Měl jsem zavřené oči a poslepu hladil hladká chodidla, která jsem měl položená na klíně. Nevnímal jsem pomalu ani televizi, která byla puštěná. Nechtělo se mi zkrátka. Měl jsem za sebou dlouhý den a fakt se těšil domů. Na Ellie, Samanthu, a na klid a pohodu.

A to se mi právě teď plnilo.

Ellie si hrála v pokojíčku se svým dalším plyšovým pokémonem a Samantha se mnou vegetila na gauči. Tak se vlastně dostáváme taky k těm chodidlům. Neměla by náhodou dělat masáž ona mně, když jsem celý den dřel? Je to sice otázka k zamyšlení, ale mně to vůbec nevadí. Spíš naopak – neodpustím si jedinou chvíli, kdy se jí můžu dotknout.

Ukazováčkem jsem ji pošimral a ucítil, jak sebou cukla.

„Hej," zamručela nespokojeně.

Uchichtnul jsem se a otevřel pravé oko, abych mohl vidět její výraz.

Znovu jsem přejel ukazováčkem po citlivé linii a ona sebou zacukala.

„Yoongi!" narovnala se napáleně.

Měřila si mě rozzlobeným pohledem a s našpulenými rty a vypadala fakt rozkošně. No zkrátka k pomilování... jen nemít dítě nahoře v pokoji.

„Chm," dělal jsem, že nic a než stihla nějak protestovat, silně jsem ji zatáhl za nohu blíž k sobě.

„Jsi lechtivá i jinde?" napadlo mě a hned na to jsem se to rozhodl zjistit.

Nepřekvapilo mě ani v nejmenším, když se začala kroutit jako žížala. Snažila se mě taky odehnat, ale zalehl jsem ji, a tak neměla absolutní šanci.

Stejně je neuvěřitelné, že jsem narazil na holku, neasijskou holku, která je menší než já sám. Vím, že evropské holky jsou většinou vyšší než holky tady u nás. Měl jsem zkrátka štěstí. Narazil jsem na Samanthu, která ke mně pasuje nejen proporcionálně, ale taky svou povahou a osobností.

Něco bude na tom, že protiklady se přitahují. Asi jsem zkrátka potřeboval někoho, jako je ona. Pozitivního a veselého. V těch několika týdnech, co jsme spolu, jsem si všímal, jak moc mě to dobilo energií. Já, věčný bručoun, občas nešetřím úsměvem.

„Jsi příšerný, proč to děláš?" protočila očima a rukou si setřela slzy, které jí stekly po tváři z hlasitého smíchu.

Praštila mě pak tou samou rukou škádlivě do ramene.

„Nech mě přemýšlet," zatvářil jsem se, jakože opravdu přemýšlím, a pak jsem se sklonil až úplně k ní.

Opřel jsem se o své ruce, abych jí svou váhou neublížil, no za to jsem mohl být velmi blízko jejího obličeje.

„Miluju, když se směješ," přiznal jsem šeptem, a pak se sklonil pro polibek.

Nemusel jsem čekat dlouho na odezvu. Za chvíli jsem měl její ruce ve vlasech, a pak i nohu kolem pasu.

Líbání se Samanthou... líbání, u kterého nechci konec. Jenže v tomto směru mám většinou dost velkou smůlu. Od schodů se totiž ozval známý hlas a jak moc přítulná ke mně byla, tak rychle jsem ležel na zemi.

Uraženě jsem se na ni podíval.

„To snad nebylo nutný, ne?" zabručel jsem.

„Jo?" úplně mě ignorovala, postavila se z gauče a šla za tím malým ďáblem, který mi tyhle chvíle v poslední době hatí víc a víc.

Nahlas jsem si povzdychl, a pak se vyškrábal zpátky na gauč. Že by mě během žhavého make out session holka shodila z gauče... to se mi ještě nestalo. A tu se opět dostáváme k Sam, s ní zažiju ještě hodně poprvé.

Doufal jsem, že se vrátí, co nejdřív, ale z toho všeho čekání jsem usnul. Vzbudila mě až příjemná vůně linoucí se z kuchyně.

„Už jsi se probral?" ani se na mě neotočila, protože měla všechny čtyři hrnce na plotně ve stejný čas.

Někdy si říkám, jestli to není super žena, když tak skvěle zvládá všechny činnosti úplně bez problémů.

„Čekal jsem, až se vrátíš, ale ty jsi měla očividně jiné věci na práci," prohodil jsem a zadkem dosedl na židli u jídelního stolu.

Potočila s ovládáním na sporáku, a pak se vydala ke mně.

„Promiň, chtěla si dát odpolední čajový dýchánek," řekla vážně a neprotestovala, když jsem ji stáhl k sobě na klín.

Obdařil jsem ji pohledem, jestli to myslí jako vážně a čekal, co dalšího mi k tomu poví.

„Ne, prostě... už jsi s ní o tom nějak mluvil? Je mi fakt divně," založila si ruce na prsou.

„Co bych jí měl říkat? Je to dítě, proboha," protočil jsem očima.

„Já nevím, tak bys jí třeba mohl říct něco ve smyslu, že se máme rádi, a hlavně ať si nemyslí, že jí chci nějak nahrazovat mámu nebo tak," zamračila se.

Nahlas jsem si povzdychl a v duchu přemýšlel, proč jsou věci tak komplikované. Proto mě shazuje z gauče a dělá podobný věci? Protože se bojí malé holky? Popravdě mě to vůbec nenapadlo. Nemyslel jsem si, že Ellie budu něco vysvětlovat. Samantha se mnou teď je a hotovo, nijak víc bych to nehrotil. Ona si to v té své malé hlavě musí přebrat sama a nejspíš to stejně pochopí, až bude velká.

„O to jde? Chceš abych jí to řekl?" ujistil jsem se.

„Jo... teda ne, já nevím, Yoongi," zanaříkala a prsty si vjela do vlasů.

Chystala se pokračovat, ale Ellie, o které byla do teď řeč, se objevila v místností. Samantha měla tendence si ode mě okamžitě odsednout, ale tentokrát jsem jí to nedovolil.

„Už je jídlo?" podívala se na nás ta malá podezřívavě.

„Ne a pojď sem," ukázal jsem prstem a sledoval, jak poslušně cupitá.

Objal jsem ji jednou rukou kolem pasu, a pak vysadil na Samanthin klín. Překvapeně se na mě podívaly obě dvě. Jasně, dvě váhy sice nebyly sranda, ale na chvilku to určitě zvládnu.

„Tady já a Sam ti chceme něco říct, tak poslouchej," řekl jsem jí.

Neměl jsem ta správná slova na jazyku, ale můj problém je, že kdybych čekal na jinou chvíli, tak bych je tam neměl stejně. Už jsem si zvykl improvizovat. Ne vždycky se to povedlo, ale myslím, že se zlepšuju.

„Já a Sam jsme teď spolu. Máme se rádi. Chápeš?"

„Jako mámu?" nepřekvapila mě tahle otázka.

„Jo, dá se říct, že jako mámu," přitakal jsem teda.

„Tak jo,"

Hm... to bylo nějak divně snadné. To se na nic víc nezeptá?

„Broučku..." oslovila ji pro změnu Samantha a opatrně přes ni přehodila své ruce.

Zabalila ji tak do svého objetí a několikrát pohladila po hlavě.

„Víš ale, že já se nikdy nebudu snažit nahradit tvou maminku. Pořád budeme jako dvě nejlepší kamarádky," spravovala jí u toho rozpadlé culíky a já měl zase na chvíli šanci vidět dvě svoje holky takhle pohromadě.

Líbilo se mi, jak se Samantha k Ellie chová. Občas mi přijde, že ji snad bere jako svou vlastní, přestože není. Celkově její vztah s ní začal a odvíjel se daleko líp než ten můj vlastní. A to jsem její opravdový táta. Nikdy jí nebudu dostatečně vděčný, jak pěkně se o ni stará.

„Já vím, táta řekl, že budu mít mámu vždy tu a tu," usmála se a prstem si šťouchla do hlavy a do hrudi.

„Ale klidně můžeš být moje druhá maminka, mně to nevadí," vycenila zuby.

Ani jsem se nesnažil zakrývat svůj překvapený výraz a Samantha na tom byla podobně.

„Tak dobře, jsem fakt rád, že jsme si to tak skvěle vyjasnili, ale teď dolů nebo tátovi odumřou nohy," sundal jsem ji, a pak několikrát popleskal po zadku.

Zapískala a místností se rozezněl její dětský smích.

Protočil jsem očima, ale taky se pousmál.

Jo, tak to bychom měli.

**

Přicházím s novým dílem, tak snad se vám líbil :).

Andy