„LOTY! LOTO! POČKEJ!" křičí za mnou. Ignoruju ho, prorážím davem směrem k východu. Nemám na to, nemám na něj, kurva, měla jsem to vědět, že to je jen obyčejnej kurevník.

Proč jsem s ním byla i tak, ptáte se? Protože to byl můj zasranej soused už snad od mých čtyř let a známe se prakticky od plenek, naši rodiče spolu skoro každej večer popíjeli na verandě víno a plánovali nám budoucnost.

Byl moje první pusa, první rande a první sex. Měli jsme mít ten dokonalej život, jak jeho rodiče a moje máma vždycky snili, když nás viděli spolu. Pak přišla střední a BUM! Chlapec si našel partičku stejných děvek jako je on a šlo to pěkně do hajzlu. Odstěhoval se na druhej konec Prahy s rodiči, problémy řešil tak, že je ignoroval a prakticky jsme se měli jen na fyzický kontakt, když jsme si oba potřebovali ulevit od stresu.

Občas jsme se spolu někde objevili, ale nemilovali jsme se. Čistě pro jeho rodiče, abychom se ukázali jako ty jejich nezkažené děti, jak máma básní v práci. Tommy se mi nejednou vysmál, protože Honzu nenávidí od dětství. A až tohle brácha zjistí, doufám že mu rozmlátí hubu. Ten se mi vysměje, až mu to řeknu.

Naposledy si potáhnu z vapa, než se mu úplně ztratím v davu. Zalezu do rohu a vyfouknu kouř před sebe. Nejsem zas tak vysoká, aby mě snadno našel. Moc dobře to věděl, protože si kvůli tomu ze mě dělal furt dělal srandu.

Čekání si krátím tím, že najedu na instagram a pošlu Máje zprávu, aby mě kdyžtak s Tomem nehledali.

sarlota.h: sla jsem si ven zakourit, asi tam zustanu a pockam na vas, uzivej a pardon za ty drinky xx

Odešlu a opravdu jdu k východu, po tomhle si fakt potřebuju zahulit. Mobil mi cinkne.

vcelka_maja: jasnyyyyyy

Protočím nad ní očima, ta už má dost, určitě to ani nečetla. Projdu okolo sekuriťáků a vyjdu na ulici. Zhluboka nasaju noční vzduch Náměstí míru. Smrdí to tu chcankama a okolo je hromada opilých lidí a bezdomovců. Fakt nádhera.

Zajdu za roh, kde je těhle lidí míň. Pod zadek si hodím jeden letáček, co jsme dostali od nějakého pána v metru, ať nesedím na studený zemi.

Kabelku si položím na stehna, abych v ní mohla snadněji hledat. Vytáhnu si filtr, trávu. Ten zpropadený papírek najít nemůžu. Zanadávám si, kde sakra může být?

Potáhnu si z jednorázovky a po asi dvou minutách to zatracený hledání vzdám. Dneska si prostě trávu nezahulim. Nevadí, až přijedu se podívat za Tommym, tak se toho určitě zbavím, zatím se mi nikdy nestalo, že bych se od něj vracela s jiným pocitem než tou úžasnou euforií a rudýma očima.

Nakonec vyndám zapalovač a cigaretu. Tu si hned strčím mezi zuby, zakryju ji, aby na ni nefoukalo a zapálím si. Natáhnu kouř do plic a spokojeně vydechnu. Nikotin mi v mozku navozuje pocit spokojenosti. V menším měřítku než tráva, ale lepší než nic.

Rozhlížím se okolo, noční Praha mě nikdy nepřestane fascinovat. I když Vinohrady moc hezké nejsou přes den, v noci určitě jsou. Alespoň tahle část, OX klub je blízko metra i tramvaje, vedle je bazilika a parčík. Párkrát jsme sem šli na večerní venek, protože v noci je to tu fakt hezký.

Znovu si potáhnu, než si všimnu, že nade mnou někdo stojí. Muž, hodně vysoký s kapucí přes hlavu a slunečními brýlemi. Hlasitě se těm brýlím zasměju, než mi dojde, že se chovám, jako malý dítě a radši si do pusy znovu strčím cigaretu.

„Budeš tam jen tak stát, nebo si chceš taky zapálit?" vyjedu na něj. Pravděpodobně je to nějakej peďák nebo bezdomovec. Zabije mě a hodí do metra, je to jasný.

To je něco s čím musí každá holka počítat, že každý muž je pro ni potencionální hrozbou.

Osoba se jen tiše zasměje. Sundá si mikinu a sedne si vedle mě. Svou černou mikinu mi přehodí přes ramena. Trochu se na něj zamračím, ale i tak mu poděkuju, protože v tu chvíli se do mě dala zima.

Podám mu cígo a zapalovač.

„Díky," řekne muž hlubokým hlasem. Jen kývnu, normálně se o nikotin nedělím, ale dneska mám fakt v prdeli.

V naprosté tichosti kouříme, cítím, jak se mi zvyšuje srdeční tep. Míchat Red Bull a cugarety není moc zdravá kombinace, čekám kdy mě to fakt dožene a já dostanu zástavu srdce.

Nedopalek odhodím do kanálu naproti nám. Mám teď hrozný sucho v puse, potřebuju vodu. Otočím se na něj. Je takovej tajemnej, hlavně co za normálního člověka si vezme sluneční brýle v jednu ráno?

„Nemáš pití?" zeptám se ho. Muž jen přikývne a vyndá z kapsy flašku plnou vody. Otevřu jí a piju, co mi hrdlo dovolí. Mám hroznou žízeň.

Dopiju, otřu mu víčko a zavřu ji. Podám mu ji a on si ji zas uklidí. To ticho mezi náma ani není trapný, je to naopak příjemná změna, oproti tomu uřvanýmu klubu.

Ve chvíli, kdy se nadechne, že chce něco říct, mi začne vyzvánět mobil. Podívám se kdo to je, snad to je Mája.

Samozřejmě, že ne. Je to Honza. Típnu mu to a hned si ho zablokuju. Teď si na mě vzpomene, kretén.

„Promiň, chtěls něco?" věnuju mu zas plnou pozornost. Jen cítím na sobě jeho pohled, zajímá mě, jak vypadají jeho oči.

„Co dělá tak krásná dívka tady venku, když se může bavit uvnitř?" vypadlo z něj nakonec a lehce se na mě usmál s cigaretou u pusy.