Upozornění: objeví se zde hodně alkoholu a smut (sexuální scéna)

Taehyung p. o. v.

„Takže, pánové, už jste výzvové karty někdy hráli?" Chlapecký hlas zazní prostornou kuchyní osvětlenou žlutým světlem a doprostřed žulového stolu postaví promíchaný balíček žolíkových karet.

Stále přemítám nad tím, jak jsem se sem vůbec dostal. Nikdy jsem neměl rád společenské akce nebo jakékoliv večírky, snad celou střední školu jsem strávil schovaný doma a ani se pořádně neseznámil se svými spolužáky, což se teď o vysoké tvrdit nedá. Začal jsem se trochu bavit, přestal odmítat pozvání na jakoukoliv sebemenší sešlost a sblížil se s dvěma studenty na koleji, se kterými tady teď sedím, v bytě rodičů jednoho z nich.

Stále je mi trochu úzko, mlčky sedím na jedné z pěti židlí, neboť si sem „majitel" bytu pozval ještě dva dlouhodobé přátele, se kterými jsem se já seznámil teprve dnes, a to je taky jedním z důvodů, proč nejsem tolik uvolněný. Druhým důvodem je alkohol, každý z nás už má před sebou dva panáky a jednu větší sklenici s míchaným nápojem.

„Nejsme včerejší, ale připomeň pravidla," promluví černovlasý mladík o něco málo starší, než jsme my ostatní, ani on na pohled nevypadá, jako typ člověka, který by se rád opíjel, vlastně působí i vcelku ukázněně a až moc inteligentně na to, aby tu hrál karty a pil s mladšími vysokoškoláky.

„Tak jo, berete si z balíčku a každá karta má nějaký úkol, třeba na trojku pijete, na dvojku vybíráte, kdo se napije, na eso vymyslíte pravidlo, které se musí dodržovat po celou hru a když ho někdo poruší, napije se a udělá se mu trestná čárka, na krále musíte povinně upřímně odpovědět na otázku, kterou někdo z ostatních položí a tak dále, a tak dále, chápeme?" na chvíli se mi sevře žaludek z této hry, která mě nebude držet od alkoholu moc daleko, ale když už jsem tady, neměl bych teď zalézat do své ulity.

Vlastně vím moc dobře, proč jsem teď tady. Park Jimin, jenž tady v tom bytě bydlí a pozval nás, je jeden z mých blízkých přátel z koleje a taktéž... moc pohledný a sympatický mládenec. Nikdy jsem nezažil stav, kdy k někomu takto přilnu, kdykoliv jsem mu poblíž, cítím se trochu plaše, ale zároveň naprosto úžasně. Nemůžu se vynadívat jeho kakaových očí a světlých jemných vlasů, které jeho tvář ještě zvýrazňují.

„Chápeme, jdeme teda hrát?" zvolá nadšeně jeden z Jiminových známých, ale světlovlásek ještě zakroutí hlavou a s nepatrným úšklebkem si nás všechny prohlédne.

„Ještě moment, ta hra by mohla být zajímavější, kdybychom si stanovili, co se stane na konci s loserem a výhercem, nějaké návrhy?" optá se menší mladík, ale nevypadá to, že by někoho u stolu něco napadalo.

„Já bych jeden nápad měl," dořekne ještě po delším tichu, „Loser a výherce se spolu vyspí, není to dostatečně motivující?" Málem mi zaskočí vlastní slina a vytřeštím oči na chlapce sedícího naproti mně.

„Um... není to až moc... intimní? Navíc jsme všichni kluci a... hetero," začnu ze sebe soukat, je to snad poprvé, co jsem výrazněji promluvil. Všechny oči se na mě upnou a já ucítím červeň ve svých lících, pohledy ostatních mi nejsou moc sympatické, ale Jimin se na mě mile usměje a tím mě dostane ještě do větších rozpaků.

„Přece o nic nejde, ať už jsme hetero nebo nejsme, půjde o úlet, je to součást hry, ale jestli se bojíš, můžeš jít na kutě, nikdo tě tu nedrží, ale pokud na to kývneš, už není cesty zpátky." Zní mi ta věta stále dokola v hlavě, váhám, zda bych opravdu neměl odstoupit, ale nechci se schovávat, jako jsem to dělal na střední, přece je nás tu pět a není příliš velká šance, že bych zrovna já vyhrál nebo prohrál. Nervózně se zahledím na balíček a karet a poté zpátky na vyčkávajícího Jimina, než nakonec pokývnu hlavou.

„Tak fajn... zůstanu."

„Tak se mi líbíš!" hvízdne nadšeně Jimin a natáhne se jako první k balíčku karet, aby hru započal. Jakmile ji chytne a otočí, abychom viděli na její znak, pochopím, že teď už ucouvnout opravdu nesmím.

„Osmička, co to znamená?" zeptá se jeden z přátel a Jimin se pro sebe pousměje.

„Pamatovák. Řeknu nějaké slovo a Jin vedle mě ho zopakuje a přidá další, potom Soobin zopakuje obě slova a zase jedno přidá, takto pojedeme pořád dokola, dokud to jeden z nás neposere a ten dostane trestnou čárku a napije se," vysvětlí Jimin a já se nervózně podívám kolem sebe, budu tedy vymýšlet čtvrté slovo.

„Mojito," pronese ještě Jimin a kývne na Jina vedle sebe.

„Mojito a demonstrace."

„Mojito, demonstrace a koťátko," usměje se Soobin a koukne na mě, aby mi dal najevo, že jsem na řadě. Rychle se zadívám na Jimina a vyplivnu ze sebe všechna slova, dokud je mám čerstvě v hlavě.

„Um, Mojito, demonstrace, koťátko a...," zamyslím se nad dalším slovem, Jimin mě pečlivě pozoruje, jako by kolem nás nikdo jiný nebyl a já začínám víc zmatkovat. Cítím, jak rudnu nad jeho pronikavým pohledem, vždycky se mnou dokáže takto houpat pouhým očním kontaktem, „...horko." Vypadne ze mě s menším výdechem a Jimin se pro sebe ušklíbne a stočí zrak k Hyunjinovi po mojí levici.

„Ksakru, Mojito, a to druhé už nevím," zasměje se hlas vedle mě a s ním i ostatní. Mně jen koutky cuknou lehce nahoru, ale příliš se na ostatní nesoustředím, jen na Jimina, jak se smíchem propiskou črtl na kus papíru trestnou čárku. Jin si vezme kartu z balíčku a všem nám ji ukáže.

„Eso, takže vymýšlím pravidlo?" optá se a Jimin klidně pokývne hlavou na souhlas, „dobrá, tak tedy zákaz slova „nevím". Kdo ho řekne, má trestnou čárku a taky se napije," zasměje se a ostatní dají zvukovými projevy najevo, že tohle bylo podlé. Soobin po mojí pravici se natáhne pro kartu.

„Dvojka, rozhoduju, kdo se napije," pronese hrdě a rozhlédne se kolem sebe, jde vidět, jak pečlivě vybírá, a nakonec s úsměvem zastaví na blonďáčkovi naproti mně. „Jimine? Na zdraví." Světlovlásek se pro sebe uchechtne a kopne do sebe jednoho panáka, až mu i jedna kapička steče od koutku k bradě. Zadívám se na něj, na pokožku, která se po namočení leskne na žlutém světle.

„Tohle bylo jasné," pronese poté, co alkohol polkne a stočí zrak ke mně, „jsi na řadě, Taehyungu." Mrkne na mě a já zaskočeně sáhnu po kartě na vrcholu balíčku. Otočím ji a nejistě se zadívám na srdcového krále v mé ruce.

„Ohh, takže otázečka," zasměje se škodolibě Soobin. Polije mě pocit chladu po celém těle, jako by mě i můj pot začal studit na kůži. Mohou se mě teď zeptat na cokoliv, může to být zcela obyčejná otázka, ale může to i být něco osobnějšího. Se zadrženým dechem zvednu zrak ke svým společníkům a vyčkávám, co na sebe budu muset prásknout, abych nedostal trestnou čárku.

„Pokud bys prohrál, Taehyungie, kdo by měl být výherce?" optá se mě náhle Jimin a já zaskočeně pootevřu pusu, že něco namítnu na tuhle otázku, ale je mi jasné, že protestování by vedlo k trestné čárce, a tedy blíž k opravdové prohře. Vím moc dobře, kdo by to měl být, když už bych musel někoho zvolit, ale pravdou je, že říct to nahlas je sakra těžké a ponižující.

„J-Já nevím... nejlépe nikdo," zalžu a Jin na mě náhle ukáže prstem.

„Řekl jsi trestné slovo, kopni do sebe panáčka a Jimin píše čárku," uchechtne se a ve mně nepříjemně hrkne. Zapomněl jsem na pravidlo. Jimin se zasmáním čárku zapíše a spokojeně si podepře bradu.

„Tak co, Tae, prozradíš nám, kdo by to měl být, nebo ti mám napsat další čárku a ty panáčky si kopneš rovnou dva?" zeptá se mě skoro až s nevinným úsměvem. Promnu si pod stolem prsty a nervózně se zadívám na papír s čárkami. Když budu mít dvě, pořád si to můžu udržet, ten balíček je ještě téměř celý, sotva jsme začali, určitě mě někdo ještě dožene.

Aniž bych něco dalšího říkal, naliju do sebe první jednoho a potom i druhého panáka nahořklého alkoholu, jenž mi popálí hrdlo a já musím zakřivit pusu, abych to stačil vstřebat. Všichni okolo se zasmějí a Jimin s pozvednutým obočím črtne další čárku na papír. Odteď musím doufat v dobré karty.

***

„Pudink, křeček, oxidace, bikiny, pen-..."

„Zastav, bikiny byly před oxidací," zasměje se Soobin, jenž zastavil Jina v odříkávání slov. Uleví se mi na chvíli, že to nedošlo až ke mně, ale přeci jen se necítím nejlépe. Hrajeme už skoro hodinu a já mám těch trestných čárek snad dvacet. Tahle hra nejspíš není nic pro mě, nemám dobrou paměť, ani nedokážu být upřímný při otázkách u lidí, které jsem sotva poznal, to i včetně Soobina, který je s námi na koleji.

Vypil jsem toho hodně, nejsem zvyklý, takže se všechno kolem mě trochu pohupuje a nevnímám tak dobře, což mi v této hře moc nepomáhá. Ostatní mají také začervenalé tváře z alkoholu, ale vydrží toho víc než já, ještě nejsou tolik mimo sebe.

„Taehyungie, hraješ," promluví na mě náhle známý příjemný hlas a já kouknu trochu zmateně na Jimina. Rychle, abych nezdržoval, chytnu po kartě z polovičního balíčku a zaskučím si pro sebe, když uvidím pikového krále.

„Páni, ty máš na ně vážně štěstí," drcne do mě Soobin a já jen nešťastně sklopím hlavu. Tentokrát na tu otázku musím odpovědět, nesmím přece prohrát, nechci se s nikým vyspat, kdyby to byl Jimin, možná bych to zvládl, ale on není jediný, kdo vyhrává, je na hraně s Hyunjinem, což je přesně jeden z těch, které jsem poznal teprve dneska a ani mi není tolik sympatický, rozhodně s ním nechci sebemenší úlet.

„Už jsi někdy s někým spal, Tae?" dojde ke mně otázka, kterou mi opět položil Jimin. Nejsem si jistý, zda tím naráží na moje množství trestných čárek, ale i když je tohle dost osobní a nerad bych se před ostatními ponižoval, nemůžu si dovolit další čárku navíc, ani už na ten alkohol nemám chuť.

„Ne... nikdy s nikým." Z levé strany se ke mně dostane smích Hyunjina, očekával jsem to, je mi přece jedna a dvacet, předpokládám, že z této party jsem jediný, ale Jimin se nesměje, jen se mírně culí a prohlíží si mě jako obrázek.

„Na tom není nic špatného," řekne mile, což mě zahřeje u srdíčka. Pousměju se nazpátek, ale můj úsměv se ihned ztratí, když Jin poukáže na čárky na papíře.

„No, vypadá to, že mu to dnes večer jeden z vás ukáže."

„Jestli to budu já, zítřejší den se nepostaví na nohy," zavtipkuje Hyunjin, ale mě to vtipné rozhodně nepřišlo. Stáhne se mi z toho žaludek, jen jedno pomyšlení, že bych skončil v posteli s ním, pochybuju, že by na mě bral ohledy, beztak by si ze mě ještě dělal srandu a vážně bych skončil špatně. Nikdy mi snad nebylo více špatně než teď, dokonce ani před tabulí u zkoušení se mi tolik nesvíraly všechny orgány v těle, jako právě teď.

„Potřebuju na vzduch..." šeptnu a odejdu od stolu, taktak stačím najít stabilitu, abych se ještě nesetkal s podlahou, protože se všechno točí mnohem víc, než jsem měl doteď pocit. Doploužím se až k prostornému balkónu a nadechnu se čistého ovzduší kolem. Cítím se hned trochu lépe, alespoň fyzicky, ale strach z konce hry mě trápí stále. Nešťastně se posadím na zem a opřu se zády o zábradlí, přitáhnu k sobě kolena a zahledím se ven na ulic, jež je už klidná a osvětlená pouličními lampami.

„Tae? Jsi v pořádku?" zaslechnu hlas u balkónových dveří. Zvednu svůj zrak a střetnu se s menším blonďáčkem, jenž si s sebou na tváři nese trochu starostlivý výraz. Jen nepatrně pokývám hlavou, ale on stejně za sebou zavře a posadí se vedle mě. Do nosu se mi dostane odér alkoholu a jeho voňavky vonící po borůvkách.

„Poslyš... pokud nakonec opravdu prohraješ, nemusíš s nikým spát, jasný? Vím, že jsi trochu odlišný od nás ostatních, ale to vůbec nevadí, není na tom nic špatného, ano? Nechci, aby sis odtud odnesl traumatický zážitek, nikdo se nebude zlobit, když do toho nepůjdeš, je to jen blbá hra a nebudeš kvůli ní podstupovat něco, na co se necítíš, dobře?" pronese vlídně a položí mi svou paži okolo ramen, aby si mě mohl přitáhnout do menšího objetí. Rozleje se mi po celém těle příjemné teplo a vlastně i úleva, chová se je mně tak moc krásně, je nádherný i zevnitř, nejen zvenčí.

„Děkuju, Jimine," odpovím klidně a opatrně si opřu hlavu o jeho rameno. Nebyl jsem si jistý, zda to udělat, ale Jiminovi to očividně vůbec nevadí, ještě mě dlaní pohladí po tmavých, lehce vlnitých vlasech.

„Za tohle přece neděkuj, mm, krásně voníš, víš to?" zaskočeně k němu zvednu hlavu s otázkami v očích, tohle je to nekrásnější, co jsem od něj zatím mohl slyšet. Nemůžu zapřít, že když se Jimin tehdy zmínil, že nadevše miluje sladké vůně parfémů, koupil jsem si takový, ale zatím mi nedal najevo, že by si toho všiml, vlastně až teď.

„Vážně? Líbí se ti tady ta vůně?"

„Víc, než si vůbec můžeš pomyslet," odpoví mi s úsměvem a postaví se na nohy, poté natáhne ruku i mně a pomůže mi se dostat nahoru a neztratit přitom rovnováhu. Jen na chvilku se mi zamotá hlava, vlastně mi ten čerstvý vzduch prospěl, myslím, že jsem i trochu vystřízlivěl a není mi tolik špatně.

„Pojďme to dohrát, ať na nás nečekají, hm?"

***

„Máš tu čest vzít poslední kartu, Soobine," zasměje se Jin a tmavovlásek chytne po poslední kartě ležící na žulovém stole, napjatě ji otočí a zatleská si nad srdcovou dámou. Oddechl bych si, protože tohle neznamená aktivitu, ve které je možné získat trestnou čárku, ale teď nad tím vlastně ani nepřemýšlím, protože mám těch čárek značně víc, než mají ostatní a moje prohra už je jistá.

„Takže... nikdy jsem? To je skvělé zakončení," uchechtne se Jin a Soobin přitaká na souhlas. Na chvíli se zamyslí a poté pronese: „Nikdy jsem nespal s klukem." Popravdě, tohle mě dost zajímá a rozhlédnu se kolem sebe, kdo všechno se napil, aby tím dal najevo, že přesně tohle už někdy udělal. Zůstanu zaraženě zírat, když se napije Soobin, Hyunjin i Jimin. Celou dobu jsem si myslel, že jsme tady všichni kompletně hetero, teda kromě mě, jenže já to ještě nikdy nahlas neřekl, ale ve skutečnosti mám před sebou jedince, kteří k tomu očividně mají blízko. Mohl jsem si to myslet už při tom návrhu pro výherce a losera, ale nedával jsem tomu velkou váhu, když šlo vlastně o část této hry a několikrát zmiňovaný „pouhý úlet".

„To byla skvělá hra, nechápu, že už jsou dvě hodiny ráno," zasměje se Jin a Hyunjin se nad tím uchechtne taky.

„Heh, jo, já zase nechápu, že mě Jimin předběhl o dvě čárky, tak si zbytek noci užijte, chlapci," mrkne škodolibě na mě i na Jimina a já zrudnu snad po celém těle. Jimin se ale klidně usměje, poskládá karty zpátky do balíčku a vstane ze židle.

„Nebojte, užijeme, běžte si rozdělat svoje spacáky do obýváku, a hlavně nic nerozbijte, koupelna je hned vedle kuchyně, a my s Taem teda jdeme nahoru ke mně, dobrou noc, opilci," řekne, jemně mě chytne za ruku a vyvede ven z kuchyně, z dálky ještě slyšíme jejich smích, ale ten se nám pomalu ztrácí, když začneme stoupat výš po dřevěných leštěných schodech.

Cítím, že ze mě alkohol částečně vyprchal, ke konci hry už jsem tolik nepil, jen usrkával holou colu, aby mi nebylo nevolno. Tady v patře to voní kobercem a novým nábytkem, myslím, že se Jimin zmiňoval, že tady jeho rodiče nebydlí dlouho.

„Dám ti ručník, aby ses mohl jít osprchovat, koupena je i tady v patře, takže nemusíš chodit znovu dolů. Taky ti ještě vytáhnu peřiny, abych si já mohl ustlat na přistýlce, chci ti nechat postel, abys nemusel spát na tvrdém," řekne mile Jimin a já se zaraženě zastavím mezi dveřmi do jeho menšího, a ještě plně nevybaveného pokoje.

„Um, já klidně budu spát na té přistýlce-..."

„To rozhodně nechci," skočí mi do toho, podá mi světle modrý poskládaný ručník a usměje se na mě. Opět ucítím, jak se červenám, v jeho očích jsou stále jakési malé jiskřičky, i když nevypadá moc opile, vlastně je na tom z nás všech snad nejlépe. Jimin se vrátí zpět ke skříni, zato já se posadím na jeho měkkou postel ve vínovém prostěradle. Cítím se najednou tak nervózně.

„Jimine...?" ozvu se a on mě zvukovým projevem vybídne k pokračování, zatím, co se stále přehrabuje v šuplíku, „já jen... víš, jak jsem dostal otázku, koho bych si vybral jako výherce, se kterým bych se vypsal, ale neodpověděl jsem?"

„Ano?" pobídne mě dál a vytáhne ze skříně svoje bílé tričko. Sklopím hlavu ke svým chodidlům, nechci nic pokazit, ale zároveň cítím, že teď je ta nejlepší chvíle k svěření.

„Tak... odpověděl bych, že bych chtěl tebe, kdybych se nestyděl, totiž... líbíš se mi, líbíš se mi už nějakou dobu, vlastně to začalo jen chvilku po tom, co jsme se vůbec seznámili, jsi totiž hrozně krásný a milý a..." rozpačitě sklopím hlavu ještě níž, aby mi vlasy překryly obličej, „...promiň."

Uvidím, jak se Jimin přestal hrabat ve skříni a pomalu dojde až ke mně. Vedle mě se lehce prohne matrace a poté na svých bedrech ucítím teplou dlaň. Nervózně se na Jimina podívám, nevypadá vůbec naštvaně ani zaskočeně, naopak dokonce... potěšeně.

„Za co se omlouváš, Taehyungie, za pravdu? To nedělej," usměje se a svou ruku přesune k mému obličeji, prsty lehce odhrne pár pramínků vlasů z mého čela, aby mi lépe viděl do očí a poté mi ukazováčkem jemně přejede po lícní kosti až k bradě, „já jsem si toho všiml, víš? Nejsem úplně nevšímavý, navíc se mi taky líbíš, ale nechtěl jsem na tebe s ničím tlačit, takže jsem ti to zatím dával najevo jen nepatrně."

„To myslíš vážně?" optám se zaskočeně a Jimin s tichým zasmáním natáhne svůj krk blíž ke mně a šetrně mě políbí na rtech. Sladká malinová chuť jeho pomády na rty se mi dostane na jazyk a já se polibku plně poddám. Reflexně přesunu svou dlaň na jeho stehno a on mi tento tah vmžiku oplatí.

„Mm, chceš to udělat, Taehyungie?" šeptne mi do rtů, než je znovu měkce pohltí. Chvíli ho nechávám, než se od něj lehce odtáhnu, abych mu viděl do očí a nervózně přikývnu na souhlas.

„Ty na mě budeš brát ohled, že?" ujistím se a Jimin mě s úsměvem zatlačí do ležící polohy a letmo mě znovu líbne na rty, ne které se mi jeho pomáda obtiskla a teď je mám jistě stejně lesklé.

„Samozřejmě, nedokázal bych ti ublížit." Jeho rty přeběhnou po mém krku a jeho teplá dlaň mi pomaličku vklouzne pod tričko, kde se mě dotkne na holé pokožce na hrudi. Vydechnu nad jeho jemným dotykem a sám si tričko začnu vyhrnovat nahoru. Jimin mi ho pomůže přehodit přes hlavu a svléct úplně a on udělá to samé se svým tričkem.

„Můžu si sáhnout?" optám se stydlivě při pohledu na jeho bříško, ale on se zasmáním přikývne a chytne moji dlaň, přiloží mi ji k jeho břichu a nechá mě po něm přejíždět, jak se mi jen zlíbí.

„Můžeš sáhnout kamkoliv," odpoví mi nakonec a skloní se k mému hrudníku. Nervózně se zadívám, co má v plánu, ale jsem nucen ztěžka vydechnout, když náhle ucítím teplo a vlhko na jedné z mých bradavek, jež je už ve spárech Jiminových rtů a jazyka. Křečovitě zavřu oči a zesílím své dýchaní, když ucítím, jak mi dlaní pomalu přejíždí po pupíku až k lemu mých kalhot, na nic nečeká a ladně vklouzne až pod moje spodní prádlo, kde se chopí mojí už probuzené chlouby.

„Ahh, proboha..." vzdychnu roztřeseně a Jimin zvedne hlavu od mojí podrážděné bradavky.

„Zatím všechno v pořádku? Můžu ti ty kalhoty sundat?" ujistí se mě a já se jen pousměju nad jeho ohleduplností. Nepatrně přikývnu na souhlas a nadzvednu se v pánvi, aby se mu moje riflové kalhoty lépe sundávaly. Nezabralo mu to ani minutu a už jsem ucítil kompletní volnost a nahotu.

„Jsi tak zatraceně překrásný," zavrčí Jimin a pohladí mě po vnitřní straně stehna, až dojde opět k mojí chloubě, kterou bez váhání uchopí a v pravidelném rytmu ji začne mnout. Podbřiškem se mi rozletí motýlci a reflexně více roztáhnu nohy od sebe.

„Správně, Taehyungie, otevři se mi," vydechne, a aniž by přestal mnout moji chloubu, nasliní si dva prsty a postupně jimi do mě vnikne. Škubnu sebou nad náhlou neznámou plností, která se chvíli zdála bolestivá, ale teď mi spíše rozšiřuje šimrání po celém těle a moje chlouba je najednou více natlakovaná a v Jiminově dlani začne lehce pulsovat.

Stále nemůžu uvěřit, co se to právě děje, ještě včera jsem sám sebe přemlouval, abych sem šel, abych znovu viděl Jimina a byl součástí jeho večera, ještě před pár hodinami jsem doufal, že v té karetní hře neprohraju a nebudu muset podstupovat něco, co je pro mě trošku tabu, ale teď ležím nahý na Jiminově posteli a mám v sobě jeho dva prsty, které mě přivádí k silným vzrušujícím pocitům.

„Ahh, p-pokračuj...!" zasípu, protože už se celé moje tělo začne stahovat a chystat se na vrchol, ale Jimin ze mě s pousmáním vytáhne oba prsty a sundá si zbytek svého prádla. Zmateně a trochu nejistě si prohlédnu jeho pýchu, kterou si nasměruje do mojí dlaně. Zarudle ho stisknu a začnu ji mnout stejně, jako to Jimin dělal před chvilkou mně.

„Šikulka, hned budu pokračovat," vydechne a po chvilce mi naznačí, abych ho pustil. Jimin mě jemně poplácá po boku a vybídne mě k tomu, abych se otočil na břicho. Jimin mě pohladí po zadečku a opře si o můj ještě vlhký vstup od slin svou pýchu. „Můžu?" ujistí se a já s hlubokým nádechem přikývnu na souhlas. Ucítím stoupající nátlak, mnohem větší, než jsem cítil před tím. A najednou mnou proběhne silná vlna elektřiny.

„Do prdele..." zakleje Jimin, když se kolem jeho pýchy stáhnu a s křečovitě zavřenýma očima zabořím svůj obličej do matrace pode mnou. Začne se pomalu pohybovat a narážet na můj uzlík těch nejcitlivějších nervů.

„Ahh, Jimine... J-Jimine!" křiknu z plných plic, když ucítím opětnou vlnu v mém podbřišku, nepopsatelný pocit, který začne zesilovat, jako by ve mně měla za chvíli vybuchnout bomba. Nešetřím svoje hlasivky, vnímám každičký příraz a jakmile Jimin silně vnikne až po kořen do mého nitra, praskne ve mně náhle ten stoupající pocit, celý se křečovitě stáhnu, až Jimin bolestně zasténá a poté se nechám doprovázet příjemnou úlevou.

„Nemůžu uvěřit, že se to vážně stalo..." vydechnu vyčerpaně, když se převalím na záda a Jimin si znaveně lehne vedle mě. Oběma se nám splašeně nadzvedává hrudník a po těle nám ještě stékají kapičky potu.

„Ani já, ale nelituju toho," odpoví mi mladík vedle mě a já k němu otočím svůj zrak. Navzájem si teď hledíme do očí, cítím, že i já mám v zorničkách stejné jiskřičky, jako má právě Jimin. Usměju se a ztěžka se přitulím k jeho nahému horkému tělu.

„Taky toho nelituju, ale... bylo tohle pořád součást té hry, anebo... to něco znamenalo?" optám se nervózně, protože pokud by měl být tohle jen pouhý úlet, na který už si zítřejší ráno nevzpomeneme, nejspíš bych cítil velké zklamání.

„Záleží, jestli chceš, aby to něco znamenalo," odpoví mi s uchechtnutím Jimin a líbne mě na zpocené čelo. Chvíli jen mlčím, ale poté mu prstem nakreslím pomyslné srdíčko na hruď. Uculím se a spokojeně zavřu oči.

„Odpověď už asi znáš, Jiminie."

Věnováno: your_lover_minnie

Se s těmi oneshoty zase rozjíždím, uwuu :33

Snad se líbilo, pěkný zbytek večera všem <33