,,Je to na nic," shrnula to Efa a opřela se zády o noční stolek. Já a Rebecca jsme seděly na jedné posteli a Beth a Jake se právě aktivně objímali na té Efině. Proto se asi před dvaceti nadávkami rozhodla krátkovláska pro přesun na podlahu.

,,Nemůžou nás jen tak rozdělit," dodala jsem zoufale.

,,Technicky vzato právě že můžou," objasnil Jake a konečně tak přestal šňupat Bethiny vlasy.

,,Nekaž mi to," zamručela jsem a hodila po něm polštář.  Chlapec se pokusil uhnout, ale místo toho se mu spíš podařilo použít svoji drahou polovičku jako štít. 

,,Jako chápu kdyby nás rozdělili nějak rozumně, ale oddělit od sebe spřízněné duše to je nehumánní, zvrhlé a zvrácené a nemyslitelné a mělo by to být nelegální a je to prostě ohavné a-" rozvášnil se Jake, ale Beth se v jeho náruči rychle obrátila a umlčela ho polibkem.

,,Chápeme, zlato," pronesla a chlapec nasadil uražený pohled, protože si to přerušení vzal jako urážku cti nebo byl možná naštvaný, že se od něj jeho láska odtrhla tak brzo. 

,,Ale něco na tom bude," kývla hlavou Rebecca vedle mě. Všichni jsme byli nesví z její přítomnosti, ale naše hrdost a zbabělost nám nedovolila ani pomyslet na to, že by se ji pokusil někdo vykopnout. 

,,Jste skoro jako Romeo a Julie," představila jsem všem svoji dokonalou myšlenku.

,,Až na to, že nikomu nevadí, že se mají rádi. Takže vlastně vůbec nejsou jako Romeo a Julie. Ani balkon nemají," pronesla Efa a promnula si čelo, protože byla nucena neustále opravovat moji nevědomost. Tyto návyky jako neustále rovnání brýlí nebo mnutí čela získala, když zkusila měsíc žít jako lidi z knih. Zůstalo jí to a nic s tím nemůžeme udělat. 

,,Jste si na mě dneska nějak zasedli," nasadila jsem hraný uražený výraz a obrátila tvář od Efy. 

,,Je dobře, že jsi neměla pravdu. Kdyby ses totiž nemýlila, tak by tady Romeo zemřel na otrávení a naše drahá Julie by se probodla," krátkovláska se pokusila ukázat palcem za sebe, ale přitom se bouchla rukou do stolku.

,,Romeo od toho není tak daleko. Vždyť snědl celou večeři. Tak mě napadá... nenechali jsme náhodou talíře na stole?" obrátila jsem se na ostatní mládežníky. 

,,Já věděla, že se na mě ty kuchařky nějak ksichtily, když jsme šli na ten projev ředitele," uvědomila si Beth. 

,,No každopádně jsme vyřešili Romea, teď už jen vymyslet, jak by se mohla Julie probodnout...," odmlčela jsem se, ,,Co třeba, kdybys vypadla z okna a nabodla se tam na nějaký klacek?" 

,,Ano, protože pod okny máme normálně nabodané klacky pro sebevrahy, že?" dobírala si mě zase Beth.

,,Jako můžu to napravit. Ale to bych asi musela taky vyskočit oknem a najít nějaký klacek. A pak ho ještě zašpičatět a zarazit na vhodné místo pod daným oknem a to musíš uznat je na mě trochu moc námahy..," mávla jsem rukou.

,,Ale to není tak špatný nápad..," zamumlal Jake dostatečně hlasitě, abychom ho všechny slyšely. 

,,Co prosím?!" vyjela na něj Beth ,,Ty chceš, aby ze mě byl špíz!?" 

,,To rozhodně ne! Jen jak Tali mluvila o tom skákání z okna, tak mě napadl způsob jak se vyhnout tomu, aby nás rozdělili," zachraňoval situaci chlapec.

,,Hromadná sebevražda sice zní jako řešení, ale ne jako dobré řešení," ozvala se ze země krátkovláska.

,,Přesně! Ten co by skákal poslední by tam měl moc měkké doskočiště ze všech těch těl, mohl by to přežít a co pak?" zapojila jsem se se smíchem do konverzace a Efa vyprskla smíchy. Měla ráda morbidní humor a dobírání Jakea. 

,,Ale to ne! Jen jsem trochu zabloudil v myšlenkách a napadlo mě, že bychom mohli zdrhnout," odmlčel se a nechal nám tak prostor k protestům. Ve vzduchu viselo napjaté ticho, které hnědovlásek nekrátce na to zase prolomil: ,,Přemýšlejte. Nikdo nás v tom zmatku nebude hledat.  Zažijeme dobrodružství, projdeme kus světa,  budeme jako hrdinové z příběhů. Jsme už dost staří na to, abychom se o sebe postarali, ne snad? A navíc tak zůstaneme spolu."

Tíživé ticho se usídlilo v místnosti. Jake jen napjatě čekal na nějakou odezvu, ale sám nevěděl co dodat. Efa probodávala očima podlahu a asi zvažovala všechny klady a zápory. Beth čekala s čím vyrukuje krátkovláska stejně jako já. 

Všechny nás však překvapila Rebecca, která se prudce narovnala a pak jedinou větou prořízla ticho: ,,Jdu do toho." 

Jakeovi se rozjasnil obličej a s nadějí v hlase se otočil na nás ostatní: ,,A co vy?" 

,,Nezní to špatně..," povzdechla si Efa a pohlédla chlapci do očí zářících nadšením.

,,Ale, co když nás chytí!'' vybleptla Beth první opoziční poznámku, která ji napadla.

,,Nechytí,'' odvětil Jake a dívku to natolik zarazilo, že přestala přemýšlet nad dalšími problémy a radši se pevněji zachumlala do chlapcovi náruče.

Všechny oči v místnosti -tedy kromě Bethiných, protože ty právě hypnotizoval hrudník její spřízněné duše- se upřely na mě.

Udělala jsem pár nepochopitelných výrazů kvůli absurditě dané situace a pak jsem to vzdala: ,,Fajn."

Tušila, že tenhle ,,hurá nápad" dopadne špatně, ale kamarádi jsou od toho, aby vás podporovali i v těch nejhorších nápadech.

,,Dobrá, vezměte si jen to co budeme reálně potřebovat a nejlíp to dejte do nějakého batohu -žádný kufry. Nejlepší bude vylézt oknem ve spodním patře. Navrhuji okno ve společence. Teď tam nikdo nebude. Takže o půlnoci se sejdeme nad schodištěm. Spoléhám na vás," shrnul to Jake a konečně pustil Beth ze svého objetí. 

Oba se pak zvedli a společně s Rebeccou odešli do svých pokojů. 

,,Jdeme ti pomoct přerovnat věci," vstala konečně Efa ze země a pak mi vysypala sportovní tašku na postel.

,,Mohla jsi to tam nechat. Sportovní tašky nebyly zakázány," vzdychla jsem si. 

Efa pochopila svoji chybu a pronesla: ,,Tak alespoň si projdeme, že máš všechno."