Dan se po nějaké době v bezvědomí pomalu zvedl. Nemohl uvěřit svým očím, taková spoušt, jaká byla okolo. Spousta popela, ohořelé a ožehnuté trámy, dřevo na padrť a pod troskama ležel Takkar.
Dan to rychle silou vůle nechal opravit a zvedl Takkara do postele.
Sice na něho Takkar zaútočil, ale nejspíš měl na to právo, jelikož mu opravdu neřekl všechno. Byla pravda že ho hledali tři zimy, byla pravda že byl Tomas posedlý, ale pravda nebyla, že by to on sám vzdal. Vzdát to nemohl, i kdyby chtěl, jelikož měl jisté problémy, co se klanu de Igne týče.
Rychle na Takkara použil magii léčení, ale šlo to pomalu, neboť tenhle typ magie moc neovládal. Po chvíli přestal, protože věděl, že to je k ničemu a navíc si už všiml, že se Takkar sám léčí nezvratnou rychlostí pomocí vlastní magie.
Ten kluk musí být v léčení opravdu dobrý, pomyslel si.

A taky i v temnotě, přidal uštěpačnou poznámku.

Mezitím se už Takkar probudil. Otevřel oči a posadil se. Podíval se přímo na Dana. Ten si už myslel, že na něho zaútočí znovu, ale Takkar se na něj jen smutně usmál.
,,Už ti věřím. A omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit, ale bál jsem se, jestli mi nechceš něco udělat," svěsil hlavu.
,,Prosím, odpusť mi."

Dan se nezmohl na slovo
On žádal o odpuštění. On! Ten, kdo by měl žádat o odpuštění jsem já! To já mu neřekl celou pravdu.
,,Nemáš se za co omlouvat. Měl jsi pravdu s tím, že ti něco tajím. Bál jsem se, že kdybych ti to řekl, tak by jsi se mnou nešel," objal Takkara okolo ramen.

Takkar se nebránil, naopak Dana taky objal.

,,Já to už vím," pošeptal mu do ucha Takkar.

Dan zvolal překvapeně: ,,Cože?!"

Takkar se uvelebil zpátky na svojí židli a Dan taky. Začal vysvětlovat.

,,Mezitím co jsem na tebe posílal temnotu, jsem byl v tvé mysli a hledal informace. Zjistil jsem, že jsi byl před třemi zimami vyhnán z klanu."

,,Ano. Vyvrhli mě, protože být v klanu, znamená i dodržovat jistá pravidla. A jedno z těch pravidel říká, že každý, kdo se dostal do pozice mistra musí mít učedníka. Jenže problém byl, že se u mě nikdo nechtěl stát učedníkem."

,,A proč?" zeptal se Takkar.

,,To bys měl vědět, když jsi byl v mé hlavě, ne?" odpověděl překvapeně.

,,Já sice byl v tvé hlavě, ale zjistil jsem jenom pár věcí. Jako třeba to, že se ti dá věřit," zazubil se. Předešlý smutek ho už dávno přešel.

,,Dobře. Víš já jsem jednoho učedníka měl, ale do týdne zdrhl, protože ho nebavilo pořád pracovat, a tak všem napovídal, že jsem mu ubližoval, nechával o hladu, a podobné lži. Bohužel se to dostalo až k Velmistrovi a ten mě vykázal z klanu, dokud si nenajdu učedníka.
Tak jsem prošel všechny magické děti v Tenaxu, které ještě nepatřily do žádného klanu, ale nikdo nechtěl, protože se drby už dostaly daleko.
Tak jsem musel hledat někde jinde, někde, kde mě ještě neznají. Poprosil jsem tedy Toma, aby mi pomocí magie stvořil věc na vyhledávání magie. Do měsíce ho udělal a přinesl i s informací, že někde na severu byl záblesk magie.
Zbytek příběhu jsem ti už řekl." dokončil vyprávění máchnutím ruky.
,,Teď se s tebou asi rozloučím," řekl smutně.

,,Co?! Proč!?" vyjekl překvapeně Takkar.

,,Teď už asi nebudeš chtít být mým učedníkem. Lhal jsem ti a zaútočil na tebe. Je mi možná souzeno být navždy bez učedníka," zvedl se a šel ke dveřím.
,,Tak teda sbohem," řekl a otevřel dveře. Za nimi zela černá propast, nejspíš cesta ven. Už napřahoval nohu k odchodu, ale Takkar ho chytil okolo pasu a shodil zpátky do místnosti.

,,Jestli si myslíš, že odejdeš tak se velice pleteš," zasmál se Takkar na zemi vedle Dana.
,,Jasně, že se stanu tvým učedníkem. Je sice pravda, že jsi mi lhal, ale přiznal ses a no a co, že jsi na mě zaútočil. Já na tebe taky, takže to vlastně byla sebeobrana," zazubil se na Dana. Ten na něj zíral s otevřenou pusou. Pak se začal smát, až se za břicho popadal a Takkar se k němu přidal.

Nakonec tam oba dva leželi a smáli se ze všech sil, i když ani nevěděli proč.
První se vzpamatoval Dan a až po výhružce ohněm, se přestal smát i Takkar.

,,Tak co teda teď budeme dělat?" zeptal se Dan sedící na zemi.

,,Mám tě vyzvednout odtamtud, kde jsi a nebo přijdeš ke mně?"

Takkar si najednou vzpomněl na Thea a plán na záchranu Jenny.
,,Víš, já jsem ti něco zapomněl říct," vysvětloval pomalu.

,,A co?" zvedl Dan obočí.

,,Já nejsem sám, my jsme vlastně tři. Já, Theodor a Jenna."

A v čem je problém? Klidně vás můžu vzít všechny. Penězmi sice neoplývám ale ujde to a bydlení vám v Tenaxu taky zařídím." uklidňoval Takkara Dan.

,,To se mi ulevilo, ale jde i o to, že my jsme tak trochu uprchlíci."

,,Cože?!" nechápal Dan. ,,To mi budeš muset vysvětlit!"

A tak mu Takkar vyprávěl všechno o tom, jak žili v Útulku, jak se tam o ně staraly, proč to tam bylo tak hrozné. Pak se dostal k části, jak se skamarádil s Jennou a Theodorem.
Dan přikyvoval, jako že rozumí, a občas se i na něco zeptal.
A nakonec mu vylíčil, jakým způsobem utekli, a jaký mají plán na záchranu Jenny.
,,... a když jsme se dostali ven z chaty, tak jsem asi omdlel únavou. Potom jsem se objevil tady," dokončil svůj příběh Takkar. Už asi věděl, co Dan řekne, ale i tak se zeptal.
,,Pomůžeš nám tedy?"

Dan se chvíli jakoby rozmýšlel a s úsměvem řekl: ,,No tak dobře. Pomůžu vám s tím, i když zatím nevím jak."

Takkar radostně zatleskal. ,,Super, takže teď bude můj plán kompletní.
Za dva dny půjdeš do našeho sirotčince a vezmeš si tam Jennu, třeba jako služku. Až s ní budeš někde o samotě, řekni jí, že tě posílám, nebo se rozhodne ti ještě utéct.
Až vyjdete z Útulku, zamíříte k tomu velkému dubu před vchodem. Já tam budu a dovedu vás k nám do chaty.
Tam Theodorovi a Jenně vysvětlíme, co se děje a kam půjdeme.
Nakonec půjdeme tam, kam budeš chtít ty," v duchu se pochválil za svůj geniální plán.

,,To vážně nemá chybu," pochválil Dan Takkara.
,,Teď mi ale ještě vysvětli, jak to tam bude probíhat, abych se v tom ještě neztratil."

,,To je jednoduchý a hned to pochopíš.
Vejdeš vchodem na nádvoří, zalezeš si někam do rohu a počkáš, než vyhlásí Vybírání. Každé dítě budou představovat jako kus masa a ty si vybereš Jennu.
Až přijde na prodej, budou ostatní přihazovat, jak ale znám Jennu, oblékne se do něčeho špinavého a zničeného, takže ji nikdo nebude chtít. Potom ti ji prodají a nechají tě s ní osamotě. V tu chvíli ji řekneš, že tě posílám a že všechno bude dobrý.
Hračka," zazubil se Takkar.

,,Úplná," usmál se Dan.
,,Co ale řekneš Theovi? Vždyť víš přece, že si bude myslet, že jsi omdlel."

,,O to se nestarej, to bude moje práce." tajnůstkářil Takkar.
,,Spíš mi řekni, jak se odtud vlastně dostanu?"

,,Jednoduše." zvedl se Dan a šel ke dveřím.

,,Musíš si představit východ a projít jím," otevřel dveře a za nima černá tma.
,,Prosím," pobízel Takkara.

Takkar se trochu bál, ale věřil mu, a tak se rozběhl a skočil do prázdna. Dan šel hned za ním.

Vote a komentář bude super