejel po páteři až ke kostrči, nakonec obkrouží můj vstup, který vzápětí svým jazykem pohltí.

„Ah...Hobi~" vzdychnu potichu a promnu špičky na nohách. Je to tak zatraceně krásný pocit, to vlhko se mi rozlézá po celém těle. Víc se uvolním a zavřu oči, skoro se ztrácím ve veškeré té slasti, než ucítím, jak se Hoseok o můj vstup opřel. Oči nechám zavřené a s úsměvem čekám, až to přijde.

A přijde to rychle.

Hoseok do mě vnikne a hned se začne elegantně pohybovat. Můžu zešílet, jak rychle to na mě začne přicházet. Skoro si drtím rty, jak si je mnu mezi zuby a skoro si ho prokousnu, když se neudržím a se zaskučením vyvrcholím znovu.

Hoseok ze mě vyjde ven a otočí si mě k sobě čelem, aby mě mohl potopit polibky, ale já se nechám jen chvíli, po chvilce se od něj odpojím a s tichým zasmáním poukážu na Taehyunga vedle sebe, jak už v klubíčku spokojeně oddechuje. Hoseok se uculí, přikryje ho peřinou a políbí na zpocené čelo.

„Ahh, proč je tak rozkošný." Zašeptá a lehne si k jeho zádům, na které se natiskne, já si lehnu k němu čelem a políbím ho na stejné místo, jako před chvílí Hoseok.

„dnešek byl dokonalý, hlavně pro něj." Zašeptám nazpátek a Hoseok přikývne na souhlas. Omotá kolem Taeho paži, stejně tak já, a tak ho necháme schovaného hezky mezi námi. Ještě se nahnu k lampičce, abych ji mohl zhasnout a spokojeně zavřu oči.

„Dobrou noc, lásky moje." Zašeptám a Hoseok se tiše uchechtne.

„Dobrou, Kookie, heh, a Taehyungie, moc vás miluju."

„Heh, my tebe taky, Hobi." Usměju se, ale to už se nechám unášet svojí únavou.

Věnováno: LeeYoli

Doufám, že se jednodílovka líbila, tentokrát Vhopekook <3

Mějte se pěkně! :33