Upozornění: tahle kapitola bude obsahovat Mpreg! (mužské těhotenství). Kdo tohle nemá rád, varuju ho, nečtěte to, bude tady totiž dvojnásobek :D<3

Taehyung P. O. V.

Unaveně si promnu oči a pohlédnu na svoje hodinky. Už je osm večer, dneska jsem byl v práci zase přes čas, není divu, že jsem tak unavený, v poslední době je toho na mě hodně.

Naštěstí už jsem doma. Vytáhnu si z kapsy klíče a odemknu svůj byt, ve kterém ovšem nebydlím sám. Ti dva na mě jistě už čekají, snad jsou oba v pořádku, jsou totiž v období, kdy by měli hodně odpočívat, ale mám pocit, že s tímhle oni problém nemají, naopak, ještě toho dost zákeřně využívají.

Je to pořád dokola: „Tae, prosím tě? Tae, mohl bys?" Čím jsem si to zasloužil. Jen proto, že jsem chtěl děti, netušil jsem, že otěhotní oba dva moji partneři, a ještě k tomu v tak brzkou dobu. Chtěl jsem to nějak na příští rok, teď toho mám totiž v práci opravdu hodně a do toho ještě starosti s těhotenstvím mých poloviček.

Vlezu dovnitř bytu a s výdechem za sebou zavřu, zuju se a sundám svůj tenký podzimní kabát, jenž hned pověsím na věšák. Je tady docela klid, proto s pousmáním vyrazím směrem k ložnici a nahlédnu dovnitř.

Ahh, oba dva leží na posteli a koukají na televizi. Každý si drží svoje kulaté bříško a do toho se ládují čokoládou s popcornem. Neuvěřitelné, takhle, kdyby je někdo viděl, nevěřil by mi, že tohle není obezita, ale těhotenství.

„Ahoj, odpočíváte?" upozorním na sebe a přijdu k posteli. Hned jim zajiskří v očích a usmějí se na mě.

„Lásko, už jsi doma? Konečně, bez tebe je to tady hrozné." Řekne posmutněle Jungkook a našpulí pusu, aby si tak ode mě vyžádal přivítací polibek, to samé hned udělá i Jimin a já jsem nucen políbit každého z nich, s tím ale nemám rozhodně žádný problém, oba dva jsou moje poklady.

„nebojte, už jsem zpátky, zítra do práce nejdu, tak tady budu pěkně s vámi." Ujistím je a pohladím je po jejich růžových líčkách a poté i po bříškách.

„Zase hrozně kope." Protočí očima Jimin a já se nad tím zasměju, odhrnu mu tričko a položím si ucho vedle jeho pupíku, jo, rozhodně už se nám ozývá. No, bylo na čase, Jimin je už v šestém měsíci. To Jungkook má s kopáním už větší problémy, je v devátém měsíci, takže náš termín čekáme každou chvilkou, proto se k němu taky natáhnu a poslechnu si i jeho mrňouse v bříšku.

„Tady ten nezlobí?" optám se s uchechtnutím, ale Jungkook si povzdechne a sní si další čtvereček čokolády, který hned zkombinuje s popcornem.

„Právě, že zlobí, vždycky, když si konečně lehnu, tak se najednou probere." Heh, roztomilé. Naposledy je po bříškách pohladím, políbím je na ně, než vstanu a zamířím ke dveřím. Jimin mě ale ještě zastaví.

„Kam jdeš, Tae?" zeptá se mě a já nejistě ukážu na dveře.

„jdu se najíst, mám hlad, potom se půjdu osprchovat, potřebuješ něco?" On na mě udělá psí očka a já už rovnou poznám, že asi opravdu něco „nutně" potřebuje.

„No...já jen, jestli bys pro mě a Kookieho neudělal nějaké studené pití, je nám tady docela horko, ale nechceme otvírat okna, jsme teď dost náchylní, mohli bychom se jednoduše nachladit." Povzdechnu si a přiměju se k úsměvu.

„Ahh, jistě, udělám, vydržte chvilku, dobře?" pronesu mile a zamířím do kuchyně. Hmm, něco studeného. Z ledničky tedy vytáhnu jahodový džus a naleju ho do svou skleniček, naředím vodou a hodím do nich několik kostek ledu, ještě to ozdobím brčky a sklenice donesu do ložnice těm dvěma.

„Už se to nese, tady máte." Usměju se a podám jim skleničky.

„děkujeme, Tae, a...až se najíš a osprchuješ...nenamasíroval bys nám zase nohy? Jako včera, bylo to vážně úžasný." Poprosí mě Jungkook a stejně, jako předtím Jimin, pomůže si psíma očkama. Povzdechnu si a přikývnu.

„Jasně, co bych pro vás neudělal."

***

Probudí mě něčí dlaň, jak mi poklepává na rameno a lehce se mnou houpe. Nespokojeně zamručím a přetočím se na druhý bok, ale ono to pokračuje, do toho ještě zaslechnu Jungkookův hlas.

„Uh, Tae? Vstávej..." povzdechnu si, rozlepím oči a pohlédnu na budík před sebou. Tři hodiny ráno, neuvěřitelné, konečně se můžu vyspat, ale vlastně nemůžu, jsem totiž milující partner a za chvíli i otec, nemůžu si dovolit spát.

„Copak, Kookie?" optám se chraplavým unaveným hlasem a Jungkook si nervózně promne prsty, než ze sebe něco vydá.

„Měl jsem zlý sen..." špitne a já si nad tím povzdechnu, přitáhnu si ho k sobě a pohladím ho po jeho bříšku schovaného pod noční košilí.

„Ahh, neboj, jsem u tebe, klidně spi dál." Vydechnu a už chci zavřít oči, ale Jungkook se zase nadzvedne a pohlédne mi do obličeje, nejspíš už se ve tmě rozkoukal, to já taky, teď ho vidím jasněji.

„No...a nemohl bys mi donést vodu?" chvíli na něj hledím a hledám jen náznak toho, že nakonec řekne, abych tam nechodil, ale nejspíš má vážně žízeň a mě nezbyde nic jiného, než vstát a donést mu, co si žádá. S povzdechnutím se zvednu a prohrábnu si rozcuchané vlasy.

„Jistě, hned jsem zpátky."

„Tae?" zaslechnu i hlas Jimina a zarazím se mezi dveřmi.

„Jimine? Ty taky nespíš?"

„Ne, potřebuju na záchod, až přijdeš s tou vodou, nepomohl bys mi tam dojít?" zamračím se na něj a opřu se o futra.

„Tohle nezvládneš sám?" utrousím, ale získám si tím jen jeho bodavý pohled.

„Ne, nezvládnu, to nechápeš, ty teď nejsi balón." Cekne a já se zatnutými zuby přikývnu na souhlas.

„Fajn, vydrž, donesu tu vodu a pomůžu ti." Procedím a frustrovaně zamířím do kuchyně. Bože, kdy tohle skončí? Už mě to začíná dost trýznit.

***

„Taeee! Pojď seeem!" zaslechnu volat z ložnice a já si pro sebe tiše zaskučím. Bože, co po mě zase chtějí? Skoro celou noc jsem nespal, protože to buď byl špatný sen, potřeba na záchod, žízeň, nebo moc velké horko, potom zase zima, potom se pan Jungkook nemohl uvelebit, druhý pan Jimin chtěl lepší polštář pod hlavu, ahh, jsem tak strašně unavený, myslel jsem, že když nejdu do práce, víc si odpočinu, ale snad i v té práci je větší pohoda než tady.

Naštvaně vstanu z gauče a vejdu do ložnice, kde se oba dva válí v posteli, ládují se všemožnými sladkostmi, všude je nadrobeno a teď si všímám, že je v posteli i vylitý džus. Zamračeně k posteli přijdu a ukážu na skvrnu uprostřed postele.

„Děláte si srandu? Víte, jak to tady bude ulepený?!" křiknu a Jimin přikývne.

„Právě proto jsme tě volali, nevyměnil bys povlečení, než to úplně zaschne? Omylem jsme do toho drbly a džus se nám vylil." Promnu si svoje oči a s těžkým výdechem zakroutím hlavou.

„Bože, to se nemůžete najíst normálně u stolu?" hlesnu, ale oni mě jen probodnou pohledem a zakroutí hlavou.

„Víš, jak blbě se sedí u stolu? Tsh, to nepochopíš, no, nejsi těhotný." Cekne Jimin, což mi připomíná tu stejnou obhajobu, jako včera v noci. Zamračeně se otočím ke skříni a začnu z ní vytahovat nějaké teplejší oblečení.

„Huh? Co to děláš?" optá se mě Jungkook a já se na ně ironicky usměju, obléknu si svetr a odejdu do chodby, odkud na ně zvolám svoji odpověď.

„Jdu do baru. Už toho mám totiž dost, je to pořád dokola, pořád po mě něco chcete a jsou to takové kraviny, jen abyste využili svého klidu, ale já končím. Vrátím se večer, tak se o sebe nějak postarejte sami!" Oba rychle vyskočí z postele a dojdou do chodby za mnou. Oh, najednou pomoct nepotřebují, zvláštní.

„Taehyungu, přece nás tady nenecháš." Špitne Jungkook a já se zasmáním chytnu po klíčích.

„naopak, nechám. Nenechám se vámi komandovat. Víte, že já vám mile rád pomůžu se vším, ale co je moc, to je moc." S tímhle prásknu s dveřmi a odejdu z bytu k hlavnímu východu z paneláku. Ahh, potřebuju si provětrat hlavu a někde posedět. Zalezu do svého auta a po nastartování se rozjedu směrem k městu.

Jungkook P. O. V.

„Oh...on vážně odešel?" špitnu posmutněle a pohlédnu na Jimina, který zamračeně přikývne. Hned na to se ale mračit přestane a povzdechne si.

„Uh...možná jsme ho vážně moc využívali, sakra, jsme takoví idioti." Povzdechnu si taky a přitakám na souhlas. Taehyung pro nás dělá vážně hodně a my jsme toho chtěli až příliš, jenom kvůli naší lenosti. Teď se cítím dost provinile.

„Mm, až přijde, musíme se mu omluvit." Zašeptám posmutněle a Jimin s přikývnutím odejde do obýváku, svalí se na sedačku a pohladí se po bříšku.

„Jo, to jo, teď to tady musíme nějak přežít, co takhle pustit film?" optá se a já s přikývnutím usednu vedle něj, spokojeně vydechnu a položím si dlaň na svoje bříško stejně, jako to udělal Jimin. Chvíli se nic neděje, než se na něj trochu poraženě podívám.

„My jsme si oba sedli." Šeptnu a Jimin frustrovaně přikývne na souhlas.

„Jo. Sedli. Ksakru, takže si střihneme, kdo vstane a hodí tam nějaké DVDčko." Povzdechnu si a s Jiminem si teda střihnu, oddechnu si, když dám nůžky a on papír. S pousmáním se víc uvelebím na měkkém gauči, zatím, co Jimin se s těžkým nádechem vyškrábe ze sedu.

„Heh, dej tam nějakou komedii." Usměju se, ale Jimin po mě hodí pohledem a pozvedne obočí.

„Hohoh, myslíš, že vstanu a pustím tam něco, co si žádáš ty? Ani mě nehne, pustím tam něco svého." Nastavím kamenný výraz, ale raději to nekomentuju. Ksakru, možná jsem se měl obětovat a vstát dobrovolně sám.

***

Taehyung P. O. V.

Nakonec jsem v baru nestrávil takovou věčnost, jak jsem prvně plánoval. Nemohl jsem pít, jel jsem autem, takže jsem si to tam stejně moc neužíval. Odemknu byt a vejdu dovnitř. Je tady docela ticho. S pousmáním nakouknu do obýváku a uvidím ty dva, jak sledují nějaký film v televizi.

„Jsem zpátky." Upozorním na sebe a oba dva se z ničeho nic otočí, rychle vstanou z gauče a vrhnou se mi kolem krku, až se skoro nedokážu udržet na nohou, jak se na mě nalepili.

„Oh, Tae, konečně! My se ti strašně omlouváme, víme, že jsme to přehnali!" začne se obhajovat jeden přes druhého a já se nad tím usměju. No, hlavně, že si to uvědomili. Odtáhnu se od nich a každého políbím na čelo.

„Ahh, to nevadí, už jsem vám odpustil, byl jsem unavený, tak i trochu podrážděný, takže se i já tak trošku omlouvám." Jimin zakroutí hlavou a políbí mě na rtech, stejně jako Jungkook.

„Ne, ty se neomlouvej za nic, je to naše chyba. Teď se můžeš jít osprchovat a odpočinout si, my přísaháme, že už po tobě nebudeme chtít nic nedůležitého." Usměje se Jimin a já je s pousmáním pohladím po bříškách.

„To jsem rád, no, osprchovat se teď rozhodně půjdu, pak si půjdeme lehnout, dobře?" oba nadšeně přikývnou a zalezou zpátky do obýváku, zatím, co já si odejdu do koupelny, abych se mohl umýt a připravit se na lepší spánek, než byl ten minulou noc.

***

Můžou být tak čtyři hodiny ráno, když se mnou zase začne někdo třást. Ale ne, už je to zase tady. Frustrovaně otevřu oči a pohlédnu na dotyčného, který mě probudil.

„Jungkooku? Zase něco naléhavého potřebuješ?" optám se trochu podezíravě, ale zvážním, když ze siluety přede mnou z ničeho nic vyjde tichý vzlyk.

„T-Tae...m-mě asi praskla voda..." vydá ze sebe rozechvěle a ve mně škubne, jako ještě nikdy. Rychle rozsvítím lampičku a pohlédnu na úplně zpoceného Jungkooka, jak se křečovitě drží za břicho a pod ním je velký mokrý flek.

„Proboha..." hlesnu a rychle vyskočím z postele, natáhnu na sebe kalhoty a doběhnu zpátky k Jungkookovi, který vypadá, že je teď v dost velkých bolestech. Lítostně ho pohladím po tváři a pomůžu mu se dostat z postele, teď už se probudí i Jimin a nechápavě se na nás podívá.

„Huh? Co se děje?" optá se chraplavě, ale nejspíš mu to dojde, když uvidí úplně vyřízeného Jungkooka, jak ho držím u sebe a pomalu s ním mířím ke dveřím.

„Jimine, zůstaň tady, my jedeme do porodnice, kdyby něco, volej, jasný?" vyhrknu to naráz, chytnu po klíčkách od auta a otevřu dveře, ale Jungkookovi se podlomí nohy a se zaskučením se chytne za břicho. Vystresovaně ho vyzvednu do náruče a rychlým krokem s ním vyjdu z paneláku až k autu.

„Vydrž, lásko, budeme tam za chvilku." Utiším ho, políbím ho na čele a zadupnu plyn. Možná jsem měl zavolat sanitku, bylo by to rychlejší, no, teď už je to jedno. Letmo na Jungkooka pohlédnu a co nejrychleji zamířím směrem k porodnici.

***

Jungkook P. O. V.

Vyřízeně ležím na svém lůžku a unaveně zavírám oči. Trvalo to strašně dlouho, bylo to horší, než jsem si myslel, ale hodně mě podporoval Taehyung, který mě celou dobu držel za ruku a byl se mnou. I teď mě hladí po ruce a usmívá se nejen na mě, ale i na naši novorozenou holčičku, kterou držím zabalenou v náruči.

„Ahh, Kookie, jsem na tebe pyšný, zvládl jsi to skvěle." Zašeptá po chvilce a políbí mě na čelo. S pousmáním přikývnu a pohlédnu na miminko v mojí náruči.

„To i díky tobě, mm, nechceš si ji pochovat?" optám se a Taehyung s uculením přikývne a opatrně si holčičku převezme. Nadšeně se na ni zadívá a přísahal bych, že jsem v jeho očí i uviděl trochu slziček.

„je krásná, bože, já jsem vážně appa." Zasměju se a přikývnu.

„Jo, počkej, až přijde na řadu Jimin." Usměju se a Taehyung mi novorozeně zase předá, protože to vypadá, že se za chvíli rozpláče. K pusince jí dám flašku s mlékem, ke kterému se kupodivu hned hladově přisaje.

„Měl bych se vrátit za Jiminem, ale zítra sem přijdeme oba dva, hmm?" řekne a já přikývnu, nahnu se k němu, abych si od něj získal polibek na rozloučenou a nechám se od něj pohladit po vlasech.

„Mm, moc tě miluju, Kookie, a tebe," nahne se k holčičce a pohladí ji po nosíku, „tebe taky, princezno."

Věnovaná kapitola, dotyčná se jistě pozná 😘

Heh, já po tom, co jsem dopsala knížku Neutral: "už nikdy žádný mpreg"
Já teď: "takže tady bude rovnou dvojnásobný mpreg..." xdd

Ne, ale tohle je samozřejmě na přání, takže jsem neměla problém tohle zpracovat <3 snad se líbilo a splňovalo to požadavky, a snad se i ostatním líbilo <3

Mějte se pěkně :33