Upozornění: Kdo nemá rád hybridy, tenhle oneshot není úplně pro vás <3

Yoongi P. O. V.

Už to nejde vydržet, nutně se potřebuju rychle dostat do svého bytu. Byl jsem na pohovoru práce, byl jsem tam snad celý den, když počítám cestu tam a zase zpátky. Celou dobu se snažím potlačovat svoje nutkání dělat věci, které by mě ale hodně stály, kdyby někdo zjistil, co nelidského mezi nimi chodí, ještě bych měl problémy, že si někdo jako já vůbec dovolil na nějaký pohovor jít.

Rychle rozklepanou rukou odemknu byt a vletím dovnitř. Hned, co za sebou zavřu dveře, sundám si svoji tenkou čepici, pevné kalhoty a džínovou bundu. Úlevně si oddechnu, když osvobodím svoje kočičí bílá ouška a ocásek, který mě obzvlášť bolí z toho věčného schovávání skrčeně v kalhotách.

Oblečení nechám pohozené na zemi, vběhnu do své ložnice, kde skočím na postel a začnu se lísat k peřinám, prohrabu se mezi polštáři, dokonce najdu svoji plyšovou myšku, se kterou si hned začnu hrát, házet si s ní, kousat ji a válet se s ní v posteli. Párkrát u toho i mňouknu spokojeností, že můžu být zase sám sebou, že můžu zase vypustit svoji kočičí povahu na povrch, aniž by mě někdo přistihl.

Teda...to jsem si myslel.

„Yoongi?" osloví mě něčí hlas a já s leknutím zamrznu, vyšvihnu se do sedu a celý zarudlý zůstanu zády ke dveřím. Vím, kdo tam teď je, nechtěl jsem, aby mě takhle viděl, tolik se snažím tomu vyvarovat, ale dneska jsem byl z toho věčného potlačování tak nervózní, že jsem si ani nevšiml, kdo už je taky doma.

„Ty...už jsi doma." Hlesnu studem a hlas mého spolubydlícího se opět ozve.

„Jo, jsem." Polknu a křečovitě zavřu oči, zůstávám k němu ale zády, stydím se teď na něj podívat. Neměl mě vidět, ne tak, jak jsem se teď chovat, jako opravdová kočka, nebo spíš kotě, jako malé hravé nedospělé kotě.

„Prosím...d-dělej, že jsi nic neviděl..." špitnu nakrčený v ramenech, ale místo odpovědi uslyším povzdechnutí, poté kroky k posteli, přitom se moje sněhová ouška napřímí, hned se ale zase sklopí až úplně k hlavě, když ucítím horkou dlaň na svých zádech.

„Yoongi, podívej se na mě." Pronese, ale já zakroutím hlavou. On mě tedy obejde a sedne si přímo naproti mně, sklopím hlavu, ale on mi palcem pozvedne bradu a donutí mě se na něj podívat. Kaštanové vlasy, stejné, jako jeho oči, úsměv ve tvaru srdce a jiskřičky v očích – Hoseok.

„Kolikrát ti to musím říkat? Nevadí mi to, je to normální, dobře? Jsi prostě kočičí hybrid, nemůžeš ty pudy před sebou ani přede mnou skrývat, ne, když tady spolu žijeme, ale hlavně, myslíš, že kdyby mi to vadilo, tak bych s tebou byl?" optá se a letmo mě líbne na rty. Ošiju se nad tím a otočím se k němu zády, protože v očích ucítím slzy.

„Mm, co je s tebou, kocourku?"

„Nic, jenom...nechci být takový. Nenajdu si práci, byl jsem sice na pohovoru, ale i kdyby mě vzali, stejně se to dřív nebo později dozví, a vyrazí mě, budou mi nadávat, urážet mě...nezvládnu to schovávat celé dny." Zachvěje se mi hlas, ale když ucítím, jak mi Hoseok opět položil dlaň na záda a přejel s ní až k ocásku, neudržel jsem se a hlasitě zavrněl.

„H-Hobi...n-nech toho..." vydám ze sebe, ale on nepřestane, začne mě hladit po celém těle, pak i po vlasech a na ouškách, kde to mám nejraději, začne ze mě vycházet nekontrolovatelné vrnění, dokonce se k němu i začnu lísat a lehnu si do klubíčka do jeho klína, zatím, co on dál pokračuje v téhle příjemné činnosti.

„Jen se uvolni, jsi rozkošný, milý a pokud by měl někdo problém s tvojí rasou, tak ať si trhne, já tady pro tebe vždycky budu, ale ty to víš, že?" pousměju se a přikývnu, hlavou se otřu o jeho hrudník a položím se na něj, jako by byl můj polštář.

„Děkuju, Hobi." Šeptnu a on s úsměvem přikývne, pohladí mě po ouškách a bradu si opře o moji hlavu, pevně mě k sobě přitiskne a já kolem něj omotám i svůj kočičí ocásek stejné sněhové barvy.

„nemáš za co děkovat, mm, ještě chvíli se budeme mazlit, potom půjdeme usmažit rybu, co ty na to? Tvoje oblíbené jídlo." Pousměju se a přikývnu na souhlas.

„tak jo."

***

Hoseok P. O. V.

S Yoongim si konečně zalezeme do postele nachystaní na spaní. Hned, co si lehneme, Yoongi se ke mně začne lísat, než se v klubíčku uvelebí u mého hrudníku. Usměju se a vpletu mu prsty do vlasů, což zapříčiní další jeho spokojené vrnění.

Rád tohle poslouchám, miluju jeho kočičí ouška, ocásek, chování, miluju to, ač tomu tak kdysi nebylo. Když jsem Yoongiho poznal poprvé, bylo to u mojí matky, jež ho našla schovaného v její garáži. Prý byl hodně promrzlý a špinavý, neměla to srdce ho z domu vykopnout, ale byla nemocná a nemohla si ho u sebe nechat, proto poprosila mě.

Nebyl jsem si jistý, jestli se zvládnu postarat o kočičího hybrida, nikdy předtím jsem nic podobného nedělal, navíc jsem ho viděl jako kocourka, ne jako člověka, občas, když si na to vzpomenu, jak jsem mu jídlo dával do misky a tu potom na zem do chodby, nechával ho spát v obyčejném zvířecím pelechu, tak se za to vážně stydím.

Až později mi došlo, že on není zvíře, i když má své pudy, je to člověk, jako všichni ostatní, jen je takový...speciální. Snažil jsem se číst hodně knih, abych se o hybridech hodně naučil, ale nejvíc mě naučil život s ním.

Zamiloval jsem se do něj, a cítil jsem, že on do mě taky, proto jsem se taky bál přicházejícího jara. Věděl jsem, že když bude mít u sebe někoho, ke komu něco cítí, a tím někým jsem byl já, bude se trápit o mnoho víc, bude to potřebovat, nebyl jsem si jistý, jestli ho z toho zvládnu vyprostit, ani jsme si oficiálně lásku nevyznali, ale popravdě, právě naše první noc nás spojila – ani jsme nepotřebovali slova k tomu, abych se sami sobě vyznali.

„Yoongi? Už spíš?" optám se tiše, přitom ho pohladím po jednom oušku, které sebou po dotyku sice zatřepe, ale sám kocourek zůstane klidně oddechovat. Pousměju se, líbnu ho na čelo a víc ho na sebe přitisknu. Tak hrozně moc mi na něm záleží, nedovolil bych nikomu, aby mu, jakkoliv ublížil, a že jsou toho lidé opravdu schopni.

„Mm, dobrou noc, lásko."

***

To, co mě probudí, není jen silné hromobití venku, ale taky jakési tiché skučení, jen kousek ode mě. Unaveně se rozkoukám kolem sebe, stále je tady tma, dere se sem jen mdlé světlo z noční oblohy za oknem, plus ještě zelené světýlko z budíku, jenž ukazuje dvě hodiny ráno.

Vyškrábu se do polosedu a pohlédnu vedle sebe. Všimnu si velkého chuchvalce peřin, jak se celý klepe a vydává právě to skučení, které mě probudilo. Povzdechnu si a rozsvítím malou lampičku, abych na chuchvalec lépe viděl. Že mě to nenapadlo hned, žádná kočka nestrpí bouřku, a ten můj kocourek obzvlášť ne, když ji chudáček kdysi zažíval, jako hybrid bez domova.

„Yoongi," oslovím ho jemně a odhrnu kousek peřiny, vykoukne tak na mě jeho uslzený obličej a splihlé vlasy spadající mu do skleněných oček, „ahh, kocourku, pojď ke mně." Řeknu s úsměvem, ale on zakroutí hlavou a pevně k sobě přitiskne peřinu.

„N-Ne...nepotřebuju tvoji pomoc...z-zvládnu to sám." Vydá ze sebe rozechvěle a trochu na mě zasyčí. Uchechtnu se a pohladím ho po vlasech.

„Ale, no tak, vím, že by ses chtěl ke mně přitulit, proč to neuděláš? Ta bouřka je vážně silná-..."

„Ne! Nebojím se žádné hloupé bouřky, jsem dospělý, nepotřebuju útěchu, nejsem kotě!"

„Yoongie, nech toho, takhle neusneš a ráno naopak nevstaneš, není nic špatného na tom bát se bouřky, máš přece důvod, máš hrozně moc špatných vzpomínek, být na tvým místě, taky se bojím, tak se nevymlouvej na věk a pojď se ke mně přitulit." Pronesu jemně a pohladím ho po oušku, jak jsem čekal, i přes veškerou snahu se mu nepodaří potlačit vrnění.

„Nejdu..." špitne a já ruku odtáhnu. Ušklíbnu se a chytnu po plyšové myšce na druhé straně postele.

„Ne? Tak jak chceš, řekl sis o to." Zasměju se a plyšovou myškou mu začnu pohupovat před očima. Hned, jak si ji všimne, zahryzne se do rtu a víc se natiskne na peřinu, má co dělat, ale drží se, vím ale, že se neudrží dlouho, tohle je další z věcí, kterou prostě nepotlačí, i kdyby chtěl. Myškou se ho tedy dotknu na nose, a to byla pro něj poslední kapka. Se zamňoukáním po ní skočí a pokusí se ji chytit, já myšku ale zvednu víš a zasměju se nad jeho reakcí, když se posadí a začne se zběsile po plyšákovi ohánět, než ji konečně získá do svých spárů, zakousne se do ní a já toho využiju a rychle po kocourkovi chytnu a natisknu na sebe.

„Ahá, a mám tě." Zasměju se a políbím ho na krku. Yoongi si pro sebe zavrčí a myšku někam odhodí, otočí se ke mně čelem a zapře se o můj hrudník.

„Proč to sakra děláš!" sykne a já ho se zasmáním líbnu na rtíky.

„Protože je to sladký." On sklopí ouška a odvrátí hlavu, ale já si všimnu toho malého uculení. Klidněji kolem něj opět omotám paže a přitulím se k němu, tentokrát se ale nebrání, lehne si břichem na moje břicho a natiskne se na moje tělo a spokojeně zavrní, když ho začnu hladit po zádech i vlasech, najednou ale vrnět přestane, spíš znovu zaskučí a sklopí ouška, když se ozve hrom a blesk osvítí celou naši ložnici.

„Ohh, ššš, to nic, jsem u tebe." Zašeptám a on ke mně zvedne svoje opět skleněné oči.

„Hobi...j-je mi dvacet."

„Ale, ale, nech toho, i ve třiceti tě takhle budu hýčkat a utěšovat, nic na tom není, a tohle říkám naposledy, teď buď potichu a nechej se objímat." Pronesu a on opět spokojeně zavrní, položí se na můj hrudník a kolem mého stehna omotá svůj chundelatý ocásek.

„Hobi? Moc tě miluju."

„Ohh, já tebe přece taky, heh, a těším se na jaro, kocourku." Yoongi ke mně šokovaně zvedne hlavu, ale poté ji stydlivě sklopí, stejně, jako svoje ouška, vsadím se, že je teď pořádně červený, poznám to, ani na něj nemusím pořádně vidět.

„heh, copak, jsi v rozpacích?" uchechtnu se a on se nakrčí v ramenech.

„Ne...jen...trochu..." usměju se a pohladím ho po jeho ocásku omotaném okolo mojí nohy, hned se ale odmotá a začne se vlnit nad mými dotyky. Usměju se a líbnu svého kocourka na čelo.

„Pojďme spát, hmm?" pronesu a víc nás přikryju peřinou. Chvíli je ticho, ale poté se Yoongi ozve. Sice tak, že bych jeho hlas skoro přeslechnul, ale naštěstí jsem slyšel moc dobře.

„Um, taky se těším. Hoseokie."

Věnováno: bangtanfanboy123

Snad se povídka líbila, a snad nevadí za menší (větší) čekání, ale omylem jsem si tě nenapsala, a až dneska jsem si vzpomněla, že jsem vlastně měla psát něco s hybridem a Sope, takže se omlouvám <33

Jinak přeju všem pěkný zbytek dne <33