Mladý upír seděl na okenním parapetu, a díval se do noci, když si všiml, že Tallinn odešla od nich. Divil se, že se sama nebojí chodit tak pozdě ještě k tomu po lese. Proto se rozhodl jako pravý gentleman, že dívku doprovodí, jelikož jsi nebyl jist, zda by to chtěla. Udělal to tak, že šel vždy pár metrů za ní, samozřejmě tak aby ho neviděla. Divil se, že tak klidně prochází lesem, jako kdyby na světě nebylo žádné nebezpečí. Tallinn šla pomalým krokem po lese, mohla použít svou vlčí část, až by byla doma. Ale dnes se chtěla projít, byl akorát úplněk, kdysi by jí to vadilo, musela by být připoutaná řetězy. Aby někomu neublížila, ale teď je vše jiné, své vlčí já umí ovládat, tudíž jí úplněk nedělá žádný problém. Když tak pomalu kráčela, měla pocit, že ji někdo nebo něco sleduje, ale pokaždé když se otočila, nikde nikdo. Ale ta známá vůně, někde ji cítila, jen si nemohla vzpomenout. Kdyby tak tušila, že ta vůně, kterou cítila kolem sebe, patří jednomu mladému upírovi, který byl vždy o pár metrů za ní. Když tak šla, uslyšela kroky, které se blíží přímo k ní. Že by Jacob? Pomyslela si dívka, ale nebyl to on, když ho spatřila v měsíční svitu, poznala ho. Už je to nějaká doba, co se viděli naposledy.

,,Isaacu?" nevěřila vlčice svým očím, že je to právě on. Po dlouhé době stojí před ní jako by nic.

,,Zdravím tě, Tallinn," přiblížil se o něco málo k ní vlkodlak. Tak moc mu chyběla, celou dobu vždy myslet pouze na krásnou vlčici.

,,Co tu děláš? Nemyslíš, že na návštěvu je docela dost pozdě," zamračila se Tallinn, jelikož měla pravdu. Tuhle noční dobu, by tu neměl co dělat.

,,Chyběla jsi mi a dozvěděl jsem se o Wellsovi, vím, jak moc jsi ho milovala. Prostě to tak mělo být, víš dobře, že někdo jako on nepatřil mezi nás, vždyť to byl lovec, krásko." Isaac, nikdy netajil ten fakt, že mladého lovce neměl v lásce. Ještě k tomu mu vzal Tallinn, a to lovci nikdy neodpustil.

,,Co si to dovoluješ, byl více chlap, než jsi byl kdy ty a ta tvoje vlčí prdel!" zařvala po něj naštvaná Tallinn, přitom ho přimáčkla ke stromu. A svými drápy se mu zaryla do jeho krku, přitom jí zářily oči modrou barvou.

,,Tallinn," zašeptal vyděšený Isaac, takovou vlčici neznal a znal ji vůbec? Nemohl dýchat, jak ho drápy držela pevně za krk.

,,Laheyi, vypadni a nikdy se nevracej," dýchalo zrychleně vlčice, která stále byla naštvaná. Ty slova, co řekl o její lásce, ji velmi zasáhla, jak jen mohl?

,,Tallinn, já to tak..." Konečně mohl volně dýchat, a dokonce se chtěl svým způsobem omluvit. I když to tak myslel, byl rád, že byl lovec mrtvý.

,,Zmiz mi z očí," zavrčela Tallinn, v tuhle chvíli ho nenáviděla, a to ho vždy brala jako svého přítele.

,,Tall..," nedořekl mladý vlkodlak, jelikož ho vlčí silou vlčice odhodila od sebe. Tohle opravdu o ní nečekal, ale nedalo se divit, když jí jen tak řekl, že je rád, že je ten lovec mrtvý.

,,Pokud se někdy vrátíš, přísahám, že zapomenu na to, že jsme kdy byly přátelé a zabiju tě." Tallinn otevřeně vyhrožovala vlkodlakovi smrti, pokud se by se vrátil.

,,Odpusť," s těmito slovy Isaac zmizel v hlubokém v lese.

,,Ale byl můj lovec," zařvala na celý les Tallinn, pěsti vrazila do stromu, který se na půl zlomil, a vzápětí zmizela též.

,,Kdopak jsi?" vynořil se ze tmy mladý upír, který vše sledoval. Taky mu neušel fakt, že dívka byla nadřazená bytost. Ale jaká? A co ty, pronikavé modré oči.

Mladá vlčice byla vzteky bez sebe, jak si to mohl dovolit, takto o něm mluvit. Přece nikdo si nezaslouží smrt, a je jedno zda jste člověk, vlkodlaka nebo upír? Ano je pravda, ne všichni jsou ti dobří, kteří celý svůj život jen zabíjejí pro potěšení. Tallinn tyto slova velmi zasáhla, od něj by to nikdy nečekala, brala Isaaca jako přítele. Ale dnešní noci se to vše změnilo, nikdy ho už nechce vidět, pokud se jí připlete do cesty, splní slib, který mu dala. A tenkrát se nebude pohlížet na to, že byly přátelé, nic takového, zabije ho vlastníma rukama. Tallinn Blacková své sliby plní, možná někdy odstupem času. Upír, který dívce byl vždy v patách, jelikož z nějakého důvodu chtěl, aby domu došla bezpečí. Ale to co viděl, vše změnilo? Emmett si teď byl jistý, že nepotřebuje žádnou ochranu nebo dohlížejícího, který by ji pokaždé doprovodil domu. Jelikož se Tallinn dokáže ubránit sama, to už bylo jistý? Ale, co dívka byla zač? Upír to nebyl ani vlkodlak, poznal by to podle pachů. A co ty její zářící modré oči, které mladý upír nemohl ze své mysle vymazat. Předtím tolik o ní neměl zájem, ale teď je vše jiné z nějakého důvodu musí vědět o Tallinn Blackové mnohem více.

Emmett, každý den a noc doprovázel směrem k rezervaci, ale nikdy nepřekročil její hranici. Ale nikdy nic zvláštního už neviděl, chovala se jako normální člověk, i když přece nebyla, toho si byl upír vědom. Pro některé z rodiny byl dokonce šok, že si Tallinn a Emmett začali rozumět, nemyslete si, že po sobě vyjížděli jako nějaká zvířata. Jejich vztah byl křehký, chápající, upřímný až na nějaké to tajemství, každý má. Vždy, když někdo něco chtěl vědět o tom druhém, bylo to něco za něco. Nýbrž Emmett musel pít krev, díky ní se velmi zlepšil, už nevypadá, jak přijel. A Tallinn zase začala jíst, za ty společné chvíle jedí normálně, jak by měli, až na mladého upíra, který se ještě necítí lovit. Oba seděli na terase, a povídali si mezi sebou, když přišel její bratr a malá Nessy z pláže. Jacob byl tak šťastný a Nessy ho měla velmi ráda. Její bratr nic na to neřekl, že má takový zvláštní vztah s Cullen, jelikož věděl, že si navzájem pomáhají ze své bolesti. Po dlouhé době, dokonce dokázala Tallinn říct, co teď pět let dělala, až na to, že vynechala, že je vlkodlak. To si zatím stále nechala pro sebe, přece to nikdo nemusí vědět.

Co se týče otisknutí mezi Emmettem a jí, je čím dál více silnější Tallinn bolavé srdce tolik nebolí jako předtím. Ale stále myslí na svou lásku k svému lovci, to co pociťuje k upírovi, necítila ani k Joshuovi, natož samotnému Klausovi. Chtěla se od Cullena držet co nejdál, snadněji se to řekne, než udělá. A přesto se cítí špatně, jako by ho podváděla, ví, že by nechtěl, aby byla smutná a nešťastná. Svým způsobem si dokonce umí představit, že by jednou mohli Emmett a Tallinn být pár. I když to asi všichni nevezmou dobře, že vlkodlak a upír sdílejí otisknutí, ale co nadělají prostě to tak mělo být. Každý v životě má svou druhou polovičku, se kterou stráví celý svůj život. Nikdo z vlkodlaků je nesmí rozdělit, jelikož je to nejvyšší zákon vlků, jedině až smrt. Emmett je na to stejně, začal k dívce něco cítit, ale má strach, že Tallinn ztratí a zároveň se obviňuje, že tak rychle zapomněl na lásku k Rose. Na svou krásku, se kterou strávil celý svůj upíří život, jako by ji s tím klamal, ale dobře ví, že je na čase jít dál. Rosalie, jeho krásná upírka je více než půl roku mrtvá, snad mu to odpustí, že chce být šťastný.