Namjoon P. O. V.

„Měj se hezky, snad se ještě někdy uvidíme," usměju se na mladou dívku s dlouhými černými vlasy a rozzářeným úsměvem poté, co se s ní rozloučím. Na setkání s fanoušky se vždy nejvíc těším, je to chvíle, kdy se uvidím tváří v tvář s lidmi, díky kterým jsme se se skupinou dostali takhle vysoko, jsou, jako naše rodina – ARMY – vždycky se na ně moc těším.

„Ty taky, Namjoone-oppa, ahoj," zamává mi černovláska a posune se zase o další místo dál, kde už sedí Jimin a čeká na další tvář, které se bude moct podepsat do deníčku, nebo na fotku, nebo si prostě jen popovídat.

S úsměvem pohlédnu na další dívku, tentokrát o něco starší, než byla ta předtím, s kaštanovými vlasy, milým úsměvem a deníčkem, ve kterém už je nalistovaná stránka s mými fotkami a menším místem tvořeným pro můj podpis.

„Ahoj, a ty jsi?" optám se s mile a ona s úsměvem položí deníček na stůl, abych se mohl podepsat na prázdné místo na stránce.

„Eunmee, jsem tady na setkání už podruhé a už jsem se nemohla dočkat, až vás zase uvidím, hlavně tebe, Namjoone-oppa," usměje se mile a já jí po podepsání úsměv oplatím a odhalím tak svoje ďolíčky. Vždy mě taková slova potěší, ač je slýchám často, nejsou pro mě ta slova tak vzácná, přesto mě dokáží zahřát u srdce.

„Oh, to jsem moc rád, taky se vždycky těším."

„Moc jsem si zamilovala vaši novou písničku, vypadal jsi tam úžasně, Namjoone-oppa, a Jimin-oppa taky," uculí se a letmo koukne na blonďáčka sedícího vedle, který nejspíš zaslechl svoje jméno, proto se otočil a dopřál nám milý úsměv, než se opět začal věnovat jeho aktuální návštěvnici.

„Heh, jo, Jimin vypadal úžasně, myslím...všichni jsme odvedli skvělou práci," pronesu a brunetka přikývne na souhlas.

„To rozhodně ano, moc ráda jsem tě zase viděla Namjoone-oppa," usměje se nakonec, než mi zamává a stejně, jako dívka před ní, se posune o další místo dál, tedy k Jiminovi. Polichoceně se pro sebe usměju, opřu se víc do židle, ale zpozorním, když se u mého místa objeví další dívka, černé vlasy střižené do mikáda, s výraznými linkami na očích a fialovou rtěnkou. Jen letmo po mě pokukuje, ale nevypadá to, jako by mi chtěla něco říct.

„Um, ahoj?" pronesu mile a s úsměvem, ale ona se na mě usměje dost falešně a s nakrčeným nosem jen kývne, jako menší pozdrav, dál ale pozoruje dívku u Jimina a nejspíš čeká, až se bude moct posunout dál.

„Ehm, mám...se ti někam podepsat, nebo si chceš jen popovídat, nebo-..."

„Tsh, proč jako, nejdu za tebou, čekám na místo u Jimina-oppy," cekne a odhrne si pramínky černých vlasů bokem z obličeje. Tohle mě dost zarazí, ale stále se snažím působit mile a slušně.

„Oh, aha...já jsem myslel, že jsi přišla za BTS, nejen za Jiminem," šeptnu a ona se nad tím uchechtne.

„Ahh, jasně, že jsem přišla za BTS, nevyhazovala bych peníze jen kvůli jednomu členovi, ale ty...prostě mezi ně nepatříš, pro mě nejsi člen BTS, nemám tě ráda, promiň, ale strašně vyčuhuješ a podle mě by měl být velitel Jin, ne ty, vždyť ani neumíš pořádně tancovat...ehm, Jin taky moc ne, ale on aspoň vypadá hezky, tobě chybí i ta...ehm, krása," pronese to všechno povrchně a na konci věty opět ohrne nos.

Polknu nad těmi slovy, vyvolává to ve mně vztek, protože si nemyslím, že dívka v jejím věku by měla mluvit takhle k idolovi, ale hlavně mě to i celkem ranilo. Sice jsem na taková slova zvyklý, ani tohle bohužel není vzácností, ale nejspíš mě to zamrzelo právě proto, že ona je naše fanynka, není to někdo, kdo by nesnášel nás všechny, jsem to jen já, kdo jí vadí. Povzdechnu si nad tím a sklopím hlavu.

„Tak...to se ti omlouvám, že jsem tě zklamal."

„Hmm, co už, třeba někdy dostaneš rozum a ze skupiny odejdeš dobrovolně."

Jimin P. O. V.

Slova z pravé strany mi vletěla do uší a bodla mě do srdce. Sice teď mám před sebou dívku, které bych měl věnovat pozornost, když už tady je jen na minutku, ale neudržím se a nenápadně kouknu na dívku kolem šestnácti let stojící u Namjoona. Ještě jsem neslyšel někoho takhle povrchně mluvit, obzvlášť k nám.

Zamrzelo mě to za Namjoona, taková slova zabolí, i když je na to člověk tak trochu zvyklý, vždycky to zabolí. Namjoon je přece ten nejlepší velitel, ale hlavně úžasný a nenahraditelný kamarád, který nás všechny drží, my zase držíme jeho, vždy dokáže mezi námi vyřešit všechny konflikty, opravdu, nedopustil by, aby se naše skupina rozpadla kvůli neshodám, podporuje nás a nikdo z nás by si lepšího přítele nemohl ani přát.

„Tak ahoj, Jimine-oppa, ráda jsem tě viděla," zamává mi dívka a já jí úsměv oplatím a zamávám ji taky, než se posune dál k Hobimu vedle mě. Zaostřím zrak na tu nafoukanou holčinu, které se konečně rozzáří oči a přicupitá ke mně, podle mě by si nezasloužila ani můj úsměv, ale musím zůstat pozitivní, pořád musím působit mile a usměvavě, ač je to u takových lidí dost složité.

„Ehm, ahoj-..."

„Jimine-oppa! Konečně tě zase vidím, jsi můj neoblíbenější člen, víš to? Hrozně moc tě zbožňuju a něco jsem ti i donesla, malý dáreček," vypískne hned a zašmátrá ve své kabelce, ze které vytáhne malého plyšového králíčka. Nejistě si dárek převezmu a falešně se na ni usměju.

„Um, děkuji, heh, to by se spíš hodilo k Jungkookovi," dodám si spíš pro sebe, ale ona se toho hned chytne a rozzářeně na mě koukne.

„Ahh, já vím! Ale dala jsem to tobě, aby ti to připomínalo Jungkooka, mám totiž hrozně ráda Jikook, co si myslíš o Jikook, Jiminie-oppa?" zarazím se a nechápavě na ni pohlédnou.

„Cože?"

„No, Jikook, přece ty a Jungkook-oppa, myslím, že se máte moc rádi, možná...víc než to?" mrkne na mě a já zaraženě zakroutím hlavou a nejistě se podrbu na zátylku.

„Ehm, no...všichni se máme rádi stejně, totiž...jsme jako bratři, takže-..."

„Ahh, já vím, já vím, ale Jungkookie-oppa je tvůj oblíbený, že? Jste spolu strašně sladcí, myslím, že by vám to slušelo, kdybyste byli spolu jako pár~," uculí se trochu zarudle a mě málem zaskočí vlastní slina. Tohle snad nemůže myslet vážně, sice vím o tomhle fandomu, mnoho fanynek si tohle rádo představuje, a já si myslím, že dokud jsou to jen jejich představy, není to tak zlé, ale věřit tomu, a ještě o tom mluvit před námi? To už je snad přehnané...

„Emm, hele, asi...asi by bylo lepší, kdybys stála trošku nohama na zemi, víš-..."

„Uhh, já vím, je to vaše malé tajemství," šeptne, ale já na to nestačím nic říct, protože uběhl čas a dívky se opět začnou posouvat o místo dál. Naposledy na mě zamává, než odejde k Hoseokovi, zatím, co přede mnou se objeví tak osmiletá holčička, jež se musela postavit na stoličku, aby na mě viděla. Aspoň někdo mi zlepšil náladu.

„Oh, ahojky, princezno, jakpak ty se jmenuješ?" optám se a ona mi s uculením přisune kartičku s mojí fotkou, nejspíš kvůli podpisu.

„Jijin," špitne se zahihňáním a já se pro sebe zasměju.

„Dobře, takže podpis s věnováním pro malou Jijin," mrknu na ni a podepíšu se na kartičku, stejně mi ale povadne úsměv, když se mi opět hlavou prožene ta holčina před chvílí, to, jak ošklivě mluvila o Namjoonovi, akorát to ve mně začne vařit krev.

Namjoon P. O. V.

Domů se dostaneme až pozdě večer, všichni už se těšíme na teplou sprchu a poté konečně pohodlnou postel, zítra ale opět vstáváme brzy. S povzdechnutím zamířím do patra, ve kterém mám svoji ložnici i s koupelnou, ještě na mě ale zvolá známý hlas.

„Hele, Joone, všechno dobrý? Dneska jsi nějaký nesvůj," pronese Jin a já se jen mírně usměju.

„To nic, jen jsem unavený, tak dobrou noc, kluci," rozloučím se s nimi a oni na mě jen letmo mávnou, raději jsem se ale vyhnul jejich pohledům, potřebuju být teď sám. Pořád nad tím musím přemýšlet, nad těmi slovy, které jsem dneska slyšel, vím, že by mě to vůbec nemělo rozhodit, ale tím, že tam přišla za ostatními a jen mě řekla tohle, prostě...se mi to zachytilo v srdci, které mě z toho dost bolí.

Možná se z toho vyspím, to bude asi nejlepší. Zalezu si do své koupelny a pustím se do večerní hygieny, abych mohl být co nejdřív v posteli.

***

Převaluju se v peřinách tak patnáct minut od osprchování, čekal jsem, že usnu hned, co zalehnu, ale nejspíš nejsem zas tak moc unavený, anebo je můj mozek příliš zaneprázdněný, neustále mi ji musí přehrávat v hlavě – tu holku.

Možná nejsem nejlepší tanečník, možná se nemůžu se svým vizuálem rovnat ostatním, ale to až tak moc vyčnívám? Narušuju snad tuhle skupinu? Ne, měl bych to brát jako názor hloupé fanynky, která zřejmě naši hudbu neposlouchá skrz všechny ty významy a naši podporu, ale jen kvůli vzhledu některých členů.

Je jen poblouzněná našimi nejmladšími, třeba ji už na příštím setkání s fanoušky nepotkám.

Někdo mi zaklepe na dveře, ke kterým hned spadne můj zrak, poté se otevřou a do pokoje mi vnikne pásek světla z chodby a za ním menší silueta.

„Hyung? Už spíš?" zaslechnu Jimina.

„Um, ještě ne, potřebuješ něco?" optám se a on mi vleze do pokoje, zhasne na chodbě a zavře za sebou dveře, tohle mě zarazí, proto se natáhnu k lampičce a rozsvítím tady. Konečně na toho blonďáčka ve svém pruhovaném pyžamu uvidím.

„Jen...jsem si chtěl s tebou promluvit," šeptne a posadí se na moji postel, automaticky se zvednu taky a povzbudím ho pousmáním.

„Jasně, jsem tady pro tebe, trápí tě něco?" Jimin na mě koukne, ale poté ke mně natáhne ruku a pohladí mě po koleni.

„Mě ne, hyung, ale tebe jo, trápí tě to, co řekla ta holka, že? Na tom meetingu," pronese a já sklopím zrak, netušil jsem, že to Jimin taky slyšel, „jen jsem ti chtěl říct, abys na to zapomněl, ona je husa, není fanynka, pokud tohle dokázala vypustit z pusy, nezasloužila si ani naše podpisy, ani vlastně naše setkání, ty jsi úžasný člověk a pro mě i ostatní strašně důležitý. Potřebujeme tě u sebe, všichni, i já, mám tě moc rád, hyung," pronese a já ucítím, jak jsem úplně změkl, kdybych chtěl, asi bych se vyplakal, možná i jen pro ta pěkná slova, která mi teď Jimin řekl, ale nechci brečet, proto slzy nějak zaženu a pousměju se.

„Děkuju, Jiminie, ty vždycky dokážeš jednoho povzbudit," šeptnu a Jimin se ke mně přiblíží, omotá kolem mě paže a skoro mě rozdrtí v hřejivém objetí, které mu hned oplatím. Čekal bych, že to hned skončí, ale Jimin takhle zůstává ještě dlouho a hladí mě po zádech.

„Nebuď smutný, jasný? Moc pro mě a ostatní znamenáš."

„Jo...vždyť já vím, i když nejsem tak nadaný a krásný, jako vy..."

„Hyung, tohle neříkej, jsi hrozně moc talentovaný a krásný, a to nepočítám tvůj talent v rozbíjení věcí," zasměje se a já s ním, hned na to ale Jimin opět zvážní, „myslím to opravdu, ARMY mají jistě stejný názor, věř mi, bez tebe...bychom nebyli BTS, všichni totiž tvoříme celek, víš?" usměju se a jedna slza mi přeci jen unikne, pevněji Jimina obejmu a přikývnu.

„Vím...ještě jednou moc děkuju, Jimine," Jimin se ode mě odtáhne, obdaruje mě vřelým úsměvem a palcem mi setře slzu.

„Dneska tady budu spát s tebou, hyung, souhlasíš?"

Zdravím vás <33 (po dlouhé době tady v oneshotech, ano)

Snad jsem nikoho neurazila, kdo shipuje jikook (nebo vlastně jakýkoliv jiný ship) a rád těmto shipům věří, nebylo to myšleno zle, jen jsem psala pohled "reálného Jimina", protože vlastně celý tento oneshod byl na základě reality, to, když jsem včera slyšela názor jedné fanynky, že se jí Namjoon vůbec nelíbí, že vypadá prostě divně, mě donutilo napsat tohle 🥺

Takže nic proti shipům, já sama shipuju, Namjoona všichni milujeme a všechno je dobrý 🥰

Mějte se hezky <33