Zbytek školního dne prožil Harry jako ve snách. To co si teď ze srdce přál, bylo vypařit se pryč a objevit se až druhý den ráno. Protože dneska ho nečekalo nic dobrého.

Za prvé, hodina po škole s profesorem Tomlinsonem.

To by nebylo tak strašné, kdyby dneska profesor nevypadal jak rozzuřený tříhlavý drak. Harry dokonce slyšel na chodbě rozhovor druháků, kteří si vyprávěli, jak profesor Tomlinson vyhodil jednu studentku za dveře za to, že hlasitě dýchala.

A pak musel pečlivě zvážit Niallovu nabídku.

Byla neskutečně lákavá. Už by nemusel rozpačitě vysvětlovat, že ne, nemá přítele a žádného nechce, nemusel by se bát dalších trapných schůzek, na kterých by hrozilo potencionální nebezpečí opilosti a spontánního sexu, což by vedlo k odhalení. Protože co si budeme povídat, ne každý by byl tolerantní jako Niall. Ostatní by ho na místě vykastrovali jen proto, aby si dokázali, že nejsou gayové.

A navíc mu v hlavě nesmyslně poletovala jedna otázka. Co na jeho "vztah" s Niallem řekne profesor Tomlinson?

Zatřásl hlavou, aby se zbavil těch myšlenek. Mělo by mu být úplně fuk, co na to řekne jeho profesor. Nic mu do toho nebylo.

Na druhou stranu, jedna schůzka s blonďatým chlapcem ho vyprovokovala do takové míry, že lámal kusy dřeva a šikanoval své studenty. A taky se nejspíš snažil Nialla vyhladovět k smrti. Harry měl totiž vážné podezření, že za jeho vegetariánské obědy může on.

A Perrie? Jak zareaguje na skutečnost, že několik týdnů sdílí svůj pokoj s klukem v dámských šatech? Podle toho, jak impulzivně se Perrie občas chovala hádal, že mu vykřičí do obličeje, jak ji zradil, pak nové informace půjde sdělit všem dívkám na koleji, pak mu za trest ušmikne nádobíčko a nakonec se rozbrečí a začne se cpát čokoládou.

Harry si zhluboka povzdechl. Proč musí být jeho život tak složitý?

Kdyby nebyl srab tak se na tohle všechno vykašle a půjde se v převleku svíjet u tyče před nadržený dědky s pivním břichem. Beztak by si vydělal víc peněz než jako malíř.

Mohl by pozvat profesora Tomlinsona na show. Při té myšlence se ušklíbl. Třeba by mu zastrčil za ty proklatý kalhotky alespoň pětilibrovku.

S podobnými trudomyslnými myšlenkami přečkal vyučování, dokud nebyl čas navštívit profesora v jeho kabinetu.

--

Louis se snažil soustředit na písemky, které ležely na jeho stole a čekaly na opravení. Tupě zíral na jeden list papíru deset minut v kuse, aniž by opravil alespoň jednu odpověď.

Povzdechl si a odhodil červenou propisku na stůl. Promnul si obličej a zadíval se ke dveřím.

Nemohl se soustředit na testy ostatních studentů, když věděl, že každou chvíli vejde dovnitř jeho neposlušná studentka.

Ta představa, že strávila noc s tím irským blonďatým skřetem, ho doháněla k naprosté šílenosti. Harriet byla jeho, jen jeho! Jen on měl právo hladit její jemnou pokožku, přejíždět po hebkých kudrnatých vlasech, líbat její růžové polštářky, šahat jí do..

Louis frustrovaně zavrčel a promnul se přes tvrdou látku kalhot. Chudinka Harriet nejspíš vůbec netuší, že na něj působí jako červená látka na rozzuřeného býka. Když ji viděl, přestával se ovládat. Harriet byla stvoření, které v sobě skloubilo všechny jeho skryté touhy. Svůdnost, nevinnost, poslušnost..

K dokonalosti jí chyběl jen penis. Ale byl ochotný tuhle drobnost přehlížet, protože to byla přeci Harriet.

A Harriet Stylesová si zasloužila potrestat za to, že se ochomýtá kolem jiných mužů.

Z perverzních myšlenek ho vyrušilo nesmělé zaťukání na dveře. Na tváři se mu objevil ďábelský úšklebek.

,,Ano!"

Dveře se otevřely a dovnitř vklopýtala Harriet. Oči měla sklopené a jako vždy, si kousala ten proklatý ret. Byla nádherná, jako každý den. A pro tuto chvíli byla jen jeho.

,,Dobrý den pane profesore," řekla tiše.

,,Dobrý den slečno Stylesová. Už na vás čekám. Zavřete dveře a pojďte sem."

Harriet poslušně zavřela dveře a nesměle popošla k Louisovi, jehož vzrušení narůstalo každým okamžikem. Ale nemohl se tu na nebohou dívku vrhnout, servat z ní oblečení a ohnout ji o svůj pracovní stůl. Na to byl ještě čas.

,,Posaďte se," kývl směrem k židli, která byla proti němu. Když se Harriet posadila, sám vstal a začal přecházet po místnosti, jen mohl na svou studentku shlížet z vrchu, a upevnit tak svůj pocit nadřazenosti.

,,Takže slečno Stylesová," začal klidným hlasem. ,,Vždy jsem vás měl za vynikající studentku. Máte nepochybně talent a jste dost inteligentní, o tom svědčí vaše studijní výsledky. Ale vaším chováním v poslední době jsem opravdu zklamán."

Harriet otevřela pusu, nejspíš aby pronesla něco na svou obranu, nakonec ji ale zavřela a sklopila hlavu ještě níž.

Louis se usmál. Tak je to správně Harriet.

Zastavil se za židlí, kde seděla Harriet a ta znatelně znervózněla, když se jí ztratil z dohledu. Opřel se dlaněmi o opěradlo a pokračoval.

,,Po nocích se opíjíte, trávíte noci s pochybnými mladými muži, přijdete pozdě na vyučování a ještě máte tu drzost a vychloubáte se svými sexuálními zážitky své spolužačce během hodiny. To bych od vás nečekal."

Harriet se trhavě nadechla. ,,Bylo to jen jednou pane profesore. Moc mě to mrzí, už se to nebude opakovat."

,,Sliby je velmi lehké rozdávat Harriet," řekl tiše Louis. ,,Ale vy jste se dostala na tuhle akademii dodatečně. Prošla jste přijímacím řízením a dostala místo, o které s vámi soupeřilo tři sta studentek. Myslíte si, že by vám měla škola tolerovat nějaké pochybení? Co myslíte, že by na to řekla paní ředitelka?"

Slyšel, jak dívka popotáhla a někde hluboko ucítil lítostivé bodnutí. Nechtěl ji rozplakat. Žádnou jinou studentku by za takové věci netrestal, zvlášť když věděl, že Harriet je jinak vzorná studentka.

Ale nepochyboval, že tenhle trest bude nakonec příjemný i pro ni samotnou.

,,P-Prosím nevyhazujte mě pane profesore, nemáte tušení, co jsem všechno obětovala, abych tady mohla studovat," vyhrkla Harriet, zrak stále upřený na svá kolena.

Louis se ušklíbl a naklonil se k ní. ,,Nechci vás vyhodit Harriet. Ale za každý přestupek následuje trest. Dám vám na výběr. Buď necháme paní ředitelku, ať rozhodne o vašem trestu nebo vás potrestám já a smažeme celý tento problém. Co říkáte?"

Harriet trhla hlavou dozadu a zadívala se mu do očí. Ty její byly lesklé od potlačovaných slz ale zároveň s jiskřičkami naděje.

,,N-Nechám trest na vás pane profesore."

,,Jak jinak," zasmál se tiše Louis a jedním pohybem stáhl Harriet gumičku s kudrlin, které se jí následně rozprostřely kolem hlavy. Zálibně je projel prsty a posadil se zpět na svou židli.

,,Vstaň a polož se na má kolena."

Harriet zbledla a brada jí spadla dolů, když jí došlo, co má její profesor v úmyslu. Chvíli bylo ticho.

,,P-Prosím?"

,,Slyšela jsi Harriet," řekl Louis a pásl se nad dívčinými rozpaky. ,,Zlobivé holky si zaslouží trest."

Na okamžik si pomyslel, že to opravdu přepískl a Harriet uteče s křikem z jeho kabinetu, ale náhle vstala a pomalu se položila bříškem na jeho kolena.

Louis i hned zalitoval, že dnes nemá sukni ale džíny. Tak rád by ji sukýnku vyhrnul a vychutnal si pohled na její pozadí, které by bylo zakryté jen tenkou látkou kalhotek, ale nedalo se nic dělat. Možná je to dobře. Nechtěl ji přeci úplně vyplašit.

Přejel dlaní po jejím zahaleném zadečku a cítil, jak jeho vzrušení nabývá na síle. Sen se stával skutečností.

,,Dám ti patnáct ran. Pět za to, že se taháš se studenty, pět za tvůj pozdní příchod a pět za vyrušování v hodině. Souhlasíš?"

Dočkal se malého, rozklepaného přikývnutí. Harriet jen těžko skrývala svůj strach a její tělíčko se silně třáslo.

Jemně ji pohladil po pravé půlce, aby ji uklidnil, než ji poprvé udeřil.

--

Harry nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu děje.

Opravdu leží svému profesorovi na kolenou a nechává si naplácat jako malé dítě.

Sotva dokázal ovládnout třas svého těla. Jen doufal, že si bude profesor Tomlinson myslet, že se třese strachem z trestu a ne vzrušením, které ho ovládalo čím dál víc.

Vyjekl spíše leknutím, než bolestí, když Louisova dlaň poprvé dopadla na jeho zadek. Druhá rána následovala hned poté a Harry si uvědomil, že Louis mu nechce ublížit. Rány byly malé a po každé ucítil jen sotva znatelné štípnutí.

Při páté ráně se neovládl a ze rtů mu sklouzl tichý sten. Slyšel za sebou Louisův tichý smích.

Další dvě rány byly trochu silnější, ale Harry to sotva vnímal. Na svém podbřišku totiž ucítil tvrdý penis svého profesora, který se tlačil přes kalhoty ven a otíral se o chlapcovo tělo.

Po ničem netoužil nikdy víc, než strhat z profesora Tomlinsona veškeré oblečení a nechat se ošukat přímo tady, v jeho kabinetu.

To, že má velký problém, si uvědomil při asi dvanácté ráně. Jeho vlastní erekce nabývala na síle a hrozilo nebezpečí, že si toho Louis všimne. A pak bude konec, konec se vším.

Musí rychle pryč. Než bude pozdě.

,,P-Prosím pane profesore, už dost," šeptl roztřeseným hlasem a doufal, že profesor Tomlinson není takový necita, aby pokračoval dál. ,,Bolí to."

A skutečně, Louis i hned přestal a jemně chlapce zvedl ze svých kolen.

Harry se k němu otočil zády a ramena se mu lehce třásla, jak se snažil potlačit své vzrušení. Nemůže dopustit, aby ho Louis viděl v tomto stavu.

Mysli na něco asexuálního, přikazoval si vztekle v duchu. Niall jak se cpe pizzou, Perrie jak si depiluje nohy, jejich stará profesorka literatury ve vaně..

Potlačil dávivý reflex a popadl svou kabelku, která ležela pohozená na zemi.

,,Harriet? Jsi v pořádku?" ozval se za jeho zády Louisův starostlivý hlas. Přikývl, ale neotočil se na něj.

,,Můžu odejít prosím?" šeptl a doufal, že bude vypadat jako studentka, která lituje svého prohřešku a chce zpytovat svědomí někde v soukromí.

,,Můžeš. Už o tom nebudeme dál mluvit, trest sis odpykala," odpověděl Louis a Harry slyšel zavrzání židle, když jeho profesor vstal.

Vzápětí ucítil jeho teplou dlaň na rameni. ,,Harriet.."

Harry zpanikařil. Rozběhl se pryč z Louisova kabinetu tak rychle, že na chodbě málem srazil profesora Payneho a běžel na kolej, aniž by se ohlédl.

Teď se jen musel modlit, aby si cestou nikdo nevšiml, že jistá studentka z akademie umění má mezi nohama malý stan.

--

Tahle kapitola byla maličko kratší, ale snad vám to vynahradí to, že byla celá o Louisovi a naší nebohé Harriet :D

Děkuji moc za všechny votes a komentáře u minulého dílu ♥♥♥