Stiles nějak dlouho mlčí. Tak dlouho, že si toho Theo všiml. Tentokrát to je on, který se obává toho, co se jemu příteli honí hlavou. Očima při tom Stiles hypnotizuje triskelion ve své dlani. Něco je na něm zvláštního. Nejen jeho těžkost, ale i to, jak chladný a přitom zvláštně hřejivý je na dotek. Jako by ho přitahoval způsobem, který si nedokáže vysvětlit.

„Zlato, vyměnili jsme si snad role? Proč mlčíš, děje se něco?" zeptá se opatrně Theo a vytřeští očí, když v jeho ruce spatří onen kovový předmět - triskelion. Derekův triskelion. „To... to je... triskelion?"

„Jo."

„A proč si ho tak prohlížíš?"

Mladý Stilinski věnuje Theovi prázdný pohled. „Tvůj ex přítel je Derek? Derek Hale? TEN DEREK HALE, o kterým se ti denodenně svěřuju a tebe nenapadlo mi říct, že jsi s ním měl poměr?"

Theo si povzdechne a nervózně se na Stilese podívá. „Nemůžeme to nechat být? Je to dávná minulost."

„Takže pro tebe důvěra ve vztahu nic neznamená? Máme si říkat všechno! Já se ti svěřil úplně se vším!"

„Stilesi, přestaň!" Theo mu vytrhne triskelion z ruky a sevře ho, jako by ze Stilese mluvil právě tento předmět. „Už jsem ti to přece říkal!" Nádech a výdech. „Derek nikdy nebyl ničím víc než manipulátorem a tyranem. Čím víc se do toho ponoříš, tím víc budeš litovat, že ses vůbec ptal."

Stiles mu věnuje tvrdý pohled. „Chci vědět všechno. Mám na to právo," zamumlá tvrdě a natáhne k němu ruku. „A vrať mi ten triskelion."

„Ne, nedám. Díval ses na tu kovovou věc jako Glum na prsten moci. To mě trochu děsí."

„Fajn. Pokud ty takhle, už se nemusíme dál stýkat," zavrčí Stiles a rozejde se k odchodu. Theo ho hned zastaví.

„Jsme přece spolubydlící. V ústavu. Stýkat se budeme, i kdybychom chtěli jeden druhého zabít. A hlavně jsi můj přítel, o kterém jsem vždycky snil," špitne.

„Buď mi to všechno vysvětlíš," začne Stiles a sebere Theovi triskelion z ruky. Schová si ho do kapsy dřív, než jej Theo stihne vzít zpátky. „nebo je mezi námi konec."

Chvíli mezi chlapci panuje nepříjemné ticho, než Theo nakonec promluví.

„Lásko, já jen nevěděl, jak ti to říct. Chtěl jsem, opravdu jsem chtěl, ale... jak jsem říkal. Je to minulost, jasný? Minulost, na kterou chci zapomenout. Derek mi hodně ublížil a nechci, aby ublížil i tobě. Proto jsem se tě před ním snažil varovat," špitne a chytne Stilese za ruce.

„Jak ti ublížil?" zeptá se Theova polovička a stiskne jeho ruce, zatímco se podívá do jeho očí.

Theo pohled hned odvrátí. „On mě... prostě využil. Vydíral mě. Hrozil mi, že pokud s ním nevlezu do postele, tak... mě nechá rupnout. Věděl, jak jsem to měl, a stále mám, u nás doma. Rodiče mě trestali i za dvojku. Ze zoufalství jsem začal krást, protože jsem to nemohl vydržet a kdybych to s Derekem utnul, propadl bych a tím by pro mě u rodičů skončilo bydlení zadarmo. Kdybych neměl peníze, byl by ze mě bezdomovec," vzlykne, načež se dočká Stilesova hřejivého objetí.

„Tohle jsi mi měl říct už ve chvíli, kdy jsi zjistil, že muž, o kterém mluvím, je Derek."

„Já vím, ale... je to pro mě stále těžké."

Stiles vydechne. „Už ti ten hajzl neublíží. I kdybych mu měl ten triskelion narvat hluboko do jeho zadku," zamumlá výhrůžně Stiles a Theo se nad tou představou uchechtne.

„Jsi rozkošný, víš to?" Usměje se Theo a nakloní hlavu mírně na stranu. Jeho hlas je plný něžné hravosti, kterou si Stiles tak oblíbil.

„Až po tobě," ušklíbne se Stiles, v očích mu zajiskří chtíč po jeho drahém milenci. Jeho úšklebek však náhle pohasíná, když se v jeho pohledu usadí čistá hrůza. Jeho oříškově hnědé oči se rozšíří, úšklebek zmizí jako mávnutím proutku, a Theo si všimne, že Stilesův dech se zrychluje. Jeho pohled míří za Theova záda, jako by viděl něco, nebo spíš někoho, kdo by tam být neměl.

„Stilesi?" osloví jej Theo nejistě, zmatený z tak náhlé změny nálady. „Ehm... na co tak koukáš?"

Stiles není schopen slova a Theo nechápe, co se děje. Začíná to ale tušit ve chvíli, kdy Stiles vytáhne ze své kapsy triskelion a sevře jej v dlani. Theo se tedy otočí za sebe a doufá v to, že neuvidí, co opravdu nechce vidět.

Jeho obavy se však naplní. Stojí zde totiž muž, před kterým se před malou chvílí schovávali. A Stiles z něj nemůže spustit oči. Z Dereka totiž místo obvyklého klidu vyzařuje starost a dovolí si i říct, že strach.

Černé vlasy má Derek lehce rozcuchané větrem, a jeho ostré rysy změkčuje pohled, který přeskakuje mezi Theem a Stilesem, jako by se snažil odhadnout, co mezi dvěma chlapci asi je. A jakmile Theo chytne Stilese za ruku, je mu to hned jasné.

„Ahoj, Stilesi," pronese Derek hlubokým, tichým hlasem, ve kterém panuje nádech opatrnosti. Jeho oči se přitom zastaví na Stilesově tváři. Hledá totiž jakýkoliv náznak, že je chlapec opravdu v pořádku.

Stiles polkne a jeho pohled stále zůstává přikovaný k Derekovi. V hrudi mu divoce tloukne srdce. „D-Dereku,... co tady děláš?" vykoktá konečně, a i přesto, že se snaží znít tvrdě, zní spíše vystrašeně. Ještě před pár měsíci by dokázal poslat kohokoli do patřičných míst. Ale situace se změnila. Stiles se změnil.

„Procházím se," odpoví Derek jednoduše a udělá krok dopředu, aby si byl jistý, že Stiles není v nebezpečí. „Viděl jsem tě už předtím a chtěl jsem tě pozdravit, ale někam jsi mi zmizel. Jsi v pořádku?" dodá opatrně, jeho pohled je upřený přímo na Stilese.

„Proč by nebyl?" přeruší napětí Theo a jeho tón hlasu zní podrážděně.

Derekovy oči se přesunou k Theovi a okamžitě si všimne chladu v jeho očích. Na okamžik zaváhá, ale pak pokrčí rameny. „Jen prostě doufám, že je o Stilese dobře postaráno." Jeho hlas je sice klidný, ale nese v sobě naléhavost, která se nedá přehlédnout.

„Jsem v pohodě, proč se staráš?" zamumlá Stiles, ale jeho hlas postrádá pevnost, o níž se stále tolik snaží. A Derekovi jeho odpověď nestačí.

„Stilesi," osloví ho Derek měkce, tentokrát už s jasnou starostí v hlase. „Měl bys vědět, že Theo není žádný svatoušek. Je nebezpečný. Prosím, věř mi."

„Že tě baví takhle lhát, zmetku," zavrčí Theo.

„Dereku, nebezpečný jsi ty. Nechápu, že máš tu drzost sem přijít. Je mi tvoje přítomnost dost nepříjemná," zamumlá Stiles.

Theo se narovná a ruce si založí na prsou. „Derek je trochu paranoidní, to je celé," pronese s úsměvem, který je příliš chladný na to, aby byl upřímný.

Derek se na něj zadívá, ale neodpoví. Místo toho se znovu obrátí na Stilese. „Zřejmě tě už stihl slušně zmanipulovat. A já si myslel, že máš svou hlavu. Ještě nedávno jsi byl schopný se poprat s nejlepším přítelem. Teď nevidíš, že se ti Theo jen snaží ublížit, jako kdysi ublížil on mně," řekne se zoufalstvím v hlase a pak si povzdechne. „Kdyby se cokoliv stalo, jsem tady pro tebe. Jo a... ten triskelion si zatím nech. Možná ti pomůže si pár věcí uvědomit." O krok pomalu ustoupí, s očekáváním, že ho Stiles zastaví.

Ten však zticha a nehybně stojí dál na svém místě, a tak Derek nakonec odejde, ale jeho pohled zůstává na Stilesovi až do poslední chvíle, dokud nezmizí z dohledu.

Když jsou Stiles a Theo sami, Theo se obrátí ke Stilesovi, jeho výraz je zlověstně klidný. „Řekl jsem ti, že se Derekovi nedá věřit."

Ačkoliv se spolu chlapci rozejdou z parku ruku v ruce jako dva zamilovaní, Stiles si přestává být jistý, s kým to vlastně chodí a hlavně, komu by měl vlastně věřit.

Ten Theův výraz jej totiž dost znepokojuje. Nikdy předtím ho u něj neviděl. Pouze jednou. Když lhal.

___________________________________________

Brzy mi zase začne škola, ale slíbila jsem si, že budu psát, tak snad to dodržím 😅