Znám jí ze všech nejméně, protože před několika měsíci k nám přibyla jako nová z jiné skupiny, protože ta se jim bohužel rozpadla kvůli odstěhování trenérky z města, sice se nerozpadli úplně a protože tu všechnu tvrdě odvedenou práci na nich nechtěla jen tak zahodit, poprosila svou kamarádku, také trenérku, jestli by je nevedla a netrénovala za ní. Bohužel ta nová trenérka...myslím, že se jmenovala Žaneta, už nebyla tak dobrá, jako jejích bývalá trenérka Lucie ani se už tolik nezajímala o přátelskost členů ve skupině. Nikdy jim neřekla, že jsou jako rodina a že mají vždy stát při sobě, jako jim to vždy říkávala jejich trenérka Lucinka, kterou měli tolik rádi.  Byla jiná, zavedla ve skupině jiná pravidla a bylo jí vše jedno. Dokonce všem naslibovala, že budou mít všichni stejný kostým a teplákovou soupravu s přezdívkou na nohavici. Od všech na to vybrala peníze a představte si...potom sebrala ty peníze a prostě s nimi zmizela...ano přesně tak jak to říkám...prostě s nimi zdrhla a slehla se po ní i s penězi zem. Tak to tam Keysi zabalila a přidala se k nám. je z nás asi nejdrobnější, má drobnou postavu hnědé oči a přátelský úsměv. A taky tady je Carter, na něj nesmíme zapomenout, mám ho hrozně ráda, protože při mně vždycky stál a je to skvělý kamarád a za ty roky jsme si spolu užili tolik legrace. Taky mi byl velkou oporou potom, co mi zemřel otec. Asi před pěti lety, což mi bylo 12, teď je mi 17. Hned jak se to dozvěděl, byl mi hroznou oporou a za to mu moc děkuji.

 Svého tatínka jsem měla hrozně moc ráda a strašlivě mi chybí, on mě na rozdíl od matky vždycky podporoval v tom, co mě tolik baví a čím žiju...v tanci. To on byl ten, který mě doprovázel na hodiny baletu, když jsem byla malá a který mě přitom pozoroval. Ale byl nemocný. Byl to totiž hemofilik. To je nemoc, při které trpíte poruchou srážlivosti krve. Což znamenalo, že i při jakémkoliv zranění tady bylo riziko, že můj otec by mohl vykrvácet. Taky že se tak stalo a on mě opustil. Bylo to tehdy, když s ním matka odjela do hor, protože ho všichni znali, to že miluje riskovat a nedokázal, jen tak sedět na zadku doma...i když měl...potřeboval být skoro pořád pod dohledem a i přes to, si ho má matka tehdy vzala a chtěla s ním strávit život až do smrti. Mě nechali tehdy u babičky, doufala jsem, že se mi vrátí, ale matka přijela bez tatínka. To ona mi ho vzala a stále jí to dávám za vinu, to je taky důvod, proč jsem taková...potom co umřel můj otec, jsem se uzavřela do sebe.  Neměla dovolit, aby tam jel, aby tak opustil svou dceru. Snažila se mi to vysvětlit, ale já jí nechtěla poslouchat. Páni vlastně...jsem si ani nevšimla, že u toho, jak vám to vyprávím, se tisknu pevně k Carterovi a uvědomila jsem si to až tehdy, když jsem slyšela Chrissův rozzlobený hlas. „Ahoj Cartere mohl bys laskavě dát ty pracky z mé holky?. „ skoro až zavrčel, takového jsem ho neznala, opravdu s ním něco muselo být.

Páááni tak co vy na to? Začíná se nám to tady přiostřovat co? :D děkuji všem kdo to čte :) Vaše Pajusska