Udýchaná jsem rozrazila dveře nemocničního pokoje.
Ležel v té velké postele,a okolo něj byli přístroje a hadičky.
Vedle jeho postele seděl nějaký muž,tak v jeho věku.
,,Moje Bohyně Venus přišla."Usmíval se.
,,Ty zatracenej imbecile." Slzy mi stékaly po tvářích. ,,Tak,já vás tu asi nechám.I kdyz vůbec nevím kdo to je brácho."
,,To je Venus."
,,Ta,Venus?"
,,Jo."
,,Ty sis vždycky uměl vybrat."
Opustí pokoj,a my zůstaneme.