22. nemám strach
@SARLOTA.H
UPLOADED A NEW POST
1/6
@vcelkamaja
2/6
@tommyhoftyk
3/6
@yzomandias @goldcigo
4/6
5/6
6/6
liked by sara.rikas, sindelar.tom and 2,752 others
sarlota.h: proste zivot
tap to load comments. . .
vcelkamaja: kockaaaa
tommyhoftyk: pohodlicko zkurveny
goldcigo: 🫶🏻
PANEBOŽE. Okomentoval mi příspěvek, kde to může kdokoliv vidět. Upřímně, začínáme se chovat jak pár, i když nejsme. Od toho dne, kdy byl u nás jsme se neviděli. Ale píšeme si každej den a voláme si. A už to bude měsíc, takže je červenec a začátek prázdnin.
Chtěla jsem za ním několikrát přijet, ale vždycky mi do toho něco vlezlo. Vesmír mi prostě nepřeje. Úplně vždycky mi do toho vlezla ta největší píčovina, co snad šla vymyslet.
Pětkrát týdně směny v práci? Výluky vlaků? Výhrůžka, že nás vyhoděj z baráku?
Žádnej problém. Co jsem, abych si stěžovala.
Zrovna se vracím z práce. Jsem naprosto utahaná, mám v těle nedostatek nikotinu a nadbytek kofeinu. Cítím se jako chodící mrtvola. Chci si jen někam zalízt a tam spát, dokud tohle všechno neskončí.
Mája dostala padáka. Prý škrty v rozpočtu, takže ji vyrazili prakticky stejnej měsíc, jako ji vzali. A prachy hodně rychle docházejí. Začaly jsme prodávat všechny nepotřebný věci, abychom aspoň ten měsíc vydržely. Ale vypadá to bídně.
Sednu si na postel. Mám chuť umřít, tohle je moje čtvrtá směna od osmi ráno do desíti večer. K tomu tam jedu přes celou Prahu. Dělám v gastru, kde bohužel jsou lidi. A je jich kurva málo, protože ty směny furt za někoho beru.
A ty debilní prachy k tomu ještě ani nestačej. Nejsou to velký prachy, ale zkuste si v Praze dovolit byt, kterej je takhle velkej a není zas tak daleko centra. Nevím, co mám dělat. Tohle jsou jedny z posledních dnů tady.
Jsem vyčerpaná. Nejsem schopná ale kvůli tomu ani brečet. Všechen ten smutek a únava se ve mně jen hromadí, že ignoruju Dominikovy zprávy, co mi posílá. A pak i vyzvánění.
Promiň Domi, špatný načasování.
Pohled mi nevědomky zabloudí k žiletce, která se mi válí na stole. Vím, že bych neměla, že nemůžu. Jsem čistá pět let, jen bych zradila důvěru a zklamala všechny, kteří ve mě věří.
Ale stejně se těm myšlenkám neubráním. Prostě to udělat naposledy? Co nejhoršího se může stát. Je to jako s tou anorexií. Začne to, že přeskočíte snídani, protože nemáte hlad. A po čase i oběd, večeři. Až je vám tak špatně, že nemůžete skoro ani dýchat.
Špatně z hladu, z jídla, ale hlavně z vás samotných. Momentálně mi je špatně ze sebe, že nad tou zasranou žiletkou vůbec přemýšlím. Jak bych to mohla udělat Dominikovi, bráchovi, Máje? Třech lidech, kteří tu pro mě jsou a věří mi. Nemůžu je zklamat.
Ten podělanej příspěvek vyšel hlavně pro Dominika, aby si nemyslel, že se něco děje. Nic z tohohle jsem mu neřekla. Neví, že mě čeká vystěhování a já nemám kam jít. Nic, nechci mu to říkat, zbytečně by se bál.
Na tom příspěvku vypadám šťastně, ale je to online, všichni tam vidí jen to, co chci, aby viděli. Nevidí tu trosku za obrazovkou.
Vydechnu oblak kouře. Trochu se mi zatočí hlava. Nikotin po několika hodinách, o hladu a ještě v tomhle stavu mi nedělá dobře, ale potřebuju ho. Neříká se mu jedna z nejnávykovějších látek pro nic za nic.
Trochu se mi začnou klepat ruce a udělá se mi špatně. Ještě v oblečení z práce si lehnu do postele, potřebuju se vyspat, než zas tohle celý začne nanovo.
Ale Dominik a jeho zprávy mi nedají spát. Zývnu si, než vezmu do ruky mobil a začnu číst, co všechno mi poslal.
Je to video z koncertu. Teď mají občas shows po celý republice a on tam čas od času zahraje Malou Biš. Prý protože já jsem jeho Malá Biš.
Usměju se, ale stejně rychle, jako jsem ten mobil vzala, ho zas položím. Vstanu a jdu směrem ke stolku, kde se obvykle maluju. Na něm leží ta zasraná žiletka. Láká mě, možná z tý únavy už halucinuju, ale přísahám, že slyším z toho směru svoje jméno.
Vezmu ji do ruky. Je hrozně lehká. Bylo by to tak lehký, prostě jednou a hotovo. Začnu brečet. Fakt hodně. Podlomí se mi kolena. Jsem tak ubohá.
Furt jí držím v ruce. Pláču jak malý dítě, až jsem ráda, že doma nikdo není. Mája je u Toma, kam se pomalu i stěhuje. Udělal jí místo u sebe v bytě, kterej je už takhle mrňavej, že já bych se tam určitě nevešla. A brácha je někde s klukama. Pravděpodobně teď rýsuje čáru nebo chlastá jak o život.
Jen já nemám kam jít, nemám nikde místo.
V tom mi začne vyzvánět mobil, že mi někdo volá. V rychlosti si utřu slzy a žiletku zahodim. Nevím kam, ale ať mi jde z očí.
Aniž bych se koukala, kdo mi volá, zvednu to. Z obrazovky se na mě usmívá Nik.
„Ahoj—seš v pohodě, Loty?" zeptá se s obavami v hlase. Vidim ve svojí kameře, jak příšerně vypadám, fakt jak naprostá troska.
„Jo, jen jsme tu teď měly velkýho pavouka, znáš to," zalžu mu. Nemám to srdce mu říct, že se z toho měsíce tady psychicky hroutím.
„No to muselo bejt hrozný," řekne se smíchem, „ale tím mi právě perfektně nahrál do karet."
„Co tím myslíš?" zeptám se ho zmateně.
„Mám pro tebe takovou nabídku," odpoví tajemně. Slyším za ním hlasy, on se k nim otočí: „Počkej chvíli." Zvedne se ze svého místa a jde do jiný místnosti, kde se zavře.
„Promiň za ně," řekne, když si zas sedne. Celou dobu jsem na něj koukala jak na obrázek. Furt se mi nechce věřit, že je můj. Nebo ne úplně můj, ale chápete, jak to myslím.
„V pohodě, prosím tě."
„Takže, kde jsem to kurva byl," začne na chvíli přemýšlet, „jo, už vim! Máš čas od zejtra do konce prázdnin? Potřebujem nějaký lidi, co by nám vypomáhali s koncerty a vim, žes zmiňovala, že pracuješ s lidma, takže kdybys měla čas, tak bych pro tebe našel místo. A krom toho, tě chci vidět."
Mám, co dělat, abych tady nezačala skákat radostí. Tohle je moje vstupenka z tohohle příšernýho měsíce, měsíce bez něj a prakticky na kraji sil.
„Jo, jasně, mám čas," řeknu okamžitě, s odpovědí neváhám. Tím nepřekvapím jen sebe, ale i jeho. Jen mi věnuje jeden z těch jeho úsměvů.
„Ty vole, to jsem nečekal, že budeš vědět až takhle rychle," přizná, „tak zejtra přijeď do Pardubic a já tě vyzvednu, dobře?"
„Dobře," usměju se.
note:
vždycky jsem chtěla zkusit kapitolu, která bude mít "příspěvky" takže doufám, že se vám to líbí😘
taky tahle knížka tak trošku flopuje, tak pojďte do komentářů napsat třeba oblíbený písničky z m+😇
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro