Na 99,9% proběhla resuscitace na místě, přiletěl pro mě vrtulník. Resuscitace se na místě nedařila proběhla ve vrtulníku.

Ve vrtulníku se to povedlo ale musela přijít další zastáva. Ta proběhla už při nějaké té operaci na sale, tehdy se mi srdce zastavilo na delší dobu.

Viděla jsem jak tam na tom stole mě bezvadné odřené bílé tělo leží jeden doktor dělal vnitřní stimulaci srdce, ano můj hrudnik byl dokořán. Kolem mraky krve.

Viděla jsem jak mě cosi táhne ke stropu operačního sálu.

,,je pryč už déle jak deset minut." prohlásil anesteziolog a čas nejspíš dal neúprosně plynul, mě to ale přišlo jako záležitost chvilky kdy sem sotva rozeznala něco na ten styl je zpět.

Po několika dlouhých hodinách kdy se mě snažili úspěšně oživit a zachránit vše co šlo jsem se začala propadat jak kdyby do hluboké mlhy. 

Stala jsem na  nádvoří, nápadně vypadalo jako jedno z nádvoří s vzácnými květinami které zdobilo Pár zdejších vyl. 

Byla hustá mlha možná hustší než Smetana jak kdyby už hotové máslo. Uslyšela jsem klapot koňských kopyt o kočičí hlavy na jako noc černém koní přijeli Karin a vedle na oslovi kousek od ní Rosťa pro kterého jsem měla tak nejak vždy slabost. Ale mít bráchu nejlepší kamarádky to, to prostě nejde. 

Nutno podotknout že já neměla nic jako koně poníka já tam jen stala v montérkach a pozorovala ty dva. 

,,musíš nám pomoct." povedela Karin hlasem který k ní vůbec neseděl, hlasem který byl jako samet. Za mnou se ozvali zvuky Otočila jsme se jak kdyby mě někdo spoutal nemohla jsem se hnout jen hlavou lehce otočit, běžel tam byk-belgicke modré...  Nabral mě a s vůní posecene trávy semnou jebl o dlaždice.. 

Objevím se tentokrát v lese, sedím na kameni je sice mlha ale i prsty tu jdou vidět mlha je  zvláštní. 

Nejsem tam sama, je tam Mistr. Dívá se mi do očí jeho modré oceány mě topí ve svém vlastním víru.
,,má osudová chyba."pokyva hlavou a natáhne ke mě dlaň, stíhám cuknout a couvnout. ,,co je vaše vyna?" jak kdybych  tohle brala jako realitu a to celé co se stalo předtím včetně nehody jen jako pouhý klam.

Tentokrát me Mistr chytí a drží v silném obětí zatímco se za mimi zády oziva dusod belgického modrého. 

,,umíš spouštět déšť, hasit požáry, trávit obydlí si možná mocnější než kde jaký bůh."vznese ledovým hlasem hubená osoba, poznávam ji. Je to Meadow mistova která je tak trochu blázen do karet, matně si pamatuji že mi jednou četla z ruky. Jednou jedinkrát říkala že můj živit něco silně poškodí. Aha tohle je realita? Tohle není realita, realita je taková že já sem v kómatu? Jak to semnou je, jak na tom sem, mohu se vzbudit, budu žít?