SHOW ZAČLA ASI PO PŮL HODINĚ. Celou dobu jsem si tam vepředu připadala jako vetřelec, protože všechny ty skalný fanynky by mě nejradši ušlapali, jen aby na kluky z Milionu viděli takhle dobře. Náš výhled byl hrozně dobrej.

Pár písniček jsem znala, ale ne moc. Většinu času jsem se jen lehce kroutila do rytmu, zazpívala pár textů, co jsem znala, ale spíš jsem si užívala tu atmosféru. Ale když přišel na řadu Yzo s Život je boj, nebo Na rohu, mohla jsem si hlasivky vykřičet.

Skončil beat pro Na rohu. Na pódiu jsou všichni z jejich labelu, v pozadí je vidět, jak Nik Tendo okolo ramen objímá Sáru. Ta se jen usmívá a zpívá s nima. Vypadá o dost klidněji, jsem za ni ráda.

Naše místa jsou prakticky naproti nim, takže když si Sára všimne, že ji pozoruju, zamává mi s širokým úsměvem na rtech. Zamávám jí nazpátek a u toho se usmívám jak debil. Úplně cítím, jak se některý pohledy stočily na mě. A zrovna když mám mám z toho vedra rudý tváře a po zádech stéká pot. Neboli, když už vypadám dost jetě.

Yzomandias vejde přede všechny ze skupiny a pokyne rukou k Sáře. Ta k němu rychle přejde a on ji taky vezme okolo ramen, stejně jak Nik Tendo předtím.

„Můžeme vám s radostí oznámit, že naše řady se rozrostly o jednoho člena," řekne do mikrofonu a dav zajásá. On se tomu jen zasměje, „vítej do rodiny, čekaj tě velký věci, sis. Takže udělejte randál pro Sáru Rikas!" A s tím se davem ozve další vlna nadšení.

Sára si od něj vezme mikrofon a začne hrát její beat, jejich skupinka jde dozadu. Kromě ní a Nik Tenda, kterej k ní jde blíž. Sáry písnička není nic podobnýho toho, co mají kluci, ale je to sakra chytlavý. Po asi minutě už se všichni chytáme a některý sloky zpíváme s ní.

Několikrát se spolu střetneme pohledem, takže nakonec si klekne přímo před nás a když začne zpívat Nik, stiskne mojí ruku.

„Fakt ďakujem," zakřičí na mě, abych ji slyšela, protože je tu fakt bordel. Nestihnu odpovědět, už se zvedla a šla zpátky k Nikovi. Ten se trochu zmateně podívá, kam šla a pohled se mu zastaví na mně. Je na něm vidět, že ho to trochu vyvedlo z míry, ale rychle se oklepe.

Jsem zmatená. Co to kurva mělo znamenat?

Show šla asi ještě další půl hodinu, než skončila úplně. S Májou jsme odcházely jako jedni z posledních, venku byla tma a vzduch byl chladný. Natáhnu si přes hlavu mikinu, tématicky tu, kterou mi při poslední návštěvě věnoval Dominik. Jo, pořád jí mám.

A v tý chvíli můj mozek asi dodal poslední dílek do skládačky. To uvědomění mě skoro donutí se zastavit. No do prdele. Jak mi to nemohlo dojít dřív? To načasování je dokonalý. Ty jeho neustálý narážky, malý kousky informací a že neznám ani jeho příjmení.

Otočím se na klub. Kurva, já si celou dobu psala se zasraným Dominikem Cittou. A další hřebíček do rakve, že se mi fakt líbí. No to jsem v prdeli.

Začnu cítit, jak se mi klepou ruce. Trhavě se nadechnu.

„Hele, jdi napřed, já si ještě musim zavolat," řeknu směrem k Máje. Vypadá dost unaveně, takže se nehádá, za jiných okolností by totiž zůstala se mnou a neopustila mě. Chvíli ji doprovodím pohledem, než si sednu na obrubník.

Panika se rozšíří celým tělem jak nějakej parazit. V tu chvíli mi došlo, že jsem si dneska zapomněla vzít svoje prášky. Párkrát se mi to stane, ale nikdy v ten stejnej den nezjistím, že mám v mobilu uložený číslo Nik Tenda.

Vytáhnu z kabelky cigaretu a rozklepanými prsty si ji zapálím. Momentální z ní potahuju snad víc než se nadechuju vzduchu. Nikotin mi uklidňuje hlavu, ale třes celýho těla ještě zhorší.

Za sebou slyším hlasy a kroky, ale ignoruju je. Vytáhnu mobil, abych si fakt zavolala. Nevím komu, ale potřebuju s někým mluvit. Z instinktu najedu na bráchův kontakt, že mu všechno řeknu. Je mi jedno, co mi na to řekne, potřebuju s ním mluvit.

DOMINIK: hele sorry ze jsem byl takovej
ses jeste tady?

Ignoruju ho. Nemám náladu absolutně. Vytočím bráchu a čekám. A čekám a čekám. Nebere to.

„No tak, vem to," zamumlám. Nic. Mám chuť ten mobil rozflákat o beton. Kroky za mnou jsou ještě hlasitější a blíž, trochu se pootočím. Někdo ke mně jde.

Osoba se zastaví přímo nade mnou a sarkasticky se zasměje. „Kde máš svýho varana, tarantule?"

Tarantule. Jméno písničky, kterou udělal brácha a je prej pro mě. Nikdo kromě něj mi tak neříká a nikdo kromě kluků o tom ani neví. Až na jednu osobu, ale doteď nevim, jak to kurva zjistil. A varan je bráchovo přezdívka. Fakt nechápu, odkud ví, že jsme my dva příbuzný, když ani fanoušci to nevědí.

„Taky tě zdravim, Patriku," řeknu ironicky a falešně se na něj usměju. Tyčí se nade mnou jak hora a sjíždí mě pohledem, kterej je plnej předsudků. Asi se mu ani nedivím, on celý Posse nesnáší. A oni jeho. Proto nechápu, proč má kurva kecy na mě.

Naštěstí jejich debilní hroty nikdy nebyly tak vyhrocený jak s Central gangem a Vercettim.

„To si člověk ani nemůže zajít do klubu, aniž bys ho odsuzoval?" utrousím. Vezmu cigaretu mezi zuby a vstanu, abych mu viděla do očí. Je sice vyšší, a to o dost, ale je to lepší, než abych seděla na zemi a on mi čuměl na záda.

Jestli má problém, ať mi to řekne do očí.

„Takovýhle lidi neodsuzuju, ale mrdky jako jste vy, s radostí," opraví mě a falešný úsměv mi oplatí.

„Nemám na tebe absolutně náladu, takže mě nech si zakouřit a pak jdu," řeknu mu. On se jen zasměje.

Ale stejně přikývne: „Dobře. Ale ať tě už tady nikdy nevidim. Taky vám nelezem na shows," dodá. Jestli je všímavej, tak by si všiml, že se klepu jak ratlík. Panika ustoupila, ale pocit nevolnosti a třes ne. Taky se k tomu ještě začaly přidávat obtíže s dýcháním. Mít záchvat před PTK? Ne díky.

„Pokud vim, tak nejsi v labelu a já zas v tom jejich, takže nechápu, co máš se mnou kurva za problém," zamračím se. Chce něco říct, ale přeruší ho hlas za ním.

„Patriku, už vyrážíme, kde se kurva flákáš?" zeptá se onen hlas. Ztuhnu. Poznám ho. Je to zasranej Dominik. Prosím, ať sem nejde.

Patrik se jen zasměje: „Jdu, mám tu jen jednu Posse mrdku," odpoví. Posse mrdka? To je nový, ale stejně mě tím sere.

„Co meleš do prdele?" zamumlá zmateně Nik a přejde k nám. A pak se zastaví, když se setkáme očima. Rychle mě sjede pohledem, na chvíli se zastaví na mojí, nebo vlastně jeho, mikině.

„Nech to bejt, už jedem," řekne mu znova Dominik a odvrátí ode mě pohled. Zahodím nedopalek na zem.

„Však úplně v klidu, jen si povídáme, že jo Lotyno?" ušklíbne se na mě PTK. Semknu rty do tenké linie.

„Nezapomeň se o tom zmínit bráchovi, ať to dá do dalšího tracku," dodá jízlivě. Bože, ten je ublíženej, jak malý děcko.

„Ty posloucháš PTK, my žijeme GTA," řeknu šeptem větu, o který vim, že ho pěkně nasere. A taky, že mám pravdu. Vypadá dost nasraně.

Ukáže na mě prstem a jde ke mně blíž. Z instinktu couvnu. Než stihne něco říct, rychle plácnu: „Vlastně se chystá nový album, tak si řekni, já kdyžtak řeknu, ať ti udělaj ještě song."

note:
jak mam sakra dat skolu kdyz ted jdu spat ve tri a normalne do ty skoly vstavam v pet?? 😭😭