Člověk si ani neuvědomí jak moc cenný je život dokud se nepostaví tvářív tvář smrti. Člověku nepřijde kolik lidí je mu blízkých dokud je neslyší křičet a zmateně běhat kolem.

Člověk si ani neuvědomí co vše nestihl, jak špatně se choval dokud mu nezačnou běhat možná poslední co hodiny, minuty vteřiny sekundy života.

Obcas si něco uvidíme příliš pozdě. 

Jmenuji se Hana Vaclavovna Burianová tohle je můj příběh, dodnes mi vozík a hlavně jizvy na těle ale i duši připomínají že konec byl blízko. Blízko a mě docházelo jak málo jsem stíhala a že jsem svůj život, ten dosavadní žila na půl plynu... 

Je potřeba žít naplno, žádnou šanci nevzdávat a plnit si své sny!