Zuzana vešla do improvizovaneho operačního sálu kde ležel Kuba, dlouze ho polibyla a chytla ze pravou ruku.
Kuba se na ni usmál a koukal na ni s upřímným výrazem, Zuzana chtěla něco říct ale Kuba ji umlčel. ,,psst,poslouchej'' řekl a začal zpívat. 

Život lidem kolem sebe prvně rozdává a pak by bral.
Hlava mi to nebre a vědcům nevěřím jsem tet prázdný bez naděje. 
Koho válka klidně napůl mrtvého  najde toho zabije.

Kdo mi nevěří at si to vyzkouší, pustit se do křížku s válkou. 
Brzo bude i moje smrt tak jako je válka černá na bílém.
Me srdce je bez naděje a vůle žít me opouští půjdu tam nahoru za rodinou.

Vyhledej ukrýt a bezpečí az bude cas ty porodis možná kluka nebo holčičku. 
Drobná slza zůstane ti na víčku.
At děťátko porodis zajdi na misto kde budu ležet, ukrytý pod chvojim kapradim a listovim, zapal mi tam s vůni meruňky svíčku. 

Az vykvetou tulipány utrhni jeden žlutý dej ni ho na hrob ad z toho neco mám...

Kuba by zpíval dál ale jeho neskutečný zal mu to zkrátka nedovolil. Rozbrecel se rudou tvář se snažil skrýt.  Zuzana mu jeho píseň ve které cpeli emoce a kvůli tomu se ji nelibyla i pres to pochválila. Polibila chtěla mu říct znovu tu neskutecnou lež  ,, všechno bude dobré'' ale radeji se jen odmlčela a řekla  ,, az půjdeš tam nahoru pozdravuj i mou rodinu'' její oci zoufale přejížděli po Kubove těle ,,setkáme se tam'' pronesla hořce a pak nechala slzy téct na Kubovo košili. Kuba se jen zaculil ,,budu, budu pozdravovat celou tvou rodinu a tvého tatínka požádám předem o ruku" rekl a třikrát zamrkal.

Zuzana se usmála byl to falešný úsměv stejně tak falešný jako třetí zuby. ,,vzpominas na den kdy jsme se setkali, byla jsem zasněná a myšlenkama úplně někde jinde uz tehdy jsem se do tebe zamilovala" řekla a proudy slz kapali ještě víc.  Kuba kývl  ,, na to jak si byla vikolejena se nedá zapomenout, ja jsem te pak opustil jelikož si mně strašně rajcovala a ty si to vazala špatně.  Běžel jsem za tebou hned co jsem otci pomohl, asi třikrát jsem zakopl, mnel jsem pocit ze běžím maratón ale ne pro sebe pro svou lásku.  Nebyl to pocit byla to pravda. Na tohle vzpominam kazdy večer. Nejraději ale vzpomínám na to jak jsem spolu utikali valce tva hlava ležela v mém klíně a mně bylo s tebou tak dobře'' řekl. 
Zuzaniny slzi tekli proudem a Kubivy též. 
Poustevnik k nim ještě vtrhl, rozepl Kubovy košili a na jehi hruď upevnil snímací zařízení pro čin srdce a tep. Zuzana odstoupila a hned jak Poustevnik zmizel znovu přišla. ,,naše poprvé, tvé poprvé libilo se ti?'' Zeptal se Zuzany Kuba, Zuzana kyvla. ,,Sice když si mi řekl ze si nepoužil ochranu měla jsem chuť te zabít, ale pak mi došlo ze bych to stejně neudělala'' řekla a silně ho objala a spitla  ,, miluji tě'' Kuba s vydechem ,,také tě miluji ty ma zlatá růžičko'' zašeptal. Kubovy ruce se dotkly Zuzaninych prsou a on se zazubil ,,k takovymhle perverznostem mně můžeš přivést jen ty'' řekl a usklibl se, jeho ruka spadla zpět na pěrinu a Kuba zavřel oči ,,smrt bolí růžičko, zbohem ty ma růžičko a poupatko'' řekl a to bylo to poslední přístroje dlouze pipaly a Kuba byl navždy pryč.
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥Názor já brečel u tehle kapitoli doslova brečela.

Snad líbí a pobreceli jste si tak jako já...

S laskou Fukaneta, Aneta Fuková.