Upozornění: Objeví se zde smut (bude sice popsaný spíš pocitově, než abych psala nějaké konkrétnosti, ale je to na vás, kdo si ho přečte, a kdo raději přeskočí ;))

Taehyung P. O. V.

„Vážení snoubenci! Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou mladých lidí, kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. Přišli jste do naší svatební síně vykonat vše staré i nové, co se při takové příležitosti dělává. Nechat zaznít slavnostní slova a utvrdit smlouvu, uvědomit si, jakou v tom všem hrají roli rodiny, přátelé, lidské společenství."

Pousměju se na Jungkooka stojícího vedle mě. Drží mě za ruce a palcem mi jemně přejíždí po jejich hřbetě. I když bych měl, stejně skoro nevnímám tato slova našeho oddávajícího, jen čekám na tu poslední otázku, na kterou se připravuju celý den.

Jungkook vypadá úžasně, má černý oblek, zatím, co já bílý. Oba dva máme na kapsičkách připevněné malé růžičky, které nejsou ale tím jediným, co nás spojuje. Už jsme spolu víc, jak pět let, nastal čas se posunout dál. Na Vánoce mě Jungkook požádal o ruku a teď v létě jsme se naší svatby konečně dočkali.

I když jsme museli vyrazit do zahraničí, kvůli tomu tady taky není mnoho členů našich rodin, mohli ale jet, jen...nechtěli. Možná bych se tím neměl trápit, teď jsem totiž jen já a Jungkook, to je nejdůležitější, taky jsou tady naši přátelé a známí, i když tahle svatba není nic velkého, stačí mi jen to, abych konečně mohl říct svoje „ano" a upečetit s Jungkookem naše manželství.

„Kime Taehyungu, berete si zde dobrovolně Jeona Jungkooka za svého právoplatného manžela a budete mu oporou, štěstím, a hlavně láskou v dobrém i zlém?" v břiše se mi rozletí hejno motýlků a já se na Jungkooka mnohem víc usměju. Nadechnu se a kývnu si pro sebe hlavou.

„Ano."

„Jeone Jungkooku, berete si zde dobrovolně Kima Taehyunga za svého právoplatného manžela a budete mu oporou, štěstím, a hlavně láskou v dobrém i zlém?" Jungkook se na mě usměje, ale dál mlčí. Mlčí ještě dalších pár vteřin, proto se mi ztratí úsměv a začnu v něm hledat náznak toho, zda si to nerozmyslel.

Spadne mi ale kámen ze srdce, když se jen tiše zasměje, pohladí mě po dlaních a přikývne na souhlas.

„Ano."

„V tom případě se můžete políbit a zapečetit tak svoje manželství." Oddávající od nás trochu odstoupí, aby nám nechal prostor a Jungkook se ke mně nahne, dlaň mi položí na tvář, druhou rukou mi přejede po zádech, než se ustálí u mého pasu, přitáhne si mě blíž a společně se láskyplně políbíme před celou síní, okamžitě nás doprovodí potlesk, který neustává, ale naopak, nabírá na síle.

Po nasazení našich prstýnků se k Jungkookovi jen přitisknu a nechám se objímat, dokud ruce všech v síni ještě tleskají a vyznávají nám tak velkou gratulaci.

***

„Jak se cítí moje nevěsta?" zasměje se Jungkook, jen co nasedneme do auta. Už jsou dvě tři hodiny ráno a my máme konečně namířeno na místo našich líbánek. Chtěli jsme něco odlehlého, pronajali jsme si tedy menší chatku u jezera kousek od místa, kde jsme se brali. Namjoon je tak hodný a odveze nás tam, protože my jsme toho už dost vypili.

„Nech toho, nevěsta jsi měl být ty." Zasměju se a praštím ho do ramene, ale on si se zasmáním vyžádá další polibek a zakroutí hlavou.

„No, to určitě. Neboj, jen žertuju, měl jsem na mysli svého nejkrásnějšího manžela, Jeone Taehyungu." Uculím se a opřu se hlavou o jeho rameno, propletu si s ním prsty na rukách a spokojeně vydechnu přebytek vzduchu, jen co se auto nastartuje.

„Cítím se...no, nepopsatelně. Jsem strašně šťastný, že jsme svoji, je to takový pocit...jako bychom jsme se spojili pouty, prostě...jsme nerozdělitelní." Jungkook se usměje a přikývne na souhlas, nebyl by to ale on, kdyby zase trochu nezavtipkoval, proto mě líbne na čelo a ušklíbne se.

„S těmi pouty to klidně může být i doslovně." Plácnu ho do stehna a zakroutím si pro sebe hlavou.

„Perverzáku, nekaž mi tu krásnou chvilku." On se zasměje a přitáhne si mě do objetí.

„Mm, promiň, nic nekazím, neboj, dneska ti dám takovou nálož čisté lásky, že to ani neudýcháš." Zakřením se, ale hned na to ho políbím na tvář a ošiju se nad další várkou motýlů v mém podbřišku.

„Tak jsme tady, panstvo, v kolik mám pro vás přijet?" optá se Namjoon, když zastaví u chatky, a Jungkook jen pozvedne rameny.

„To je jedno, klidně až v poledne, stejně to pak ještě poklidíme, tak nemusíš spěchat." Namjoon tedy přikývne a s rozloučením odjede zase zpátky, zatím, co nás a naše okolí zalije ticho, ve kterém se odráží jen cvrkání cvrčků.

„Pojďme dovnitř." Pobídne mě Jungkook a chytne mě za ruku. Odemkne a společně vejdeme dovnitř. Když Jungkook ale rozsvítí, všimnu si malých růžových plátků z růží, které jsou poházené na podlaze, i na schodech. Usměje se a pár plátků zvednu.

„Páni, to je perfektní." Vydechnu a Jungkook mě políbí na rtech.

„To je Jiminova práce, řekl jsem mu, aby to tady vyzdobil, vím, jak máš rád romantiku, s tou láskou jsem to myslel vážně, dneska žádné divočiny, ale nezapomenutelné zapečení našeho manželství, protože tě opravdu moc miluju a vím, že je pro tebe důležité, aby tento den byl i perfektně zakončený." Celý dojatý ho pevně objemu a přisaju se na jeho rty.

„Oh, Kookie! Ty jsi takové zlatíčko, děkuju~"

„Mm, lásko, nemáš zač, ale teď...," vyzvedne mě do náruče, já leknutím vyjeknu a pohotově se ho chytnu kolem krku, abych nespadl na zem, on se zasměje a zamíří ke schodům, „teď je čas na můj slib." Se zasmáním se jím nechám odnést až do ložnice.

Jen co rozsvítí i tady, málem ztratím dech, jak překrásné to tady je. Velká postel je ustlaná a nachystaná jen pro nás dva, s červeným povlečením a dalšími plátky růží. Ty jsou po celé podlaze kolem, i pár celých růžiček.

Na stolku u okna je zdobená skleněná nádoba a v ní balíčky s kondomy a opět květy kolem. Taky dvě nezapálené svíčky a cedulka s našimi jmény, ovšem stejným příjmením. Nad postelí je zavěšené srdce vyrobené z krepového papírů, na zrcadle je taky něčím namalované srdíčko a na malém křesle vedle postele je poskládané čisté oblečení pro mě a Jungkooka.

„Jungkooku...," vydechnu a nechám se postavit na vlastní nohy. Projdu se po ložnici a se zatajeným dechem se posadím na postel, ze které si vezmu do dlaně pár růžových plátků růží, „...tohle jsem nečekal. I když je to Jiminova práce, ty jsi mu říkal, aby to takhle nazdobil, že?" Jungkook přikývne a sedne si vedle mě, pohladí mě po ruce a políbí na rtech.

„Chtěl jsem...aby to bylo opravdu tak perfektní, jak jsi mi o tom ještě o Vánocích básnil." Nezmůžu se na nic, je to tak nádherný a já jsem naměkko z jeho slov, že ho prostě jen pevně objemu, hlavu si opřu o jeho hrudník a nechám se jím hladit a škrabkat po vlasech a zádech.

„Půjdeme se...osprchovat?" optám se se skousnutým rtem a Jungkook se tiše uchechtne.

„Mm, jo, to bychom měli."

***

S Jungkookem se svalím do velké ustlané postele rovnou ze sprchy, takže už nazí. Po celou dobu mě Jungkook utápěl v polibcích a pokračuje v tom do teď. Jeho rty opečovávají každičký kousek mého těla a mnou se tak rozlézá příjemný pocit štěstí, lásky, nadšení, bezpečí a vlastně všechno, co mi Jungkookova blízkost každou minutu dává.

„Podáš to, prosím?" optá se mě šeptem a já s pousmáním přikývnu, natáhnu svoji holou paži k nočnímu stolku, kde už je nachystaná průhledná lahvička s voňavým gelem právě pro naši chvilku. Jungkook si lahvičku převezme a položí ji vedle sebe, zatím ji nejspíš nepotřebuje, hned pochopím proč.

Prohnu se v zádech a slastně zaskučím, když ucítím Jungkookovy vlhké polibky na mých intimních místech. Nahání mi to husí kůži, je to nádherný pocit, který se ještě zvyšuje, protože si Jungkook dává záležet, abych si užil každičký jeho krok.

V mém břiše se honí motýlci, jako pobláznění, naráží do sebe a z břicha se rozletí až do mého hrudníku i končetin. Rozbuší se mi srdce tak hlasitě, až se mi z toho tlukotu začne skoro nadzvedávat hrudník, neudržím se a vpletu svoje prsty do Jungkookových ještě mokrých vlasů.

„Kolik jsi toho dortu snědl? Přijdeš mi přeslazený." Zazubí se na mě můj manžel a já se polichoceně zasměju a nechám se jím políbit na rtech. Jeho ruka přitom zašmátrá po posteli, aby se dostala k lahvičce. Oči nechávám zavřené, jen uslyším to malé nepatrně cvaknutí, které ve mně vyvolá vlny a pořádné hromobití, to, jak vzrušený jsem, už ani nemůžu nijak skrývat, ale ani nechci.

Chvíli nic, ale potom to ucítím – menší nátlak tam dole. Napnu špičky na nohách a spokojeně zakloním hlavu. Jungkookovy prsty už začaly pracovat a moje rozechvělé tělo se přestalo ovládat. Jsme teprve u přípravy, ale stejně se bojím, abych se k tomu konečnému ulevení nedostal dřív.

„Rozdělej to, hmm?" pobídne mě a natáhne se ke skleněné nádobce, ze které vytáhne hrstku malých balíčků, pohodí je vedle mě a nechá mě, abych po jenom sáhnul a rozdělal ho. Hned se do toho dám, jednoduše roztrhnu lesklý obal a nechám svého muže, aby se na mě připravil.

„Taehyungu...nikdy jsem nebyl šťastnější, víš to?" pronese šeptem a já s úsměvem přikývnu na souhlas, vím to, ani já tohle nemůžu popřít, právě se plní můj sen, ve který jsem ani nevěřil, že se někdy stane, prostě jsem si nedokázal představit, že bych měl s někým stejného pohlaví vztah, i když jsem ho moc chtěl, ale už vůbec jsem si nedokázal představit, že bych se s ním dokonce vzal, a to oficiálně.

„Mám to stejně, Kookie." Ujistím ho a nechám se opět políbit, tenhle polibek ale jen tak nekončí, ne, Jungkook nechává naše rty spojené po celou dobu, co do mě začne postupně pronikat.

Velká dávka slasti, ale hlavně spokojenosti se mi rozeběhne po srdci a roztluče ho ještě hlasitěji, než tlouklo ještě před chvilkou. I Jungkook to uslyšel, proto si položil ucho na můj hrudník, já jsem se přitulil k jeho vlasům a vydal první hlásky, když se Jungkook začal pohybovat.

Bylo to velké, ale hlavně jiné. Bylo to něco, co se ještě nestalo. I když jsme tohle požívali poměrně často, fakt, že je tohle naše noc po svatbě, že jsou tohle naše líbánky, že je to všechno vlastně z důvodu našeho nového manželství, že je to důkaz, že už jsme opravdu spolu a nic nás nemůže rozdělit, to ve mně vrcholilo nejvíc a hromadilo to ve mně nekonečné množství endorfinů, až to velké množství pohromadě explodovalo v podobě mého slastného výkřiku.

Všechny pocity, které ve mně toho tolik vyvolaly, pomalu začaly odplouvat někam do neznáma, a nahradila je únava. Nechal jsem oči zavřené, byl jsem tak vyčerpaný dávkou Jungkookovy lásky, že jsem prostě nedokázal zvednout víčka, naštěstí to mému manželovi nevadilo.

Láskyplně mě políbí na rtech, poté na zpoceném čele, a nakonec se ke mně přitulí, natiskne mě na svoje tělo a já spokojeně vydechnu do jeho hrudi víc teplého vzduchu.

„Děkuju ti za to, že tady jsi." Šeptnu a on mě jen pohladí po zádech, než mi do ucha zašeptá jeho odpověď.

„Já děkuju tobě, krásnější a dokonalejší nevěstu jsem si nemohl přát." Pousměju se, ani mi to nevadí, nevadí mi jeho žertíky, ať si mě klidně nazývá nevěstou, klidně jeho princeznou, v tuhle chvíli vezmu cokoliv.

„Miluju tě strašně moc."

„Já tebe mnohem víc...pane Jeone starší." Zasměju se a políbím ho na hruď, než konečně upadnu do krásných snů plných růžových plátků růží, polibků, ale hlavně...je v nich i on.

Tak tady je ten slíbený KookV <33

Jinak mám dvě objednávky, takže vy dvě, co jste si psali o oneshot, prosím o strpení, budu se snažit je napsat co nejdřív, ale teď se hlavně věnuju knize, kterou vydávám a jedné knize, kterou mám zatím v konceptech, takže ty oneshoty jsou pro mě spíš odpočinkové, proto se do nich nenutím, ale snad to sem stihnu dát aspoň do konce tohoto měsíce <33